trojúhelník

Vzhledem ke kampani a financování tohohle filmu bych čekal daleko větší srdcovku. A zatím se mi dostává jen Sokolovy herecky nijak povedené a scénáristicky šedivě děravé exhibice.

Tak buďto jsem vyprázdněnej já nebo ten film. Anebo to není ani na jedné straně tak hrozné, což je nejpravděpodobnější, ale bohužel opět nikam nevedoucí. Chápu obžalobu společnosti, sentiment a poetiku vyprávění, ale zdá se mi to zkrátka málo.

Jeden z nejuřvanějších filmů, co jsem kdy viděl.

Pod povrchem...

A duše... se očišťuje.

Poměrně nekonzistentní a těkavý film. Jeden motiv uhýbá druhému a neustálé kladení otázek nekončí ani závěrečnou scénou, která se mi nezdá být patřičným vyvrcholením. Rozhodně to není film o depresi. Ani to není horor. Ani to není moc o duši (ano, samozřejmě, každý film je o duši. A o životě). Je to však i přesto poutavé. Velmi nápaditý střih, krásné záběry krajiny, podivně nevypočitatelné emoce postav, krásně vybudovaná atmosféra. Něco mu ale chybí; film neumožňuje přílišné ztotožnění se s protagonisty, dokonce jej snad záměrně odmítá, chybí mu lidskost, přirozené emoce, film je chladný jako mlha v sadu v horách, ve skutečnosti by se takovýto přerod nemohl odehrát takto "hladce". A něco přebývá; pokusy o vtipné odlehčení končí fiaskem, poněkud předimenzovaná krev stříká z plátna až na diváka, místy tvůrci hudebně i výrazově příliš tlačí na pilu. Bylo to však poprvé, co jsem šel do kina sám a film jsem si užil, za vidění rozhodně stojí.

Z principu dávám vysoké hodnocení, ale kdybych měl hodnotit čistě provedení, tak minimálně scénář mi přišel hodně vrtkavej a rozvrzanej.

Jsem z toho filmu poněkud rozpačitý. První, pro mě naprosto nefilmovou, nevěrohodnou a nefungující, hodinu jsem protrpěl, proklikal, probrouzdal na internetu a procucal s tužkou v puse. Nesympatičtí, špatně zrežírovaní a nekonzistentní herci (samozřejmě s výjimkou kouzelné Rachel), těžkopádná hudba, hloupý střih a neustálé nevhodné a za uši tahající zmínky o umění. Celkově zkrátka nesympatické a nevěrohodné, ač mě závěrečný twist dost zaujal a fandil jsem mu. Scénáristicky skvělé, ostatní složky mi nefungovaly. Hodnocení je sporné, ale nepovažuji za šťastné diváka hodinu nudit, abych mu na konci předestřel dlouho připravovaný a distributorem prozrazený twist.

První slova: Michel Gondry - Interior Design "Pršelo nepřetržitě celé měsíce. Tokio bylo úplně zaplavené."  Leos Carax - MERDE "Tokio ovládá strach." Joon-ho Bong - Shaking Tokyo "Jak dlouho bude trvat, než ten kruh zmizí?"

Poměrně pěkné, inspirace Rodinnou oslavou více než patrná, 19. jamka potěšila, nepochopitelné chování mužovo zaskočilo. Brzy si asi budu muset přiznat, že mám toho Triera vlastně rád. Ikdyž vzhledem k nymfomaniackému šlápnutí vedle to asi ještě pár let počká.