Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Akční
  • Drama
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenze (3 623)

plakát

Odcizení (2024) 

V Laponsku jsem byl dvakrát, v norském i švédském, ale pokaždé v létě a jenom na skok, povrchně. Tzn. muzeum sámské kultury a skanzen a sámský parlament a výhledy na Lapporten a podobně, prostě klasická poznávačka. Takže jsem se rád na život Sámů podíval podrobněji, nakoukl trochu do jejich každodenní reality a dosyta se zaposlouchal do jejich zajímavé hatmatilky. Ale drama/thriller? Hm, možná pro někoho, kdo na pořádná dramata a thrillery moc nečučí. Já viděl jenom naivní, vyumělkované, otravně polopatické a infantilně černo-bílé pseudodrámko pro mládež. No, těch pár záběrů přírody za tu hoďku a třičtvrtě snad jakž takž stálo.

plakát

Lovely, Dark, and Deep (2023) 

Snahu o pochopení všelijakých podobných mindfucků jsem už dávno vzdal, k divácké spokojenosti mi stačí jen trochu temná atmoška, trochu fantasmagorický děj a jako bonus hezká příroda. A to i když příroda je portugalská a ne americká, a holčina v hlavní roli se celou dobu tváří jako kyselá prdel. Mimochodem dávno už mám taky jasno v tom, že kdybych se příště inkarnoval v severní Ámošce, chtěl bych být taky rendžr v parku, nejlíp někde na severozápadě US nebo v Kanadě. A nejlíp teda taky, kdybych radši dělal jenom denní šichty, když vidím podobný filmy.

plakát

Di Ambang Kematian (2023) 

V magii prý nic není zadarmo. A v životě často platí že kdo chce víc, nemá nic... Sice netuším, nakolik je poněkud podezřele evropský leitmotiv o ďábelském černém kozlovi poplatný javánskému (muslimskému) prostředí, ale film se rozjel slušně a v jeho první půli je několik hodně dobrých mrazivých momentů i lekaček. Ovšem po skvělém hustoatmosférickém rozjezdu se děj bohužel postupně poněkud roztříští, rozbředne a znudní. A dívčina v hlavní roli je sice moc hezká, ale taky zbytečně moc přehrává. Ale přesto se celkově jedná o slušný průměr a po stereotypních duchařinách euroatlantických jde určitě o zajímavé divácké zpestření a osvěžení.

plakát

La pasajera (2021) 

Užvaněný ale sympatický retro šofér v retro dodávce, plus jeho tři pasažérky: bigotní feministka s vizáží vyžilé flundry, otravně emancipovaná a rozkazovačná mamina a její fajn prostořeká flegmatická náctiletá dcera. Ti všichni na cestě pustým španělským vnitrozemím kamsi. A ubožáci vůbec netuší, co všechno na ně může cestou číhat. Třeba slizký parazitický šmejd z vesmíru, vyrábějící ze svých obětí krvelačné mutanty. Myslíte že kecám? Tak se přesvědčte sami. Díky novému Viejos od stejných tvůrců jsem teď objevil i tuhle jejich starší lahůdku. Brakové pošušňání, až na tu občas zbytečně přeháněnou komediálnost a nadsázku.

plakát

Viejos (2022) 

"Koho bohové milují, ten umírá mlád.". Solidně gerontofobní záležitost. Staří lidé jsou tu prezentováni jako cosi podivného, nepochopitelného, temného, děsivého, nevyzpytatelného, cizorodého, nebezpečného... téměř jako jiný živočišný druh. A ten závěr... Líbilo, bavilo, místy i trochu zneklidnilo či znechutilo. Jen s tím ze řetězu utrženým stroboskopem ke konci mě rejžové dost nakrkli. Ale poslední vteřina posledního záběru pak dává netušené možnosti k dalšímu pokračování, takže konec dobrý - všechno dobré.

plakát

Hlasy mrtvých (2023) 

Škarohlídský spoiler: Hloupá, ale zato panovačná a vypočítavá husička chce rychle přijít k prachům, a tak pronajme strašidlo ve sklepě jednomu ňoumovitému necharismatickému nekňubovi. To se jí sice naštěstí nakonec vymstí, ale bohužel to trvá příliš dlouho. A tak kromě poměrně slušné filmařiny je pro mě jediným výrazným plusem Saffron Burrows v maličké vedlejší roli. Dokoukáno asi napočtvrté. Ne že by to byla zas až taková sračka, ale vždycky mě po chvíli napadlo dělat něco mnohem užitečnějšího, než na to bez většího zájmu čučet.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Zaokrouhlím hodně nahoru, protože audiovizuálno je bombastické, atmoška převážně vážná a podobných velkolepých velkofilmových scífek je bohůmžel v posledních letech jako šafránu. To ale nic nemění na tom, že hošan ztvárňující Paula Atreida postrádá pro svou roli patřičné charisma a jeho odpudivá fremenská milá s permanentně zpruzeným výrazem mi celou dobu lezla na nervy i krkem. Moje předpokládaná pětihvězda budoucímu letošnímu novému Alienovi i budoucímu letošnímu novému Mad Maxovi bude mít jistě větší váhu. P.S.: Jo a taky by mě zajímalo, čím se ty "miliony Fremenů" v té "neobyvatelné" písečné pustině vlastně živily. Písečným planktonem a myším masem?

plakát

Gueules noires (2023) 

Třetí Turiho celovečerák se opět nepovedl, a tak po slušném Méandre zase zklamání. Nadprůměrně hloupý příběh (i na horrorové béčko), pitomé a pitomě zahrané (přehrávané) postavy, epileptická ruční kamera, mizerný obraz (protože jsme v dole), tragikomická (snad rádoby lovecraftovská) příšera, a jak jinak než nádavkem pořádná porce pozitivní diskriminace a angažované kritiky kolonialismu. A já blbý hejl jsem doufal v nějaký druhý Descent, pche. Slabá druhá za trochu historických výjevů a reálií z pracovního života dřívějších horníků (prvních ca 30 minut), tuze rád prolézám všemožné hornické skanzeny a jedině proto nepovažuju tenhle film za úplnou ztrátu času.

plakát

Pravá ruka pomsty (2024) 

Rozpačitý pokus o novodobý westernový eastern, z jakési pochybné, snad comicsové reality, ve které banda drogových zločinců ovládá nebo aspoň zastrašuje celé venkovské městečko i s šerifem, proti čemuž se postaví jeden místní vidlák. A onen vidlák není nikdo jiný, než náš milý starý známý Legolas, který díky rokům i maskérům poněkud zdrsněl a vypadá jako vágus a asociál. Ale i tak se mu jeho role dá vcelku věřit, na rozdíl od Big Cat MacDowellové, která sice i v důchodovém věku vypadá pořád dobře, ale v roli drsňácké šéfky gangsterů působí spíš trapně a tragikomicky. A co se akce týče, na jedné straně několik nečekaně brutálních momentů (vede scénka pro dvě kolena a dvě palice), na straně druhé silně nepodařená závěrečná přestřelka s retardovanou choreografií.

plakát

The Antarctic Octopus (2023) 

Podřadné lobotomizované scífko od čínských "assyláků" pro mentálně retardované tuponě. A nebo pro předpubertální děti, vyberte si. Já doufám v to druhé, protože děj je místy (skoro furt) tak monstrózně dementní, až mě to přímo metafyzicky děsilo; ovšem coby pohádku pro děti lze tenhle televizní výpotek s levnými triky vzít jakž takž na milost. A už vlastně ani pořádně nevím, o čem že to sakra bylo, snad něco o geneticky vytuněných antarktických superchobotnicích a nějaké diblíkovité blbce v kožené bundičce, nebo tak něco, džýzys. A sestřih z natáčení při závěrečných titulcích překvapivě ukazuje, že určitě nešlo o levný céčkový film. Nechápu.