kratina

Vcelku banální zápletka a v ní trochu nejistá Aňa Geislerová – hrát jako obvykle tu svou citově okoralou mrchu nebo se zkusit víc, ehm... položit do role zranitelné citlivky? Tento nepříliš chytlavý příběh vytahuje nad průměr jen herecký koncert Jiřího Schmitzera, ze kterého ta zapšklost a sobectví přímo kapou. Já tomu říkám (i když to možná zní trochu divně) nádherně zahraný hnusák!

Naše Popelka - tentokrát ovšem nikoli šťastná u oltáře, ale nešťastná na dně mořském. Pohádka originální a s jinými pohádkami nezaměnitelná, která je sice krásná a poetická, ale asi není moc vhodná pro děti. Například mě tenkrát v dětství dost rozesmutnila.

Zapálené až militantní, leč přesto starosvětsky milé fandění prvorepublikových hooligans-gentlemanů. Komedie o lásce k honění kulatého nesmyslu po trávníku, která měla zajímavé a pro fotbalové fanoušky asi ne zcela běžné následky - vedla až k oltáři v kostele! (Mimochodem, chudák pan Načeradec se teď určitě obrací v hrobě! Při pohledu na letošní „jízdu“ Slavie ligovou tabulkou až na samotné dno...)

Tak konečně vím, podle jakých plánů švec Jíra ve filmu O princezně Jasněnce a létajícím ševci sestrojil svoje pohádkové rogallo! Prototyp létajícího stroje z klacků a hadrů se vznášel už o 4 roky dřív v této Pohádce o putování. Při její repríze dnes v televizi jsem si také připomněl tu velice depresivní scénu z mrtvé krajiny a města zasaženého morem, kudy zvolna procházeli v podivných a strašidelných maskách jen „čističi“ s pochodněmi a zapalovali chýše i mrtvoly. Hnusně a morbidně vykreslená středověká morová epidemie, vstupenka do první řady, uff...

Jak roztomilým dětským seriálem o jedné copaté uličnici, která nezná slovo nemožné a v případě potřeby hravě zvedne nad hlavu i koně, taktně sdělit dětem, že na světě jsou i děti-sirotci, které nemají maminku. Dále, aby z toho děti nechytily depku, vybavíme tu zrzavou hadimršku hromadou zlaťáků. A pohádka je komplet. Jen jestli dětem nebude vrtat hlavičkami, co by si chudák Pipi počala bez těch peněz? Nebo další věc - jestli jsou takhle vyzásobení oběživem všichni sirotci?

„Policajt nebo rošťák?“ tak přesně tuhle otázku si určitě kladli i Mario, Theodore Musard, inspektoři Rey a Massard a samozřejmě i Achille Volfoni se svým pohůnkem Kamilem. A nakonec všichni dostali nejen odpověď, ale i co jim patřilo. „Časy jsou zlé, Kamile“ :-) Přesně tak, zejména pro gaunery a křivácké policajty. Jakmile si k nim, s noblesou jemu vlastní, přifrčí ve svém kabrioletu bouchač Antonio Cerutti. Cha, prý Cerutti! Divizní komisař Borovitz, pacholci, ten vám zvedne mandle! A co na to madame Edmont Puqet-Rostand? No co by... Je ráda, že mohla poskytnout gentlemanovi ubytování (all inclusive) a na nic se neptá, jen cudně klopí oči..

Prožití a přežití tohoto drsného filmu poskytne slabším povahám dobrý důvod k tomu stát se vegetariánem. Taky důvod zahodit zlatou kartu Lufthansy i British Airlines a už v životě nevlézt do žádného letadla. V hlavní roli opravdu nádherné Andy! Ovšem jak pro koho, že...

„Veleúspěšný“ konkurent debilních Vyvolených. Pro Pig Brother platí vše mnou napsané o Vyvolených plus tři vykřičníky k tomu. Režijí nucená „realita“, esence trapnosti a morální pokleslost až na samotné dno. Ovšem taky důkaz, že i v naší malé české zemičce se uživí hned dvě stupidní „show“, do extrému lidské ubohosti vyšroubované a kvalitně pozvracené. Jenže, na rozdíl od prvních Vyvolených, zde už nebyly žádné stopy zábavy přítomny ani omylem.

Psychologická sonda do...? Leda tak do... Režií uměle, jen pro diváky vyvolávané a ochotnicky až hystericky (ahoj Vladko) přehrávané konflikty, s všudypřítomnou nudou, hojně zalévanou alkoholem. Zřejmě kvůli tomu, aby se soutěžící vyhecovali k divácky atraktivnějšímu vzájemnému napadání. A kecy, kecy, kecy. Spousta keců o ničem. Vyloženě uměle splácaná „realita“. Rádoby show, která k nám ze zámoří zřejmě přijela na oné pověstné Zvěřinově babetě. A to ještě byli první Vyvolení zlatí oproti pokračování. A koneckonců, hodně lidí na to i čumělo. Určitě i proto, že konzumnímu lidu českému dosud nic takového nebylo k nakrmení předhozeno.

Velmi povedená, statečná a silná pohádka! Štěpán Šafránek si po úspěšné maturitě (a poté, co se díky Borůvce také úspěšně stal z chlapce mužem :-) plivl do dlaní a místo stetoskopu se nejprve na brigádě chopil obrovského kyje. Na jeho cestě za náhradou Borůvky ho nic nezastrašilo a on nakonec odvážně chytil babici za vous - podobně rázně, jako o rok později Vendulku „utěšitelku“ za ňadro při ubytovávání na VŠ kolejích :-)