charlie_ando

Není to špatný film, ale po jeho shlédnutí mám z něho takové smíšené pocity. Počítám, že to můžu připočíst na vrub velkému očekávání, které se mísilo s obavami jak to celé dopadne. Vznik filmu totiž provázely těžké porodní bolesti. Několikrát se přepisoval scénář, přetočil se celý závěr filmu a jeho hlavní hvězda a producent v jedné osobě Brad Pitt zasahoval do průběhu natáčení. Každý si musí udělat svůj obrázek. Ač jsem nakonec nebyl zklamán, tak podruhé se na film z vlastní vůle asi už nekouknu. Všechno odstartovala úspěšná kniha od Maxe Brookse, která popisovala v reportážním stylu náš svět, v němž zuřila neúprosná válka mezi lidmi a zombiemi. Už se moc těším až si tuhle knížku přečtu a budu si moc udělat ucelený obrázek. Režie se chopil Marc Forster a jasně ukázal, že jeho nejsilnější stránkou je konverzační drama. V pasážích filmu, kde se jen mluví je vidět jak je pevný v kramflecích, ale akční scény nijak nezazdil. Ty dolů na můj vkus sráží roztřesená kamera Bena Seresina, sice asi chápu proč jí použil, ale mě samotnému ubrala na celkovém zážitku. Děj se může pochlubit svižným tempem a několika slušnými lekačkami. Ještě nikdy nebyly zombie tak rychlé. Na vše co bylo do teď o chodících nebožtících natočeno zapomeňte. Moderní doba si žádá rychlý vývoj a tak od kousnutí k proměně v sprintující mrtvolu uplyne pouhých 12 vteřin a jejich jediným cílem je šířit nákazu. Musím přiznat, že nejvíce mě strhl začátek filmu, kdy se starostlivý otec snaží zachránit svoji rodinu. Vše bylo neuvěřitelně stísněné a napjaté. Nejdražší film o zombie není špatný, ale mohl být lepší.

Přiznám se, že nepatřím k Trekkies a moje srdce patří do jiného koutu vesmíru. Díky tomu mám možnost pohlédnout na Star Trek: Do temnoty s určitým nadhledem a nezaujatostí. Je to pro mě prostě skvělá sci-fi zábava, která se nevidí každý den. Režisérovi J.J. Abramsovi se podařilo skvěle restartovat uvadající svět a ve druhém pokračování dokazuje, že svoje řemeslo ovládá mistrovsky. Servíruje nám dramatickou podívanou s hutnou atmosférou, která je plná vypjatých emocí a nápaditých triků s jasným cílem dát divákovi nevšední zážitek. Vrací se všichni členové posádky hvězdné lodi Enterprise respektive herci z předešlého dílu a to je moc dobře, protože casting je tu opravdu povedený a dává filmu výrazné plusové body. Takže nejdůležitější bylo vybrat téhle dobře fungující partě toho správného záporáka a to se podařilo v osobě Benedicta Cumberbatcha, který se do své role legendárního padoucha opravdu položil. Nesmělo chybět ani obligátní kameo Leonarda Nimoye. Ústředními postavami děje jsou kapitán Kirk a komandér Spock a jejich urputný souboj se smrtelně nebezpečným protivníkem, ale to neznamená, že ostatní postavy nedostávají prostor. Scénář jim dává možnost vyniknout v tu pravou chvíli. Nejlépe je to to vidět na partnerském jiskření mezi panem Spockem a Uhurou. Do paměti se mi výrazně zapsala bojová scéna na klingonské domovské planetě Qo'noS, kam se výsadek vedený Kirkem dostal díky intrikám hlavního padoucha. Na závěr nelze udělat nic jiného než se vydat společně s hvězdnou lodí Eterprise a její odvážnou posádkou do hlubin nekonečného vesmíru na dvouhodinovou misi za poznáním tajemných nových světů, hledat nové formy života a nové civilizace, odvážně se pustit tam, kam se dosud člověk nevydal. Krásná vesmírná pohádka.

Hasbro je tu opět se svou velkolepě pojatou reklamní kampaní na své produkty. Co lépe prodá malým klukům plastové figurky legendárních válečníků než celovečerní akcí nabitý film? Protože prodej potřebuje nepřetržitou podporu, máme tu už druhé pokračování, které se rodilo velmi obtížně. Premiéra byla odložena o osm měsíců a studio to zdůvodnilo, že připravuje konverzi do 3D formátu, ale rychle prosákli zvěsti o masivních přetáčkách. Přiznám se, že mě jednička minula velkým obloukem a tak nemůžu srovnávat. Do kina jsem šel s očekávání blbiny, která mě pobaví, ale asi jsem nebyl naladěn na správné vlně a tento film na mě nijak nezapůsobil. Děj je plný akce a mladých krásných lidí. Milým překvapením je Adrianne Palicki jako svůdná Lady Jaye, členka torza přeživších z týmu G.I. Joe. Druhým kdo mě zaujal byl Bruce Willis, který si střihl generála ve výslužbě Joe Coltona a bylo na něm vidět, že tuhle malou roli si opravdu užil. Nejsilněji na mě zapůsobila scéna, kdy se střetli dva týmy ninjů v šermířském souboji na strmé stěně Himalájí. Jako celek to na mě působilo, jako nevýrazný plochý slepenec. Slabinu bych viděl v několikrát překopaném scénáři od dvojice Rhett Reese a Paul Wernick a v osobě mladého tanečního režiséra Jon M. Chu. Počin, který mě nezasáhl, ale nejspíš splnil očekávání manažerů z Hasbra.

Velmi silný námět z kraťasu 9 od Shana Ackera o zneužití vědy a boji proti jejím důsledkům, kterému dala vyniknout velmi povedená a nápaditá animace, přetavili producenti Timur Bekmambetov a Tim Burton v povedený celovečerní animovaný film. Postapokalyptický svět je temným a depresivním místem. Vše leží v ruinách po zničující chemické válce, kterou vybojovali lidé proti strojům jenž povstali proti svým tvůrcům. Hlavními hrdiny celého filmu je skupinka hadrových panáčků, které stvořil vědec, jenž stál za vynálezem nedokonalého myslícího stroje. Stvořitel předal svým hadrovým dětem svou lidskou duši a tak v nich probudil život. Svět do kterého vkročili je ale nebezpečným místem. Ovládá ho šelma. Mechanická příšera, která vyhladila lidstvo a vládne pustině z továrny jenž se změnila v technochrám. Skupinka devíti hadráčků je tak nucena bojovat nerovný boj o svoje životy a naději pro budoucnost. Hlavním hybatelem děje je číslo devět jehož zvídavá mysl klade otázky a snaží se na ně najít odpovědi. Oporou se mu stane sedmička, obratná bojovnice alias jestřábí žena. Z celého vyprávění je cítit mystika a silný náboženský podtext s varovně vztyčeným prstem vůči fundamentalismu a bigotnosti, jenž představuje číslo jedna jako samozvaný vůdce v otázkách čisté víry. Vše podkresluje pěkný soundtrack od Deborah Lurie. Pro mě velmi milé animované překvapení s přesahem a myšlenkou.

Dva velikáni francouzské kinematografie, respektive světového filmu, společně v rovnocenných rolích na stříbrném plátně. Je vidět, jak si na plátně dobře sedli a skvěle fungují jako rivalové i společníci. Dva bezvýznamní podvodníčci se snaží vybojovat svůj boj o místo na slunci, které je zasvěceno zločinu a je zahaleno hustým tabákovým dýmem. Jejich první setkání tváří v tvář neskončí jinak než pěstním soubojem o krásnou Lolu a samozřejmě bez vítěze. Soupeření se tak mění v přátelství. Jean-Paul Belmondo jako François Capella hraje roli, která mu sedí přímo na tělo, vždy veselého chlapíka, který se neváhá otočit za každou hezkou tvářičkou. To Alain Delon hrající Rocha Siffrediho je jako rub stejné mince, jeho postava je věčně zadumaná a vážná. Prohnilá Marseille třicátých let minulého století se tak stává kulisou pro příběh mocenského vzestupu. Oba hrdinové společně roztáčejí kolo osudu a musejí se rychle naučit chodit v prostředí hazardu, intrik, šedé zákulisní politiky a nájemných vražd. Výtečné kriminální drama, které zjemňují humorné podtóny a celým filmem se line výrazná linka vtíravého klavíru z vykřičeného domu od Clauda Bollinga.

Tenhle film je ta správná letní filmová zábava. Režisér Louis Leterrier namíchal koktejl s podmanivými a vyváženými ingrediencemi. V tohle thrilleru najdete zábavu, napětí, akci, trochu té iluze a samozřejmě jako koktejlová třešeň patří neodmyslitelně k dobrému míchanému nápoji, tak tento film se může pochlubit povedenou zápletkou. Děj měl vysoké tempo a výbušnou dynamiku, která ho hnala neustále vpřed se zastávkami v Las Vegas, v New Orleans s letmou návštěvou Paříže a třeskutým finále v New Yorku. Svižné tempo vyprávění podpořil i povedený soundtrack od Briana Tylera. Vyvážený a trefný casting je další silnou stránkou filmu, podařilo se mu obsadit osobnosti několika hereckých generací. Iluzionistickou skupinu “Čtyři jezdci“ kolem které se všecko točí tvoří nesnesitelný Daniel Atlas v podání Jesse Eisenberga, hypnotizéra Merritta McKinneyho si povedeně střihl Woody Harrelson, něžné pohlaví zastupuje iluzionistka Henley Reeves, kterou si zahrála Isla Fisher a na černou práci v týmu je mladíček Jack Wilder, jehož ztvárnil Dave Franco. Tuhle hereckou omladinu podporuje z druhé vlny dvojice ostřílených veteránu, která dostala překvapivě dost prostoru. Michael Caine jako bohatý mecenáš Arthur Tressler a Morgan Freeman v roli kluzkého kouzelníka Thaddeuse Bradleyho. V roli neúnavného zarputilého ohaře FBI agenta Dylana Rhodes se představil Mark Ruffalo. Jeho nezkušenou pomocnici Almu Dray z Interpolu ztvárnila půvabná Mélanie Laurent. Řemeslně dobře zvládnutý přimočarý počin, který svou lehkostí potěší a neurazí.

Podle vyznění traileru a informací co jsem si o filmu přečetl jsem byl v očekávání, že nový film Dannyho Boyla bude nevšední atmosférický zážitek. Musím říci, že v tomhle filmu není nic tak jak se na první pohled zdá. Pan režisér nám předkládá fantaskní svět plný iluzí a snů, kde divák ztrácí pojem o tom, co je skutečné. Na druhou stranu se nebojí ukázat věci, které by jsme u jiných tvůrců neviděli. Bohužel mi přišlo, že ve scénáři od Joela Ahearnea a Johna Hodge nefungovala hra s emocemi tak jak měla a vyprávění mi přišlo místy chladné a komorně odtažité. Ač jsem měl pocit, že si film ode mě udržuje určitý odstup, tak zápletka je velmi dobrá a tvůrcům se znamenitě povedlo poskládat a proplést všechny nitky tak, aby se prolnuly v jedno velké překvapivé a dramatické finále. Vše se točí kolem ústřední trojice postav. Zdánlivě znuděnou, ale svůdně okouzlující hypnoterapeutku Elizabeth si zahrála Rosario Dawson. Jejími mužskými protějšky jsou charismatický a na první pohled chladnokrevný lump Franck v podání Vincenta Cassela a ten co to vlastně všecko spískal je James McAvoy, který si zahrál usmrkánka Simona jenž propadl hazardu a svoje finanční problémy řeší dost nestandardně. Zážitek z vnímání filmu znásobuje velmi dobře zvládnutý a úderný soundtrack od Ricka Smitha. Můj celkový dojem však zůstal mírně za očekáváním. Velký dík patři kinu Aeru, které před projekcí filmu během předpremiéry 7. června zařadilo humorný hypnotizující klip.

Říká se, že třikrát do stejné řeky nevstoupíš. To platí i pro třetí pokračování Pařby. Posun od více méně temnější dvojky, která vyměnila jen kulisy a lehce mě zklamala je citelný. Teď už se moc nechlastá, ale naopak se vysadili prášky a někam se stále utíká. Musím se přiznat, že jsem měl malé očekávání. Do kina jsem šel s určitou skepsí a byl jsem vcelku pozitivně překvapen. Epické první obrázky v Asijské věznici jasně ukázaly, že hlavním tvůrcem trablů bude postava vykutáleného pana Chow, kterého si zahrál Ken Jeong. Scénář od tvůrčího dua Todd Phillips a Craig Mazin je přímo ušitý pro absurdní postavičku tlouštíka Alana v podání Zacha Galifianakis, který se vyprofiloval jako hlavní tahoun vlčí smečky. Z opilecké taškařice se film změnil v potrhlou roadmovie, kdy se hrdinové vypraví po stopách hromady zlatých cihel a přes zastávku v mexické Tijuaně se hrdinové vrací na místo činu do Las Vegas. Bylo vidět, že díky bohatému rozpočtu přes 100 milionů $ se na tricích nešetřilo a tak se film může pochlubit vcelku povedenými a nápaditými speciálními efekty. Plynulost děje podpořil funkční soundtrack, který věděl, kdy má zvýraznit dramatičnost a tématicky dobře zvolené písničky. V hlavě se mi zavrtaly dvě scény. Nejprve ta s uraženou žirafí hlavou a pak lízátkové svádění v zastavárně. Váhal jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami, ale závěrečná košilatá scéna o prsa rozhodla, že dám čtyři a proto neodcházejte hned jak začnou závěrečné kredity o hodně by jste se připravili. Mé rozhodování převážila také velmi příjemná pohodová atmosféra v sále.

Poutavý příběh o osudovém osamoceném boji němých hadrových panáčků číslo 5 a 9 proti stroji “bestii“ v post apokalyptickém světě plném zkázy. Vizuálně nápaditý silný příběh s tragický průběhem a šťastným koncem, který dal vzniknout celovečernímu filmu.

Jejich revírem jsou ulice Londýna, ale zítra můžou být na druhém konci světa, jejich tempo je vražedné, jejich protivníci jsou řidiči nelegálních závodů, policisté a odpadlí členové SAS, muži a ženy okolo Dominica Toretta řídí ve dne v noci a jejich úkolem je chránit jejich velkou početnou rodinu. Neříkám, že se mi tenhle film nelíbil, ale je tu velké ALE a pár výhrad. Sice 6 začala tam, kde 5 skončila a pokračuje ve stejně zběsilém tempu vpřed. Je za ní i stejná tvůrčí dvojice režisér Justin Lin a scénárista Chris Morgan. Prostě to není ono a přitom to má to správné složení - rychlá nablýskaná auta, krásný pružný holky a namakaný nebezpečný kluky. Je jasné, že film tohoto druhu nebude nějaké scénáristické hlubokomyslné veledílo, ale tohle se opravdu podle mě nepovedlo. Je to prosté a ani se to nesnaží tu nahotu zakrývat. Motivy hlavního záporáka Owena Shaw jsou naznačeny jen povrchně a nelze je vůbec brát vážně. Hlavní je, že je tu spousta akce a hlášek, aby divák neměl čas se nad něčím zamyslet. Pokud mi, ale něco opravdu vadilo, tak to byl střih finální akční scény, který byl nepřehledný a zmatený a je za něj odpovědná trojice střihačů Greg D'Auria, Kelly Matsumoto a Christian Wagner. Fyzika pláče ve scénách s tankem a nekonečným letištěm, kde přistává velkokapacitní Antonov, ale nejlepší jsou asi letecké schopnosti Vina Diesela (on opravdu umí létat). Samozřejmě to má i mnoho světlých momentů a jedním z nich je i holčičí bitka v metru mezi Michell Rodriguez a Ginou Carano. Prostě je to klasická hollywoodská pohádka a tak se to musí brát a pak je to velká zábava.