Tuxedo

Natahovaná vykrádačka Heroes, jejíž vlastní nápady sice nejsou úplně k zahození, ale ve výsledku tvoří nicotnou a značně nedotaženou menšinu. Základní dějová kostra navíc čím dál hlouběji pozbývá posledních zbytků vnitřní logiky (SPOILER: Obelstít osud několika papírky? WTF?).

Neočekávejte burtonovský formát, Igor i přes otrlejší vzezření vlastně zůstává klasickou a v tomto případě dokonce snesitelnou rodinnou agitkou o důležitosti lásky a lidské dobroty. Zamrzí využití hororových aspektů prakticky jen na té nejzákladnější bázi, potěší velice netradičně zvolená hudba.

Krom pár inovativních hrátek s kamerou a poslední čtvrthodince, v níž snímek konečně dostane drajv, naprosto fádní a nepotřebné pokračování. 5/10

Hororově žánrový hybrid, jehož často nečekané přechody mezi děsivou a komediální částí nejsou v žádném případě tak bravurně zvládnuty jako u pánů Raimiho a Jacksona, což z Dead Snow činí nepříliš soudržný mix, v němž je vám zatěžko si kvůli neustálému přepínání módů kupříkladu k postavám vytvořit/ujasnit vztah a zároveň jeden z nejzvláštnějších žánrových počinů z poslední doby. Při rozdělení na jednotlivé části se seriózní jeví jako neurážející, ale absenci atmosféry vyvažuje v podstatě jen evropským lookem, zatímco té sebeparodické nechybí nadhled ani odvaha hodit vše za hlavu, leč některým gagům by zkrácení i vyšperkování jen prospělo.

Frank Miller se bezpochyby pokoušel o záměrnou parodii, jíž chtěl podepřít a ozvlášnit (ne)barvitě zvolenou vizuální formou, ani s jedním však neumí řádně zacházet, stejně jako se solidně rozvrženou a následně nevyužitou ústřední zápletkou. Film drhne celkově i v jednotlivých situaích, v nichž tak jakýkoliv pokus o vtip mizí v prvních desítkách vteřin a postavy nemají víc než jednu vrstvu, do čehož bohužel spadají i odpovídající herecké výkony, resp. přehrávání většiny zúčastněných.

Zlaté české ručičky se postaraly o přívětivou animaci, očekávané zábavné situace a překypování nápady se bohužel krom pár zvolna nastíněných nápadů (včetně zakomponování kolem se povalujících předmětů) nekonají. Prostinký příběh ve spojení s prázdnými postavami bez jakéhokoliv pozadí (jaký význam mají pravidelné „narozeniny“?) či sympatií se na celovečerní ploše, jíž by naopak odpovídala žánrově velice vkusně střižená hudba, jen těžko ztratí. 5/10

Absenci pořádné akce (a tudíž nevyužití schopností Donnieho Yena) vyvážil dovedně vystavěný a zamotaný příběh, jehož finální rozpletení však spadá do mnohem méně rafinovanějších sfér.

V české (nejen hororové) kotlině něco nevídaného. Očekával jsem kvalitu, ale že bude Někdo tam dole mě má rád žánrově – formou a částečně i obsahem – natolik uvědomělé, jsem nepředpokládal ani v těch nejdivočejších snech. Kamera, střih, hudba i casting (herecké výkony patří do jiné sféry, ale o tom dále) dotvářejí precizně vystavěný horor, v němž sice kvůli nedostatečnému zázemí (přes nějž se leckdo nedokáže přenést) občas na něco nezbylo, ale z každé scény je dostatečně cítit alespoň to, jak si ji autor představoval. V druhé polovině by se ale přeci jen hodil dramaturg, aby hororová linka nebyla s poselstvím a zpochybňováním víry přišita horkou jehlou i kočírovanější herci (např. postava ďábla je napsána s přehledem tak, aby působila klidně a náhlým projevem silné emoce budila znepokojení, jeho představitel však přes zjevnou snahu žádný Al Pacino není). Zkazky o „amatéřině“ neberu vážně, protože je pronášejí lidé, kteří sledují obraz namísto toho, co se ukrývá za ním. Kdyby každý tuzemský tvůrce měl alespoň z poloviny takovou představu a jasno v tom co dělá jako Roman Vojkůvka, hned by bylo o dobrých pár počinů na světě víc. 7/10

Bez atmosféry, stylu, invence a co je nejhorší, bez pořádného Jasona. K čemu je platných několik chabých odkazů na původní série, když hlavnímu tahounu shází charisma, jeho vraždění je smrt za smrtí fádnější a Nispel jej neumí vyzdvihnout jinak, než za celý film dokola omílat fintu s otočením kamery („Tady nic není“, kamera se otočí – „HA! JASON! Dýchá mi na záda“ – vražda). Očekávaná nelogičnost se projevila bohužel na obou frontách, tzn. jak v rámci filmu (pár okamžiků poté, co jsme ujištěni o Jasonově nelibosti pouze v turistech, je odpraven někdo z místních; Jason se objevuje nejen z místa na místě, ale i ze země na střeše atd.) i zavedené série (Jasonovo skladování mrtvol, unášení…), k čemuž perfektně sedí i nevalně úspěšné pokusy o střízlivě a seriózně znějící dialogy a méně než jednorozměrné charaktery postav, hraných ke všemu i na horor hodně špatnými herci. Bavit vás to přestane zhruba po čtvrt hodině, kdy Jason oddělá první várku (proč má proboha film dvě expozice, když ani jedna z nich není zhotovena pořádně?) a vy si uvědomíte, jak moc velkou náhodou a štěstím byl nový Texaský masakr motorovu pilou. Nispel je bez omlouvání loser. 3/10

Cca do poloviny jsou Martyrs svěží horor nakopávající zažitá klišé i konvence, s přesvědčivými herci a neotřelým dravým vizuálem. Pak se ale v honbě za jinakostí a za účelem explicitního zobrazení fyzického i duševního rozpadu lidské osobnosti film překlopí v jiný žánr, což probíhá za poměrně snesitelného přechodu, ale atmosféra samotného procesu na mě nezapůsobila ani trochu. Podobně jako hlavní, dle mého nepromyšlená, myšlenka, hrající si na něco víc, čímž podkopává předešlý pokus o "pouhou" stylovou žánrovku. Pokud však bylo režisérovým záměrem zbořit předpoklady u současných hororů a rozvířit zanícené diskuse, pokoušejíc se film rozšifrovat, pak je splněno na 100%.