charlie_ando

Hrdinkou nové pixarovky se stala rusovlasá rebelující princezna Merida, která vede svůj boj s dospíváním a rodiči no spíš s moudrou královnou matkou. Děj pohádkového příběhu je zasazen do Skotska někdy v čase raného středověku. Do doby hrdinských bájí, kdy pohanské zvyky byly stále čerstvé, hvozdy byly hluboké a plné divoké a nebezpečné zvěře. Tým Pixarů nasadil kvalitativní laťku animovaných filmů dnešní doby hodně vysoko a všechna ostatní studia se je snaží dohnat. Respektive filmy od "studia s lampičkou" byly dlouhou dobu ty nejlepší a každý přinášel po technologické i příběhové lince něco nového. Vlastně si sami nasazovali kvalitativní úroveň výš a výš. Vždycky jí dokázali překonat a ustanovit novou a lepší úroveň zábavy, kdy se bavili všichni od malých špuntů po seniory. Ale "Auta 2" byla velkým zklamáním. Ukázalo se, že šéfům v Disney jde o jistý tah na naše peněženky. Konkurence nespí a snaží se dohnat to co prospala a třeba s kousky jako "Rango" a "Jak vycvičit draka", ukázali, že se dokáží učit od mistrů. Takže princezna Merida měla za úkol navrátit lesk studiu Pixar. Tvůrci se vrátili k poctivé práci a dobou osvědčenému příběhu s pohádkovým tématem. Laťka je vysoko. Sice jí nepostrčili výš, ale ani jí nesrazili. Po grafické stránce dokonalé, každý obrázek vypiplaný do posledního detailu, upoutala zrzavá hříva hlavní hrdinky, která je vymalovaná do posledního jednoho vlásu. Sice mi malá medvíďata trochu připomínala maskota moskevských olipijských her roku 1980 Míšu. Podobnost je, ale asi čistě náhodná. Prostě je na co koukat. Svět stvořený animátory hýří všemi barvami a oku lahodí. Pohádkový příběh se silnými rodinnými prvky je sice jednoduchý, ale přímo ze života a dostatečně nosný. Děj je plný drobných a vtipných odboček, které mají pobavit dospělého diváka a daří se jim to znamenitě (zvlášť čarodějnice se povedla). Prostě kouzelná oddechovka co Vás přivede na jiné myšlenky.

Jako vždy kouzelný a hřejivý pixarovský kraťas, který pohladí na duši a dokazuje, že v jednoduchosti je síla. Příběh generačně rozvrstvené rodinné trojice, která vyčistila Neilu A. Armstrongovi cestu k jeho velkému kroku na Měsíc.

Stařec a kniha. Filmová báseň. Slovo, slova, mnoho slov, která byla uzřena v alkoholem opojení a žalem zastřené mysli. Byla napsána ve spěchu, očima plných slz přečtena, smolně až tragicky ztracena, čirou náhodou nalezena, znovu se zájmem přečtena, v poblouznění smyslů přepsána a nakonec ukradena a s velkolepým úspěchem vydána. Tři různorodé páry ve třech časových liniích spojené jednou knihou. Kouzelný příběh o síle slov plných emocí sepsaných do knihy, která velmi výrazně ovlivní všechny postavy příběhu dokonce se dá říct, že osudově. Protože od rozhodnutí, které člověk udělá se nedá utéct a musí se s ním žít. Komorní drama s romantickými prvky je podkresleno podmanivou instrumentální hudbou od Marcela Zarvose. V hlavních rolích dominují Jeremy Irons a Bradley Cooper. Skvělý filmový zážitek nejen pro milovníky knih.

Bourn je zpátky, ale je to jen mýlka. Je to jen jeho odkaz. Po shlédnutí filmu ve mě zůstala takový mdlý pocit. Jako, když otevřete dlouho zavřenou truhlu a z ní na vás zavane vůně starých dobrý časů, ale dost vyčpělá. Obléká se jako Bourn, ale není to on. Je chytrý a silný jako Jason, ale není to náš hrdina předchozích třech dílů. O něm se ve filmu jenom mluví. Nový hrdina se jmenuje Aaron Cross neboli číslo 5. Zapomenutý někde na Alijašce jde, jede a letí směrem do civilizace, kde ho už nikdo nechce a rozhoří se štvanice. Bez režiséra Paula Greengrasse a Matta Damona vznikl film, který má k původní trilogii dost daleko. Než se divák dočká pořádné akce musí se k ní doslova prokousat velkým množstvím dialogů. Ne, že by neměli smysl, ale trochu víc akčních scén by filmu neuškodilo. Ale abych filmu úplně nekřivdil tak závěrečná část odehrávající se v Manile dá vzpomenout na minulý akční nářez. Prostě tomu chybí ta správná dynamika, vyváženost a ostřejší střih. Méně řečí a víc pěstí a kulek. Navíc mě dost iritovala zvadlá Rachel Weisz v roli doktorky Marty Shearingové. Celkový dojem je rozpačitý, ale pevně věřím, že pokud se dočkáme dalšího pokračování tak v něm Aaron Cross a Jason Bourn spojí své síly a všem nakopou zadek.

Na počátku byla otázka přát si živého plyšového medvídka a získat tak nejlepšího kamaráda nebo bitevní vrtulník AH-64 Apache. Ten kluk se rozhodl bohudík (bohužel) pro plyšáka a máme tu námět pro originální přisprostlou taškařici. Pod tímhle filmem je podepsaný jak po stránce režisérské tak po stránce scénaristické Seth MacFarlan a aby toho nebylo málo tak svůj hlas Seth propůjčil i chlupatému hrdinovi Tedovi (spíš pozérovi a lovci roštěnek; který trochu pelichá...). Tvůrce animovaného seriálu o svérázné rodině Griffinů, posbíral spoustu zkušeností a rozhodl se, že se pustí do celovečeráku. Celkový výsledek je určitě chvalitebný. Skvělí je smysl pro drobné detaily (melodie z Indyho mě překvapila; Imperiální marš jako vyzvánění pro přítelkyni taky dobrý) a zapojení množství odkazů nejen na popkulturu 80 let. Kadence úsměvných situací a hlášek je opravdu vysoká, někdy jsou sice až na hraně vulgarity, ale člověk který ví na co jde tak se neurazí. Některé scény jsou opravdu geniální, zvlášť ta s exkrementem na podlaze a večírek se Samem J. Jonesem. Díky Flashi si jednička... Aáááá!!! Povedl se i hlavní záporák sociopatický tatínek Donny v podání Giovanniho Ribisiho. Má to sice i pár much, jako celek je to místy nevyrovnané a dramatické finále na stadionu Red Sox moc nefungovalo, ale to se u prvotiny dá odpustit. Překvapilo mě jak hodně tam bylo myšlenek z všedního života. Prostě tahle komedie o věčně zhuleném a nadrženém medvědovi je super odreagování. Jo a díky za tu ránu pěstí tomu smradovi to se jen tak nevidí.

Cesta je u svého konce. Tohle byl pro mě film roku 2012 (vyznavači Tolkiena prominou...), alespoň co se týče očekávání. Těšil jsem se a pevně jsem věřil, že Christopher Nolan mě (...a ostatní Batmanovské a své fanoušky) nezklame, i když ve skrytu duše hryzala malá pochybnost, že do stejné řeky několikrát nevkročíš (ale Nolan to dokázal, zase) a mě nezklamal. Vznikl film, který je mrazivě brilantní. Hutný děj Vás na počátku vtáhne do děje a na konci závěrečných titulků Vás vyplivne. Od prvního obrázku mě mrazilo a tenhle mravenčivý pocit nepřestal ještě drahnou chvilku po skončení projekce. Jen chvílemi bylo konstantní napětí proloženo dobře pasujícím úsměvným momentem, kde se člověk mohl nadechnout. Děj se vpřed hnal jako vítr, takže mi ani nepřišlo, že celková délka je rozmáchlých 164 minut. Nolan ze své režisérské sesle divákovi opravdu naložil. Město Gotham zalidnil velkým množstvím různorodých postav, která každá bojovala o své místo na plátně a nejenom na něm. Oba hlavní představitelé byli výborní. Christian Bale jako Batman potvrdil, že patří v současnosti k herecké špičce. Tom Hardy hrající Baena, skrývající tvář pod dýchacím přístrojem mu byl zdatným a chvílemi i nezdolným protivníkem. Ne méně skvělí byl i Michael Caine jako Alfred, který v několika scénách díky svému hereckému umění dokázal zastínit i Christiana Baela. Výborný byl i můj oblíbenec Gary Oldman hrající komisaře Gordona. Ač jsem nevěřil, že obsazení Anne Hathaway do role Seliny/Catwoman byla ta správná volba. Musím říct, že mě mile překvapila. Obraz Beanovi bolševické revoluce a vláda městské lůzy mě přikovala do sedačky svou hmatatelnou surovostí. Zážitek na maximum umocnila podmanivě temná hudba od Hanse Zimmera. Výsledný dojem pro mě je, že vznikl epický velkofilm se spoustou patosu, který věřím, že se některým lidem nemusí líbit, ale pro mě je to rozhodně nejlepší díl trilogie naplněný spoustou emocí.

Za sedmero horami a sedmero řekami leží ostrov jako dlaň, na kterém nejsou žádné asfaltové silnice a dvakrát za den tam jezdí přívoz. Zní to jako pohádka, ale je to pravda alespoň ve filmu "Až vyjde měsíc" a to místo se jmenuje Rhode Island (tam se to totiž točilo...). Tenhle poeticky kouzelný příběh se skvělým obsazením mi učaroval. Děj je zasazený do pozdního léta roku 1965 a vše je laděno do velmi povedeného retrostylu. Punc let dávno minulých skvěle evokuje hrubozrnný filmový materiál a dobové speciální efekty. Od filmu jsem čekal něco nevšedního, ale ta rozverná lehká bláznivost mě dostala. Na vrcholu té nevinné pošahanosti jsou Khaki skauti včele se svými "military" vedoucími v podání Edwarda Nortona a Harvey Keitela připomínající cínové vojáčky z nějaké válečné hry. Tomuhle příběhu o přátelství a první dětské lásce dvou nepochopených mladých duší dominuje titulní dvojice zvlášť skvělá je představitelka Suzy Kara Hayward. Opomenout se nedá ani Bruce Willis v roli ostrovního policisty kapitána Sharpa, který má veliké srdce. Tenhle film je přímo stvořen pro letní den, který proprší, díky své melancholicky nostalgické náladě. Je to filmová báseň co zahřeje u srdce.

Protože u Hasbra s filmový Transformery náramně uspěly, tak se porozhlédly po skladu, kterému ze svých produktu by mohli pomocí filmu podpořit prodej. Oči producentů padli na hru "Lodě". Jak se podle téhle hry, ke které stačí člověku kromě parťáka čtverečkovaný papír a tužka, respektive na tak slabý námět dá naroubovat dvouhodinový film, jsem byl opravdu hodně zvědaví. Pro přesnost princip hry se ve filmu objeví jen jednou a to když ke střelbě naslepo proti emzackým lodím použijí chytří pozemští námořníci signály z bojí varovného systému proti přílivovým vlnám. Celé se to nedá brát vážně a vlastně asi ani Peter Berg to nemohl točit s kamennou tváří (doufám), protože tenhle řízný guláš náborového klipu US Navy, invaze mimozemšťanů a starých rokových vypalovaček funguje jen, když jej člověk bere jako lehkou popkornovou zábavu. Prostě se nad tím vůbec nesmí přemýšlet a pak se dá tahle po moří slaná filmová blbina užít. Z akčních scén plných speciálních efektů kouká dobré filmařské řemeslo a vše zdařile doplňuje vybraná rocková muzika. Hvězda navrch je za USS Missouri, celou její posádku a scénu se vzpíráním přes tunu vážícího granátu. Takže zvedáme kotvy a hurá na ně...

Barevný film o světě černých žen (hospodyně a chůvy) a jejich bílých paniček. Skvělé natočené poutavé drama, kde scény, které člověku vloudily úsměv na tvář obratem střídaly mrazivé pasáže u kterých člověk přemýšlel, že v Jacksonu ve státě Mississippi občanská válka neskočila a vlajka konfederace hrdě vlaje dál (současná zástava je dost výmluvná...). Netradiční film natočený podle knihy vzpomínek bíle ženy Kathryn Stockett, která se rozhodla přispět svou troškou do toho našeho velkého nespravedlivého světa. Příběhy o americkém rasismu byly většinou vyprávěny pohledy velkých mužů, bojovníku. Režisér Tate Taylor naservíroval na stříbrném podnosu nám divákům neokoukaný každodenní boj s předsudky černých žen, které se snaží žít své životy.

Říkal jsem si proč můj oblíbený režisér Edward Zwick zabrousil do téhle žánrové vody. Film dvou rozdílných půlek, který určitě není komedií. Ta první část se alespoň trochu snaží tvářit jako komedie. Je o tom jak vydělat peníze a přitom se seznámit s hezkými slečnami, ale je to dřina. Zvlášť, když se jmenujete Jamie Randall (v podání Jake Gyllenhaal). Jste nedostudovaný doktor, prodáváte léky a Váš největší konkurent je bývalý mariňák, který je v oboru na špici. Vše se změní, když potkáte nemocnou dívku Maggie Murdock, kterou hraje "slečna velká kukadla" Anne Hathaway. Ta žije svůj život taky naplno, ale má proto důvod v podobě nevyléčitelné smrtelné nemoci. Druhá půlka už je jen o souboji jednoho mužského srdce a ženského rozumu... Protože je film tak trochu retro (jen malinko, 90 létá byla přeci včera?) tak se nám do toho trochu připlete Viagra. Závěr je vyloženě srdcebolný. Prostě z toho vyšel smutný film, což není škoda, ale čekal jsem něco jiného.