gudaulin

V několika komentářích se objevuje tvrzení, že remake působí zábavněji. Remaku jsem svého času nadělil velmi průměrné 3* a prakticky dokonale jsem ho vytěsnil z paměti. Opravdu není nač vzpomínat. Originálu nakonec nadělím pouhé 2*. Jedna je za jako vždy výtečného Michaela Caina, druhá za záblesky britského humoru koncentrované především v postavě šéfa britského podsvětí, toho času v nápravně výchovném zařízení. Zbytek tak nějak drhne, není dost vtipný ani dost chytrý, mám pocit, že ani pořádně neví, čím chce být. Vedlejší postavy zlodějského týmu jsou většinou nezajímavé a akční prvky na mě nefungují. Ovšem co stojí za zmínku, je závěrečná scéna, která mi patrně jako jediná zůstane navždy v paměti. Kdyby takhle vypadal i zbytek filmu, byla by to lahůdková věc. Celkový dojem: 45 %.

Zaslouží si snímek, který momentálně atakuje osmdesátiprocentní hranici na ČSFD, jedinou hvězdičku? Zeptám se jinak, zasloužím si já ve svém věku ztratit bezmála tři hodiny času sledováním nabubřelé a vyčpělé propagandistické podívané? A ještě jinak, nestálo by ostatním uživatelům za to, sundat klapky z očí, zbavit se nostalgie a zhlédnout dávno viděná díla znovu? V některých případech by to mohlo vést k zásadnímu přehodnocení stávajících dojmů. Během několika dní jsem zhlédl Bondarčukovu prvotinu Osud člověka a následně i tenhle kousek, přičemž Bojovali za vlast se dá považovat za totální uměleckou prohru, kdy v sobě protežovaný Bondarčuk potlačil všechno progresivní a natočil výchovný film plný patosu, snahy konstruovat mýtus sovětského člověka a propagandistický výplod oficiální sovětské kinematografie 70. let. Jestli mi u slavných amerických válečných filmů, jako je Spielbergovo drama Zachraňte vojína Ryana, vadí všudypřítomný patriotismus a glorifikace amerického hrdinství, tady se mi v hojné míře připomene slogan kupónové privatizace Jistota desetinásobku. Bondarčuk se nevyhýbá ani neuvěřitelným tragikomickým scénám typu opakovaného střihu na tvář vyděšeného německého vojáka konfrontovaného s patetickým výrazem a planoucíma očima sovětského vojáka postupujícího vpřed nebo německou jednotku, která uprostřed zuřivé tankové bitvy pod vedením opilého důstojníka spořádaně pochoduje po silnici. Ostatní členové rodiny se shromáždili před obrazovkou a nevěřícně sledovali dění, načež se znejistěně ptali, jestli se jedná o parodii. Ve stejné době se ve světové kinematografii odehrávaly úplně jiné procesy a vznikala špičková díla, tady se pod státní kuratelou zastavil čas, nebo spíš vrátil někam do 50. let. Snaha věnovat se osobním charakterům vojáků vyznívá užvaněně a nudně, choreografie bitev je neskutečně tupá a nelze nevzpomenout na televizní tradičně podvyživenou evropskou produkci zastupovanou např. německou trilogií Válka generací, která jako vrchol nabídky předvede jeden tank, nicméně je zfilmovaná vynalézavě a Bondarčukův snímek poráží rozdílem několika tříd. Ono to vážně není o penězích a počtu vojenské techniky, ale o odvaze, chytrosti a umu. Celkový dojem: 25 %.

V září 1939 nenapadli Polsko pouze německo-sovětští spojenci, ale na pádu polského státu se rozhodl parazitovat i Slovenský štát a slovenští vojáci vstoupili na území východního Polska. Balaďovo drama je dnes nejcennější právě připomenutím téhle pro širší veřejnost dávno zapomenuté válečné epizody. Jde o psychologické drama o tom, že za války v extrémních situacích lidé odhalují svoje charaktery na nejzažší mez, a to, co by jindy v klidnějších časech mohlo být zdrojem uštěpačných poznámek, pomluv a manželských hádek, se tady změní v tragické drama končící lidskou smrtí. Nijak zásadně mě snímek do kolen nedostal, ale za zmínku stojí určitě výtečná kamera s černobílým obrazem a účast předních slovenských herců. Je to film o lidské malosti a zbabělosti. Celkový dojem: 60 %.

Upřímně řečeno, nahrál jsem si tenhle kousek tak trochu omylem, ale přesto jsem ho zkoukl, protože jsem viděl příležitost seznámit se se zástupcem české kinematografie, které dlouhodobě nevěřím a spíš se jí vyhýbám. Láska, soudruhu potvrdila všechny stereotypy, které jsem si na základě zkušeností k české produkci vytvořil. Nízký rozpočet, plochý scénář, který by slušel maximálně tak malému neambicióznímu televiznímu snímku. Plakátová historka o tom, jak komunistický synek z prominentní rodiny díky lásce prohlédl a dal vale kariéře v totalitním Československu. Prakticky všechno je mělké, nedotažené a provinční. Z celého filmu mě zaujala jen dvojice mladých finských hereček, ve které prim hrála blonďatá Laura Birn, scéna, kde Jan Budař zdařile paroduje zapálený ideologický projev sovětského mládežníka, a motiv pozdějšího atentátníka na amerického prezidenta Kennedyho coby účastníka festivalu a nápadníka jedné z hrdinek snímku. Jinak netvrdím, že by to celé nemohlo fungovat, ale muselo by se mnohem víc zapracovat na scénáři, dialozích i vtipných pointách komicky laděných scén. Celkový dojem: 35 %.

Na Miu Wasikowskou se opravdu dobře kouká, ale to jsem si uvědomoval už dávno předtím, nejpozději od té doby, co ji Tim Burton obsadil do hlavní role své Alenky. Není tak fyzicky atraktivní, aby odváděla pozornost od svého herectví, ale je to typ sympatické holky ze sousedství, se kterou byste chtěli mít první rande a zažívat první romantickou lásku. Představuje největší plus filmu, který se bohužel podle mého až moc pohybuje v provařených vodách a spoléhá na neselhávající sentiment, který pociťujeme nad umírajícím člověkem. Jakkoliv se Gus Van Sant snaží, nevychází mu z toho nic víc než slušný průměr. Přiznávám se bez uzardění, že patřím k těm mužům, které vlastně i docela často přemůžou v kině emoce a ukápne mu slza v momentě, kdy vidí utrpení. Tady ale ani ťuk a nemyslím si, že by to bylo tím, že jsem v poslední době citově okoral. Prostě to není typ filmu, který by mě vtáhnul do děje a který bych žil s jeho postavami. O čtvrté hvězdičce jsem prakticky nikdy nezačal uvažovat. Celkový dojem: 60 %.

Po druhé sérii Mostu, kde vyšetřovatelská dvojice čelila vysoce sofistikovanému spiknutí mezinárodní teroristické organizace, která má celosvětové cíle, se v třetí řadě vrátil seriál ke svým počátkům. Kriminalisté opět stojí tváří v tvář šokující sérii vražd, za kterými stojí makabrózní vyšinutý jedinec, který si vyřizuje účty se světem a všemi, kteří mu domněle či skutečně ublížili. Ten koncept funguje i napotřetí a musím přiznat, že mě samotného překvapuje, jak skvěle seriál šlape. Problémem je překombinovanost a zahlcenost množstvím postav, což je sice jev, který doprovází seriál od počátku, ale právě ve třetí sérii eskaluje. Trošku jsem se ztrácel v tom množství severských jmen. Seriálu pomohla výměna na mužském postu ústřední dvojice. Stejně jako Saga, si i její nový partner nese břímě minulosti a bojuje s vnitřními démony. Ale právě to je kořením, které pomáhá odvádět pozornost od málo pravděpodobných, ba nereálných momentů. Diváka musí fascinovat pachatel, který bez mrknutí oka zvládá roli porodníka, špičkového snipera, svářeče, zápasníka, kutila všeho druhu, umělce i designéra, člověk se potom nemůže divit, proč si severské státy vedou tak úspěšně, když mají mezi sebou takové šikuly. Z reálného života Most určitě není, ale přesto dokáže zachytit spoustu skutečných problémů současného Švédska. Navíc, a to především, seriál prakticky neustále udržuje diváka v napětí a v příhodných chvílích odvádí pozornost jinam. Za sebe bych se nebránil ani čtvrté sérii. Celkový dojem: 90 %.

V rámci početné a ceněné filmografie bratří Coenů mají dva tituly kultovní status. Vedle zkouřeného Big Lebowskiho je to i Fargo. Možná trochu omylem, protože si myslím, že filmoví fanoušci mají sklon vykládat si tenhle coenovský titul tarantinovským způsobem. Coenům jde ale v případě jejich kriminálního cyklu, kam řadím vedle Farga jejich prvotinu Zbytečná krutost, Muž, který nebyl a Tahle země není pro starý, spíš o psychologická dramata lidí ve výjimečných situacích, zatímco Tarantinovi jde o zábavu a cool styl. Seriálové Fargo, jakkoliv za ním jako producenti stojí i Coeni, jde ale opravdu ve šlépějích Tarantina. Z coenovského stylu si berou jenom titul, který slibuje slušný komerční ohlas. Scénáristovi jde o to, aby ve všech situacích byly jeho postavy patřičně cool a vypouštěly sexy hlášky, zatímco Coenům šlo o uvěřitelnost, jakkoliv konfrontovanou s absurditou a ošidnou nahodilostí. Zatímco Coenům jejich antihrdiny a krvavá dramata věřím, tady jsme od počátku ve světě fikce. Ale podotýkám, opravdu zábavné fikce. V žebříčku světových filmových padouchů si Lorne Malvo stojí hodně vysoko, nebojím se říct v první desítce. Billy Bob Thornton si s touhle postavou opravdu skvěle pohrál a dal mu zvrácené charisma, které mu musí závidět i nejeden bondovský padouch. Ostatně je patrně jediný záporák, který dokázal překonat legendární výkon Terminátora, který vystřílel v prvním díle policejní stanici s 18 policisty. To Malvo je při své redukci organizovaného zločinu ve Fargu výrazně výkonější a 22 skalpů při čištění budovy hned tak někdo nepřekoná. Malvo je inteligentní a zkušený protivník, který ale bohužel nemá opravdu důstojného protihráče z řad kladných postav. Tenhle seriál stojí a padá s Billym Bobem Thorntonem a Martinem Freemanem. Tam, kde se vyskytují, šlape seriál, jak má, kde nastupují ostatní, rychle ztrácí tempo. Zatímco např. Batesův motel má výborně vymodelované vedlejší postavy, kde kdykoliv je možné, aby převzali vůdčí roli v pokračování, tady jsou ostatní postavy spíš přicmrndávači a figurky, jakkoliv třeba v případě Boba Odenkirka docela zábavné figurky. Celkový dojem: 85 %.

Pokud bych měl ke Kolonii přistupovat jako k tzv. serióznímu filmu, který se pokouší analyzovat politickou situaci v Chile po Pinochetově převratu a zároveň zkoumá fungování uzavřených náboženských komunit, musel bych jít nekompromisně s hodnocením dolů, a to dost radikálně. Naštěstí poučený např. komentáře Andertona jsem od počátku nahlížel na Kolonii jako na dobrodružný thriller se silnou romantickou linkou, který politickou situaci po armádním puči vnímá jenom jako výchozí kulisu pro své vyprávění. V rámci žánru je to určitě nadprůměr, snímek je solidně obsazený, především Michael Nyqvist v roli šéfa sekty působí patřičně zkaženě a démonicky. Vyloženě si s tou rolí labužnicky pohrál. Ve scénáři by se dala pochopitelně najít slabší místa a oslí můstky, zejména ta poslední desetiminutovka, kdy Kolonie napodobuje finále z Arga, působí spíš úsměvně. Zatímco v Argu jste měli pocit, že vám ajatoláhové funí do zátylku, tady už závěr vyznívá poněkud naivně. Co je ale hlavní, prakticky po celou dobu si v rámci toho, čím chce film být, uchovává tempo a napětí. Jednoduše baví. Takže nemám důvod jít níž než na 4* a 75 % celkového dojmu.

Jeden z mnoha pokusů o natočení evropské gangsterky poněkud jiným způsobem. Bandité v Miláně jsou dodneška zajímaví především živočišným výkonem charismatického Gian Maria Volontého v roli bezohledného šéfa gangu a divokou mnohaminutovou automobilovou honičkou ulicemi velkoměsta. Ten film má energii, slušné tempo a zajímavý námět natočený na základě skutečných událostí, sráží ho ale dva už v komentářích zmíněné problémy. Za prvé, a to především, film jako by se skládal ze dvou radikálně odlišných částí, které spolu moc nejdou dohromady. První přibližně třetina je kvazidokumentární, kdy šéf policejního oddělení líčí novinářům situaci na poli zločinu, a zbytek, který tuto formu opouští a změní se v klasickou kriminálku. Druhý problém spočívá v postavě policejního důstojníka, který se chová jako afektovaná namachrovaná hollywoodská hvězda. Působí dost nesympaticky a netvoří přirozenou protiváhu zločinecké skupině. Celkový dojem: 65 %.

Bezva chlap dopadl jako mix žánrů určitě výrazně lépe než Boj sněžného pluhu s mafií už proto, že Stellan Skarsgard tady funguje jako představitel hlavní postavy mnohem přesvědčivěji, i když záměrně potlačuje svůj herecký rejstřík - představuje prostě burana, který od života moc nechce a jen tak přežívá. Zápletka není bůhvíjak přitažlivá, v podstatě jako kriminálka snímek nefunguje, ale jako svérázná komedie o stárnoucím chlápkovi bez životní perspektivy je to fajn. Fascinující jsou sexuální scény, které jsou zbavené jakékoli romantiky a přitažlivosti. Je to prostě mechanická činnost prováděná jakoby mimochodem. Tohle předvádět pubescentům, tak na dlouhou dobu ztratí jakýkoli zájem o sexuální experimenty. Celkový dojem: 70 %.