charlie_ando

Jasně není to nejlepší film tohoto roku. Proti jedničce, která pro mě byla, jako zjevení, to nešlape úplně, jak by mělo, ale já si to přesto užil jak malej kluk. Dostal jsem pořádnou injekci euforie. Prostě jízda na horské dráze, kdy jednou jste nahoře, nemůžete se přestat smát a jednou jste zase dole až se Vám chce zvracet. Tak je to i se scénářem, který má pár slabších míst, ale na druhou stranu to v žádném případě jako celek nenudí. Prostě mě se tahle ultra násilná jízda opravdu líbila, a proto s oběma zavřenými očima dávám pět hvězd. Co mě asi nejvíc mrzí je, že Matthew Vaughn vzdal režii a byl jen producentem, protože s ním to mohl být bez mrknutí plný počet. Režie se tedy ujal náhradník Jeff Wadlow. Tam, kde se držel přesně předlohy, to opravdu šlape na plný koule tak jak má a mě plesalo srdíčko věčného puberťáka. Prostě jsem byl v komiksovém nebi. Říkal jsem si, jak natočit alespoň trochu politicky korektní film, který Vám cenzor nestrčí do šuplíku o naprosto nekorektním grafickém nářezu? Odpověď je jednoduchá. Tvůrci se drželi osvědčených notiček z jedničky. Stvořili tak drsně surovou pohádku s happy endem, která se vyhnula obloukem těm nejdrsnějším pasážím. Musím říct, že jednou z nejsilnějších zbraní je ženské obsazení včele s Chloë Grace Moretz. Jak si tahle mladá žába poradila s rolí vražedně nebezpečné řanařky v černo fialovém kostýmu Hit-Girl nad tím zůstává rozum stát. V závěsu za ní je Mother Russia, respektive ukrajinská kulturistka Olga Kurkulina, kde tuhle svalnatou ženskou objevili opravdu nevím, ale své kreslené předloze vypadla přímo z oka. Nesmím, ale zapomenout ani na Lindy Booth, která si povedeně střihla roli mstitelky Night Bitch. Kick-Assovi připily oproti jedničce svaly a brnění a ač Aaron Taylor-Johnson odvedl slušnou práci, jako minule a je prostě Nářez, prosadit se proti holkám, kterých je všude plno má opravdu těžké. Pro mě samotného důstojné pokračování. [ČSFD projekce 20. července 20:00; CineStar Anděl]

Tento malý násilnický a přisprostlý počin natočil podle svého vlastního scénáře režisér James Gunn a celé je to správně praštěné. Nápadité úvodní titulky prozradí, že člověka čeká nevšední zážitek. Kromě vcelku originálního příběhu se může film pochlubit i povedeným obsazením. Hlavní hrdina téhle taškařice je podivín slaboch Frank D'Arbo. Tenhle hodný umaštěný kuchař co umí skvěle vařit míchaná vajíčka, byl za svůj život jen dvakrát šťastný a aby toho nebylo málo tak trpí vidinami. Jeho život se obrátí naruby, když mu uteče jeho manželka Sarah (Liv Tyler) s místním kriminálníčkem Jacquesem (Kevin Bacon). Frank má při sledování křesťanské televize vidinu a v ní mu Holy Avenger ukáže cestu bojovníka se zločinem a tak se zrodí The Crimson Bolt, který drtí své nepřátele hasákem. Jeho velkým a jediným fanouškem se stane bláznivá hysterická prodavačka z obchodu s komiksy Libby (Ellen Page). Ta se rozhodne k němu přidat jako jeho pomocnice Boltie. Samozvaní hrdinové bez super schopností vyhlašují válku místnímu zločinu. Díky Rkové přístupnosti je film okořeněn spoustou absurdního násilí a se sprostými slovy se tu také nešetří, ale hlavně je to zábava ač balancující na hraně. Do paměti se mi vryla scéna ta, kdy promluvily zvratky v záchodě. Díky rozumné stopáži film nenudí a slušně odsýpá. Vše graduje během drsné závěrečné bitky a zajímavou tečku připraví neokoukaný konec. Malý netradiční film, který stojí zato vidět.

Bohužel neznám komiksovou předlohu, takže moje hodnocení nemůže být plně objektivní, ale co jsem pochopil tak se tvůrci kvalitám grafického románu moc nepřiblížili. Velkou škodou je, že u projektu nezůstal talentovaný režisér Darren Aronofsky, který ho předčasně opustil. Mohli jsme tak vidět určitě úplně jiný a troufnu si říct lepší film, ale neplačme nad rozlitým mlékem. Co nám naservíroval náhradník James Mangold z režisérské sesle? Druhá Wolverinova sólovka mohla být o hodně lepší a nedosahuje kvalit adamantiového ikonického hrdiny. Vsadilo se v ní na psychologii postav, ubralo se na akci a největší sázka šla na střet cynického mutanta s tradicemi svázaným Japonskem. Japonské kulisy jsou atraktivní a v našich krajích vcelku neokoukané. Na rozdíl od nekoukatelné roztřese kamery, za kterou se postavil Ross Emery. Prostě mi to celé přišlo, jako by se Logan ztratil v překladu. Štětináčovi neřeknou v zemi vycházejícího slunce jinak než “Kuzuri“ a neustále se kolem něj točí tři ženy. Okouzlující a citlivou dědičku Yashidova imperia Mariko si střihla pohledná Tao Okamoto a byla důstojnou partnerkou pro Hugh Jackman. Jako noc ošklivou “čarodějnici“ Yukio si zahrála Rila Fukushima a role ozbrojené průvodkyně se zhostila velmi dobře. Největším hereckým překvapením pro mě byla záporačka kyselinou a jedy prosycené Viper svůdná Ruska Svetlana Khodchenkova. Hodnocení není jednoduché, ale na víc jak slabší průměr tenhle film prostě nemá.

Při zhlédnutí jsem si připadal, jako když člověk nakupuje v diskontu. První díl mě vcelku mile překvapil a tak jsem se těšil na pokračování. Vše se točí kolem vylomenin ústřední trojice, která pátrá po atomové bombě zvané Rulík, kterou CIA tajně propašovala během Studené války do rudé Moskvy. Na plátno se vrací penzista a veterán tajných operací Franka Mosese (Bruce Willis). Stejně jako jeho milá Sarah Ross (Mary-Louise Parker), která velmi touží po citovém a adrenalinovém uspokojení. Překvapivě nejvíc pozornosti na sebe strhává absurdní postavička Marvina Boggse, kterého si zahrál zdařile John Malkovich. Je vidět, že si tu spoustu gagů a grimas, které mu dvojice scénáristů Erich a Jon Hoeber napsala přímo na tělo, náramně užívá. Z druhé vlny se rovněž výrazně prosadil Anthony Hopkins jako svérázný vědec Bailey, které mu se v očích lesknou střípky geniality Hannibala Lectera. Šarmantní okouzlující ženy zastupuje Catherine Zeta-Jones jako ruská důstojnice Katja a Helen Mirren se s grácií vrátila jako specialistka MI6. Za zarputilé záporáky tu jsou osmahlý tajný agent Jack Horton (Neal McDonough) a asijsky mladík Byung-hun Lee, který hraje nebezpečného nájemného vraha Han Cho Baie, jenž má nevyřízené účty s Frankem a přináší čerství vítr mezi veterány. Film občas ztrácí tempo a přišlo mi, že se v některých pasážích lehce vleče. Jako celek mě nenudil, ale že bych se výrazně bavil, se nedá říct. Na rozdíl od předešlého dílu mi přišlo, že se nový režisér Dean Parisot spíš snaží hrát na strunu vypjatého akčňáku a chybí tu čerstvost minulého dílu. Velmi se mi však líbily dvě akci scény. Nejprve ta, která se odehrávala v tajné budově FBI a druhá, která udělala kůlničku na dříví z ošuntělé moskevské večerky. Co říct na závěr… toto upocené pokračování, které mě po shlédnutí nechalo v rozpacích, do lehkého nadprůměru táhnou opravdu povedené a profesionální herecké výkony všech protagonistů.

Každý příběh má svůj rub i líc. Tenhle film líčí pohnutý životní osud první hvězdy filmů pro dospělé, respektive vykresluje její dramatický partnerský vztah svázaný předsudky a násilím. Lindu Lovelace si zdařile zahrála Amanda Seyfried a ukazuje, že v sobě má velký herecký talent. Jejího násilnického, panovačného a oslizlého manžela Chucka Traynora rovněž povedeně ztvárnil Peter Sarsgaard. Ve vedlejších rolích se představil pan “božský“ Chris Noth jako mecenáš a tvrdý podnikatel Anthony Romano. Krále nahoty Hugha Hefnera si střihl ležérní James Franco. První asi půlhodina ukazuje Lindinu rychlou a zářivou cestu ke slávě, ale jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí a tak zbytek filmu popisuje odvrácenou stranu slávy a to co je skryto za dveřmi nerovného manželství. Díky častým flashbackům je děj možná lehce nepřehledný. Rovněž díky autorské invenci je příběh trochu přikrášlený a vzdalující se skutečnosti. Retro look dávno zašlých let minulých skvěle navozuje zrnitý filtr a dobová muzika, která se zdařile prolíná s tklivým instrumentálním soundtrackem od Stephena Traska. Vcelku povedený malý film o dramatickém životním osudu ženy, která po sobě zanechala hlubokou stopu. PS: Dobře si pamatuji, jak jsem Hluboké hrdlo (Deep Throat) s francouzským dabingem promítal na festivalu Otrlého diváka a měl jsem hluboké obavy, že se celý film v promítačce rozsype díky svému dezolátnímu stavu zapříčiněnému naprostým opotřebováním…

Vysněný malý film pro režiséra velkofilmů Michaela Baye o velkých svalech, velkých hlupácích, velkých penězích a velkých amerických snech. Příběh vychází ze skutečných událostí, jenž se stali v 90 letech v prosluněném Miami a je tak bláznivě idiotský, že nad ním zůstává rozum stát. Vše se točí kolem trojice namakaných svérázných individuí, kteří žijí v iluzi, že díky svému “dokonalému“ plánu si rychle přijdou na velký balík dolarů a splní si tak své životní sny. Film se může pochlubit trefným hereckým obsazením, včele s ústřední trojicí kulturistů. Vůdce skupiny trpícího iluzí o své výjimečnosti “Hráče“ Daniela Lugu si zahrál Mark Wahlberg. Následníka božího slova Paula Doyela, který propadl koxu ztvárnil Dwayne Johnson. Třetí do povedené partičky je impotentní uživatel steroidů a milovník kyprých žen Adrian Doorbal, kterého ztvárnil Anthony Mackie. Po krku jim zarputile jde strážce zákona ve výslužbě Ed Du Bois, jehož si povedeně zahrál veterán Ed Harris. Podle mého názoru by filmu prospěla kratší stopáž. Ač se příběh může pochlubit vcelku vtipnými pasážemi tak občas vyprávění drhne a ztrácí tempo, které je jinak vcelku svižné a je jasně poznat rukopis pana režiséra. Určitě se povedl výběr písniček a celkový hudební doprovod od Steva Jablonskyho je nadprůměrný a pozvedá celkový zážitek. Pro milovníky fitness a fanoušky Michaela Baye light proteinový nápoj, která neurazí. PS: Transilvánie na Pražském hradě je dokonalá, díky…

Od tohoto malého ve své podstatě artového filmu jsem čekal trochu něco jiného. Bohužel se tohle dílko nesetkalo s mou správnou náladou a proto je mé hodnocení relativně nízké. Pro svůj režisérský debut si Geoffrey Fletcher napsal sám i scénář. Bohužel tenhle originální počin neví, čím chce být? Jestli absurdním gangsterkou nebo komorním konverzačním dramatem o bytí ve složitém světě plném násilí a vábivých nástrah. Hlavní pozornost na plátně na sebe strhává blonďatá Dasi v podání talentované Saoirse Ronan, na které je vidět, že role nebezpečné dívky s křehkou osobností jí sedí, jak také dokázala v povedenější Hanně. Děj je rozkouskovaný do jednotlivých kapitol s ostrými předěly a může se pochlubit úsměvnými až absurdními momenty, ale jako celek to podle mého názoru nedrží moc pohromadě. Celé to má grady, když se jede na vlně absurdity a ústřední dvojice se ohání bouchačkami, ale jinak to rychle upadá do průměrnosti a trochu i do rozvláčné nudy. Nejsilněji na mě zapůsobily scény tanec vnitřního krvácení a ta ve sprše. Příběh o dospívání za svistotu kulek, o ztrátě nevinnosti duše a snaze sehnat prachy na nové šik hadříky. Snová kamera Chorvata Vanja Cernjula je určitě silnou stránkou a dokáže zaujmout. Mohlo to být o hodně lepší.

Legenda pravý, že lesbická královna upírů Carmilla poté co byla přemožena proklela celý rod barona Wolfganga McLarena statečného křižáka a zručného šermíře, který se oháněl magickým mečem Dildem a s ním i celé jeho léno vesnici Cragwich. Kletba trvá dodnes a stále si vybírá krutou daň na čerstvě dospívajících ženách. O tom však nic nevědí dva zkrachovanci, hlavní postavy filmu režiséra Phila Claydona. Tlouštík Fletch (James Corden) jenž si přivydělával jako klaun. Potom co však jednomu spratkovi namlátil je bez práce. Druhým ze dvojice je ušlápnutý Jimmy (Mathew Horne), který stále vězí v nefunkčním vztahu s panovačnou mrchou Judy. Osud respektive šipkařské (ne)umění určilo, že se vypraví na turistickou výpravu do hlubokých lesů kolem vesničky Cragwich. Jako náhodou tam narazí na čtyři atraktivní studentky, které řeší poruchu na své dodávce. Nevinná a okouzlující blondýnka Lotte (MyAnna Buring) učaruje oběma mladíkům. Střet s prastarým zlem nejen o srdce krásné ženy tak může zažít. Co si budeme nalhávat je to hloupé a místy i upocené. Velmi je cítit, že si tvůrci vzali velkou inspiraci u dvojice Pegg a Frost, ale úplně to nefunguje, jak by mělo. Na druhou stranu se tohle dílko může pochlubit slušným zpracováním, přímočarým humorem, který občas i nenudí a vcelku ucházející klipovou kamerou od Davida Higgse. Největší úsměv mi na tváři vykouzlila scéna se sekerou na kankánovou melodii a koupelnová taškařice. Tvůrci nás neochudili ani o kvanta bílého slizu a přijde i o obligátní holčičí rvačka. Prostě taková lehce okoralá anglická jednohubka, která se ale může pochlubit spoustou čerstvého křehkého masíčka.

Barevné (rozuměj hlavně zelené), ekologické, rodinné a hlavně průměrné. Režisér Chris Wedge rozehrává klasický pohádkový příběh zaměřený na ekologii a rodinné hodnoty. Vše se točí kolem boje mezi silami života a silami temnoty, které ovládají rozklad a ničivou plíseň. Hlavním motem filmu je tak zaklínadlo hodně listí jeden strom. Řemeslně dobře zvládnutý počin, který se může pochlubit barevným nápaditým světem (lesem), který je plný rozličných nápaditých postav. Musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo obsazení dabérů, které je podle mého názoru nadprůměrné a je největší devizou celého filmu. Hlavní hrdinkou, která nás provede prakticky celým příběhem je pohledná mladá dívka Mary Katherine jíž propůjčila svůj hlas Amanda Seyfried. M.K. jak si sama říká ztratila matku a hledá cestu ke svému otci jenž kvůli své posedlosti, hledání miniaturního lesního světa, dávno ztratil pouto s realitou. Díky mysteriózní síle se zmenšená M.K. dostane do miniaturního lesního světa a výrazně zasáhne do střetu s temnými Boggany, které vede démonický vůdce Mandrake (Christoph Waltz). Středobodem události lesního světa je volba následníka trůnu, kterého vybírá královna života lesa Tara (Beyoncé Knowles), elegantní postava plná citu a osobního kouzla. Velitelem lesních strážců, kteří se starají o její bezpečnost, je Ronin (Colin Farrell) statečný bojovník a zručný šermíř. Ochráncem a průvodcem M.K. po cizokrajném světě se stane mladík Nod (Josh Hutcherson) tvrdohlavý a nevycválaný hejsek, který chce jít svojí cestou. Mladé dvojici pomáhá v jejich pouti za dobrodružstvím a dobrem strážce paměti rapující housenka Nin Galuu (Steven Tyler). Největší slabinu děje vidím vtom, že se vyprávění občas vleče a chybí mu ta správná dynamika. Přitom má co nabídnout akční scény mají spád a rychlé tempo. Bitvy dokáží strhnout a jsou na film pro celou rodinu nadstandardní. Přes své silné stránky stačí vidět jednou.

Zjizvená tvář patří nesmazatelně do zlatých 80. Legendární zločinec Tony Montana je pro mě životní rolí pro Al Pacina v kultovním filmu režiséra Briana De Palmi podle scénáře Olivera Stona. Vyvrhel a kriminálník Tony Montana je se sobě podobnými existencemi vyhoštěn z ostrova “Svobody“, kde ho už soudruh Comandante Castro nechce a tak ho pošle na převýchovu kapitalistům a imperialistům do USA. Protože se Tony štítí manuální práce (umývaní nádobí není žádná hitparáda) tak se rozhodne pro cestu zločinu, kterou už tak dobře ovládá. Chce si splnit tak svůj americký sen. Mít fůru peněz, moc a krásnou Elviru Hancock, kterou si zahrála mladá a okouzlující Michelle Pfeiffer. Příběh o dramatické cestě k moci o rychlém vzestupu a nakonec strmém pádu tak může začít. Ničeho se neštítí a bez skrupulí postupuje po žebříčku gangsterů čím dál výš. Přeroste svého šéfa Franka Lopeze (Robert Loggia) a stane se pánem Floridy, ale nic netrvá věčně. Jak se říká, na každého lotra se vaří voda i přesto, že je to charismatický kuřák doutníků, majitel nosu věčně umazaného od koxu a obličeje jenž zkrášluje hluboká jizva. Svíravé finále se tak mění ve velkou divokou přestřelku. Mimo velkého násilného závěru je pro mě nezapomenutelný i komický taneček vidláka na diskotéce a trapně veselá scéna s vyplazeným jazykem na pláži. Vše velmi vkusně doplňuje velmi funkční hudba od Giorgia Morodera s velmi chytlavým hlavním tématem. Ve chvíli největšího rozmachu zazní chytlavá píseň "Push It To The Limit" kterou napsal Paul Engemann. Tohoto šílence nemůžete mít rádi, ale jeho životní dráha bere dech.