Tarmenel

Ve filmu se objevují Iron Warriors, což jsou odpadlíci od Impéria, kteří se postavili v Horově kacířství proti Císaři. Velmi opovrhují slabostí a poraženectvím, odtud i jejich moto „Iron within“. Ačkoliv nejsou zasvěceni žádnému chaosovému bohu a neschvalují mutace, tak jsou velmi nemilosrdní otrokáři, kteří dělí obyvatelstvo na dobytých území do dvou kategorií „ti slabí“, kteří se mají udřít k smrti, a „ti silní“, které použijí jako vojáky vysílané do mlýnku na maso v jejich nekončících opotřebovávacích válkách.

V seriálu se vyskytují gardisté z Cadie (fialové oči) a Kriegu (uniforma založená na estetice první světové války). Jedná se o nejelitnější typy regimentů s téměř nezlomnou morálkou, které vůbec může Imperiální garda postavit do pole. I vzhledem k přítomnosti Sester bitvy a příslušníků hned několika kapitul Vesmírných mariňáků je patrné, že imperiální armáda bojující s Nekrony se skládala z nejelitnějších frontových jednotek jakými Impérium disponuje.

Vesmírný mariňák z kapituly Salamandrů má černou pleť a rudé oči, což jsou výlučně tělesné znaky této kapituly. Kromě zelené barvy zbroje je také několikrát vizuálně zdůrazněn jejich pozitivní vztah k ohni, ať už výběrem sekundární zbraně na bázi plamenometu, tak i chováním v hořícím prostoru. Dalším zvykem kapituly je snaha chránit imperiální občany i za cenu přijetí taktické nevýhody, což je mezi kapitulami Vesmírných mariňáků velmi netradiční přístup.

V seriálu je několikrát zabrán detail na fialové oči gardistů z Cadie, což je genetická příběhová zvláštnost populace této planety a dají se tak odlišit od jiných imperiálních regimentů, které pouze používají stejnou uniformu, ale nejsou původem z Cadie.

Ve filmu vystoupí i odbornice na žraloky Eugenie Clark, která se zde s Rodneym Foxem volně potápí mezi krmícími se žraloky.

Lady Durward (Wanda Ventham) se prohlásí za potomka rodiny Karnstein, což je narážka na Karnsteinskou trilogii filmů (Krvežízniví milenci – 1970, Lust for a Vampire – 1971, Dcery zla – 1971), která je propojená skrze rod Karnsteinů ve Štýrsku. Z toho důvodu se někdy uvažuje, že tento film původně plánovaný jako neuskutečněná série měl být přemostěním mezi touto nevzniklou sérií a původní trilogií, jelikož za tvorbou všech stálo studio Hammmer Film Productions. Není bez zajímavosti, že i v původním světě Warhammer Fantasy Battles (1983–2015) od Games Workshop byl nejvýznamnější říšský upírský rod také „von Carstein“.

Russell Crowe (Jack Aubrey) vzpomínal, že ačkoliv se většina filmu točila v Mexiku, tak si režisér nechával speciálně zjišťovat barvu vody pro natáčení na reálných lokacích kolem Galapág, aby mohl tuto drobnost zohlednit.

Russell Crowe (Jack Aubrey) se po čase zmínil, že snímek byl méně úspěšný, než on sám předpokládal, jelikož byl prezentován jako akční film, kdežto podle něj jde svým pojetím o film s artovým zaměřením, vyžadující více trpělivosti. Z toho důvodu byli ti, kteří očekávali akční film, zklamaní a ti, kteří by ocenili jeho zpracování, byli zase odrazeni špatným marketingem. Proto si získal mnohé obdivovatele až v průběhu času.

Russell Crowe (Gabriel Amorth) se v rozhovoru k filmu vyjádřil, že žánr horor sice není něco, co by osobně vyhledával, protože v noci rád zhluboka spí, ale na roli ho zaujala osobní historie člověka, z níž je čerpán materiál jím ztvárněné postavy.

Russell Crowe (Gabriel Amorth) se v rozhovoru zmínil, že humor, který vložil do postavy, je jeho vlastní hereckou interpretací, pro kterou sice v materiálech o její skutečné předloze nenašel definitivní důkaz, ale měl pocit, že je to ospravedlnitelné pojetí jejího charakteru.

Ve scéně, kdy se kněz (José Pimentão) snaží ukopnout trubku, aby pod ní kapitán (Andreas Pietschmann) mohl provléct řetěz pout, kopne v posledním záběru tak silně, že kapitánovi pouta z ruky viditelně spadnou (v čase 10:27). Nicméně v dalším záběru je již má opět nasazená a hledá způsob, jak by se jich zbavil.

Všichni muži v úvodní taneční scéně byli původem ze Zuluska, ale mezi dívkami bylo větší množství i z jiných oblastí, a to včetně profesionálního dívčího tanečního sboru z hlavního města.

Původně byla natočena i osmiminutová sekvence, jak se Zuluové rozvíjejí do formace býčích rohů, ale z časových důvodů byla vystřižena.

Přestože se exteriéry natáčely přímo v Zululsku, tak filmaři nezvolili pro natáčení místo původní bitvy, jelikož bylo velmi ploché a hory v místě, kde se rozhodli posléze natáčet, působily svým terénem dramatičtěji. Scény v budovách se natáčely ve studiu, aby se ušetřilo na přepravě herců, a stejně tak všechny budovy viditelné v exteriérech jsou pouhé prázdné kulisy postavené filmaři. Herci z budov tedy míří a střílí na postavy nacházející se doslova na jiném kontinentu a do Afriky se štábem neodjeli, pokud se nevyskytovali i v exteriérových scénách.

Řeka, u které se natáčela stavba mostu, musela být postavena jako set pomocí hrází, mezi které se napustila voda, jelikož původně protékal řečištěm jen slabý pramínek. Podobně byla pro účely filmu postavena i celá domorodá vesnice jako kulisa, v níž se odehrává úvod filmu.

Vězněný veterán měla být původně postava seržanta Zima (Clancy Brown) z první Hvězdné pěchoty (1997), ale jelikož jeho představitel roli odmítl, tak byl scénář upraven.

V jedné scéně filmu se hlavní postava má podle scénáře oholit, ale jelikož se tvůrci obávali, že by neudrželi kontinuitu s na přeskáčku natáčenými záběry a nemohli si dovolit záběry případně přetočit, tak se hlavní postava sice natře holící pěnou, ale nechá se od holení rozptýlit a oholená je až v závěrečné sekvenci filmu.

Tvůrci museli redesignovat podobu zbraní, jelikož původní rekvizity z Hvězdné pěchoty (1997) byly poloautomaty na slepé náboje, u kterých hrozilo, že by se ve scénách zasekávaly a bylo by nutné scény opakovat, na což nezbýval rozpočet a taktéž kvůli ceně za slepou munici. Proto byly nahrazeny rekvizitami, na kterých šlo udělat pouze levné světelné záblesky.

Nízký rozpočet se projevil při natáčení filmu podle slov tvůrců například tím, že z plánovaných 120 vizuálních efektů nakonec měli rozpočet na 90. Původní věž také měla mít pět pater, ale jelikož jim na poslední nezbyli peníze, tak nakonec měla patra čtyři, a i ta byla dle slov tvůrců postavena za cenu pater dvou. Taktéž nezbýval prostor pro opakování záběrů, takže většinu museli udělat na první či maximálně na druhý pokus.

Robert Redford se v komentáři k filmu zmiňuje o tom, že chtěl do snímku začlenit i kritiku moderní korporátní žurnalistiky, kterou vidí v ostrém kontrastu k staré žurnalistice, jejíž vrcholný moment spatřuje v chování novinářů kolem aféry Watergate a současně tento úpadek dává do souvislosti stále užšího propojování novinářské scény s velkými korporacemi, přičemž tento negativní zlom klade do období devadesátých let 20. století.