akisha

Nic moc. Ten chlap je/byl absolutní nesympatický a bezohledný hovado, kterýmu jsem přála kriminál tak od první třetiny.. Navíc téměř od začátku sledujeme něco jako totální drogový trip, který se jenom opakuje v jiných lokacích a s jinýma rekvizitama. Sranda to je, to sice jo, Jonah Hill je vtipnej a DiCaprio si to dává, jako by snad sám taky požil, ale na tři hodiny to není nejsilnější látka. Ani katarze se nedostaví. Body jdou zejména hercům, hudbě, humoru a neskutečnému sex-appealu Margot Robbie. Nijak zvlášť výjimečný film nedej bože s nějakou zajímavou myšlenkou to ale není.

Jeden z těch filmů, co ukazuje, jak málo někde znamená lidský život - vůbec nic. Nic... Zvěrstva, o kterých se u nás moc neví a moc nemluví, která se zdají tak vzdálená... Přesně, jako to říká postava J. Phoenixe. "Lidi si možná řeknou: To je hrůza. A budou pokračovat ve večeři." To mi na tom všem přišlo nejhorší. Don Cheadle podává neuvěřitelně dobrý výkon, toho Oscara za to dostat měl, stejně jako všechny další postavy. Ačkoliv to není až tak explicitní, jako jsme už zvyklí, je to neskutečně syrové a děsivé a dojemné. 100%.

Verhoeven? Že by jen shoda jmen? Na nízkorozpočťák plný nesympatických hovadických teenagerů odsouzených ke zmasakrování to bylo příjemné překvapení. Chválím především dynamický soundtrack. Neřekla bych, že film se až tak moc zabýval sociálním přesahem FB, jako že se spíš zabýval zmasakrováváním hovadických teenagerů způsobem hodným pochvaly. Je to vlastně klasická vyvražďovačka naroubovaná na "ducha ve Facebooku," ale funguje to velmi dobře. A konec potěšil. Jen tak dál, Verhoevene!

Je to síla. Ženy v tomto dokumentu skutečně nelze, než obdivovat. A zároveň jsem pocítila neskutečný vděk, že nežiji v jedné z takovýchto oblastí. Na konci jsem měla téměř slzy v očích.

Mikkelsen nemohl zklamat, ač jako sympaťák je mi prostě příjemnější. Četla jsem všechny Harrisovy knihy a nikde není naznačeno, že by dr Lecter byl až takový brutálník, co si libuje ve vyřezávání orgánů zaživa a další věci, co předvádí tady. Nicméně to tam teda nebylo ani vyvráceno. Seriál se v každém díle naprosto vyžívá v někdy až absurdním hnusu a tvůrci byli skutečně kreativní - pěstírny hub, lidské úly, shoření zaživa, struny z lidských střev, no prostě pohádka. Herci prvotřídní. Fishburne se mi snad nikde víc nelíbil (a líp nezahrál), než tady. Dancy dokonalý, do svojí role se položil na 100%, úplně stejně jako Mikkelsen přesný od účesu po zástěru. Gillian Anderson a Gina Tores obě velmi dobré. Co mě ale vůbec nenadchlo, byly změny pohlaví u Alany Bloom a Freddie Lounds - obě v knihách muži a obě zde naprosto otravné pšundy. Alana Bloom svatouškovská trapka bez charizma a bez humoru, přesně ten typ s věčným útrpným výrazem, co mě vytáčí. Naopak Freddie Lounds zase typická otravná novinářka, do který ani není nikdo zamilovanej, tak proč to nemohl bejt chlap? Zatím jsem viděla první dvě série a poslední díl druhé série byl tak božsky vygradovaný, jako málo co, prakticky gradoval už od začátku pomocí hudebního doprovodu. Doufám, že třetí série udrží úroveň. Jo, a Michael Pitt byl jako psychouš Verger hodně přesvědčivý.

Po první třetině se mi v hlavě začala ozývat tato věta: "Vo co tady sakra de???" Kdo vymyslel tak nepravděpodobnou a navíc strašně nevěrohodnou zápletku? A Jana Plodková je hrozná, příšerná, naprosto strašná! S jejím vlezle ukňouraným moralistickým hlasem a stupidním umučeným rybím výrazem a nic než afektované kecy, kecy, chudáka Tonyho nezbývá, než politovat. V tomto příběhu totiž SPOILER si spokojeně žil ve svém stylo bytě, než se k němu nehorázně vetřela pekelná klientka z kadeřnictví Ema a i po několika poznámkách, že by se už mohla sbalit a vypadnout, to prostě odmítá udělat. Pak zatáhne do jeho bytu svoje mentální rodiče, Steinmasslovou v roli, kde jí budete toužit zabít, a která začne Tonyho urážet, až se poperou (to jsem se fakt smála, týhle scéně, ať už tam byla z jakéhokoliv důvodu), pak si Emin manžel uspořádá v Tonyho bytě demoliční derby, zatímco Ema vytrvale se snaží Tonyho nabalit (???) ač ví, že je gay (??!?!!§§§) a ten se z nějakého nepochopitelného důvodu "jako by" nechává (???), ač dál udržuje sexuální styky se svými homosexuálními kamarády (??) a když Emu vezme do gay baru, tak ta prohlásí, že se k sobě nehodí, protože on je na kluky (???) Načež Tony se za to začne omlouvat, pak se spolu oba vyspí a ráno se shodnou, že to byl nejhorší sex jejich života? A Tony je posléze zdrcen, když mu Ema dá "jako by" kopačky (????), a to asi tak pět minut po tom, co mu skončilo rande s chlapem (???). A jako vysvětlení má Ema to, že, cituji, "jí nikdo neřekl, že se taky dá žít bez manžela, a že jí všichni lhali," to vše pronášeno vysoce napřesdržku afektovaným ukňouraným hlasem. I don't understand! KONEC SPOILERU. Kdyby postava Plodkové nebyla tak hrozná a kdyby byl příběh za a) o něčem trochu jiném, nebo za b) kdyby pochybování o sexuální orientaci bylo podáno prostě a jasně CHYTŘEJI A UVĚŘITELNĚJI mohl to být super film. Všechny tři hvězdy tady putují fenomenálnímu Ondřeji Nosálkovi, který hraje úplně božsky, je sympaťák až za hrob a jen díky němu mě to bavilo až do konce (a obdivovala jsem ho, že Emu dávno nezabil). Dejte mu víc takových rolí! Znovu na tohle ale rozhodně koukat nehodlám.

V rámci žánru špička. Proč tomu vyčítat přílišnou romantiku, cheesy hlášky nebo předvídatelnost? Neřekla bych, že zrovna o to v těchto filmech jde - o nečekané zvraty a absolutní originalitu. Dnes už kultovní soundtrack a velmi, velmi sympatická dvojice protagonistů. Jennifer Grey je jako Baby roztomilá, ne tuctově hezká a přesto přitažlivá a v této roli přirozená. Swayze skvěle kombinuje živelnost, rozervanost, floutkovství a "citlivost" (však kdyby jí neměl, byl by to na houby hlavní hrdina). Taneční čísla jsou výborně natočena, prostě tancuje se tam hodně a kouká se na to moc pěkně. Romantika jak řemen.

Těhle filmů z historie jsou kvanta a tenhle spadá do nejvíc zastoupené kategorie těch čtyřhvězdičkových. Těžko říct, jak natočit historický "podle skutečné události," film, aby to bylo něco víc (Schindlerův seznam?), než velmi slušná 80% záležitost. Nicméně, Aksel Hennie, muž malých rozměrů, ale velkého hereckého umu, je největší tahák a zároveň tahoun, hlavního hrdinu nemohli vybrat lépe. Další norský výkvět mu zdatně sekunduje (utkvěl mi Christian Rubeck, Nicolai Cleve Broch a Knut Joner, bratranec slavnějšího Kristoffera). Je to napínavé, dobře zahrané, zajímavé historicky, akční... Film sráží prostě jen to, že s ničím novým na poli zfilmované historie nepřichází, ale co tady furt vymýšlet, že... Za mě palec nahoru.

Čeho je moc toho je příliš a zdejší zápletka i vyhrocenost mnoha situací mi přišla za vlasy přitažená a prostě over the top. Nikolaj Coster-Waldau je výborný herec, který ze sebe dokáže vyždímat silné emoce, je-li třeba, ale tady se prostě chová jako idiot a nemůže se pak divit, že se mu to začne vracet. Lhala bych, kdybych tvrdila, že se dokážu vcítit do otce, kterému právě zemřelo novorozeně, ale člověk snad prostě nejde a nešlohne někde nějaký jiný a nevezme ho domů a neřekne labilní manželce, že sehnal jiný dítě, a že všechno bude v pohodě. Tomu, co se dělo potom, jsem se proto vůbec nedivila a ani mě to upřímně moc nebralo. Dost mě mrzel naprosto nevyužitý opilec Ulrich Thomsen, který je tam fakt zbytečně, jeho příběh je zcela vedlejší a nefunguje ani jako přítel hlavního hrdiny. Naopak kdo se mi hodně líbil byl druhý Nikolaj Lie Kaas, ještě jsem ho v tak odporné roli neviděla a až mě mrazilo, jak dokonale dokázal zahrát takového vymaštěného sfetovaného tupce, všechna čest (ale radši ho mám jako sympaťáka). Pochvalu zaslouží i obě hlavní ženské postavy - vyšinutá Maria Bonnevie, ten její vytřeštěný pohled se fakt zapamatuje, a pak junkie matka Lykke May Andersen, která se mi z celého filmu líbila asi nejvíc. O to víc, že je to její první role. No upřímně nic moc. Možná kdyby se z filmu nějak vypustilo to ukradené dítě, bylo by to uvěřitelnější. Stojí za zhlédnutí pro dobré herecké výkony. Jo, a scény z feťáckého doupěte s pokaděným miminem jsou fakt humáč největší.

Herecký koncert ústředního tria. Connie Nielsen jako "dokonalá" manželka. Krásná, empatická, klidná. Její laskavost a chápavost, když čelí hysterickému manželovi, nebo když uklidňuje děti, aby se ho nebály. Nikolaj Lie Kaas, který mi skutečně poprvé přirostl k srdci až zde, jako ten špatný bratr, který díky bratrově smrti nalézá smysl pro odpovědnost. Ulrich Thomsen a jeho pozvolný propad do temného zoufalství a viny. Velmi se mi líbilo otočení karet co se týče obou bratrů. Mučení v Afghánistánu silné, stejně jako samotný konec.