Drom

Všichni ste si mysleli, že to je rakovina zadku, ale já už nejméně půl dílu vím, že to je zaraženej prd a teď to všem dokážu zasunutím svýho prstu do análu pacienta! Od samého počátku mi byla tahle idea divňouše, který ve finále všem vytře zrak svou skrývanou úžasností v čemkoliv, co je zrovna potřeba, nesympatická až odporná. Navíc je kolem hlavní postavy vybudován ekosystém dalších charakterů, přitažených minimálně trochu za vlasy. Tohle není rozhodně můj druh humoru, přijde mi to vynucené pomocí charakterových vad a dost trapné. Smějte se, protože je jinej a pak se za břicho popadejte, protože je vlastně borec. Ne, děkuji, postavit seriál na tomhle a atraktivitě spojené s tajnostmi lékařské profese mi nestačí. Já sem taky divnej a o vlastní seriál nestojím.

Ojojoj, sakra, sakra! Ti nejsvobodnější z bohem požehnaných za velkou louží už fakt neví, co natočit. Tohle je nějakej horkej kandidát na největší kravinu pod sluncem, nebo snad v celé galaxii? Takhle vařit z vody a uvařit kýbl zvratků neumí ani Babica a to je nějakej mistr kuchař! Vám šťastnějším, kteří jste nemuseli s touhle nebetyčnou hovadinou ztratit ani minutu, prozradím, že mimořádně špatnej vtip spočíva v nedefinovaným počítačovým algoritmu od nějakýho nýmanda, jehož relevantní kvalifikace je NULOVÁ, díky kterýmu zaručeně z naprosto spekulativních faktů vycucaných z prstu u nohy zjistíme, kdo z dvou dnešních borců je ten drsnější. Všechno je zabaleno do akčně-líbivých keců à la nejhorší splašky pro největší omezence u obrazovky. Užitečné informace veskrze žádné, subjektivita retardovaných moderátorů, kteří háží nějakými body z naprosto nespecifikované stupnice, je kvalifikátor všeho. No těžko veřit, jaké hodnocení to tu má, kdo dal víc než jednu hvězdičku, ten má bezpochyby vrozenou vadu mozku. Promiňte, že jsem k takovým hodnotitelům tolik kritický, ale tohle je dno. Lenßen & Partner je proti tomu geniální veledílo, zasluhující oskara ve všech kategoriích.

Skutečný film o hovně. Hovno se tu kálí, na jazyku válí, běda tomu, kdo žádné hovno nenakaká. Hovno se maže a do hovna se šťouchá, rejpe, pícha, hovno se tu s gustem baští a chutná, na ten či onen způsob. Hovno v gatích, na koberci, hovno z dálky i z blízka, hovno jen tak i na talíři. Hovnem se prokládají úchylárny, hetero i homosexuální, hovno nesmí chybět ani u tělesného či duševního mučení, jehož je zdrojem i záminkou. Pro hovno se lidé strojí, o hovno zápasí, s hovnem se mazlí. Hovno jako útěcha proti zuřící válce, taktéž vzešlé z hoven v hlavách, hovno první a poslední doménou všech. Hovno, hovno, zase hovno, hovnu není rovno. A když nemáš hovno rád, nebudu Tvůj kamarád. Dobrou chuť!

Film připomínající Funny Games, který nižší hladinu atmosféry trochu nahrazuje zlozvyky moderní filmařiny. Snížil jsem po rozmyslu hodnocení o jednu hvězdičku, protože, i když se nejedná o špatnou trýzničku ze strany místních pacholků, přece jen je divákův dojem vystužován akčností se zbytečně dlouhou předehrou. Oproti výše zmíněnému komornímu dílku, které si vystačilo s minimem, disponuje tenhle hororový thriller ucházejícími exteriéry, které kamera zachycuje velmi pěkně. Žádná z postav mi však nepřišla ničím vyjímečná, stejně tak ani jedna ze scén. Příjemná jednohubka, zvláště pokud máte chuť na horor bez lekání v každé druhé scéně s proplachem litrů krve.

Ten, kdo nasere Arnolda, má velkej problém. Ten, kdo mu unese dceru, je v hajzlu. Za devatero horami a devatero řekami, v zemí, kde není ani koňských potahů a klády se nosí na ramenou, žil šťastně na odpočinku bývalý voják a tvrďák v jedné osobě. Ne, nejmenoval se Krkovička, nýbrž Matrix. Ten měl spanilou dceru a sen o šťastné budoucnosti bez urthaných údů a prostřílených hlav. Avšak banda vychytralých floutků z té ohavné civilizace se rozhodla donutit ho k ještě jedné válečné výpravě a jako zástavu pojala jeho nevinného a nadaného potomka. Náš neohrožený hrdina brzo zjistil, že na férovku to s nimi neupeče, neb neměli v těle kouska poctivosti a gentlemanství. Chytře se však chopí příležitosti a odvážně se vydá za osvobozením své milované, odesílaje jednoho přisluhovače zla za druhým do pekel horoucích. Neváhá využít letitých zkušeností i mistrovské znalosti všech bojových technik a během půl dne vymýtí to hadí plémě do mrtě, nedbaje béčkovosti svého jednání. Šťastně se shledá se statečnou dcerou a jestli nedostal nabídku na guvernéra, běhá s kládou po horách do dnes. Dobrou noc, doufám, že se Ti pohádka líbila.

Britský dokument především o hudbě v Severní korei, který se povedl po stránce představení oficiální tvorby a interpretace, ale za realitou pokulhává. Tvůrci vsadili na nejoficiálnější z oficiálních informací v kontrastu se silně jednostranným komentářem. KLDR jistě není ani zdaleka zemí zaslíbenou, ale vyznění celého dokumentu je až absurdní. Očividně je cílovou diváckou skupinou ta část populace, která má o dění v této zbídačené zemi jen mlhavé a povrchní informace, zpracované pro změnu propagandou masových médií západu. Nelze se totiž dívat do hloubky čehokoliv, pokud jediným zdrojem materiálů jsou privilegovaní občané, logicky hovořící ve prospěch svých chlebodárců a, při vytržení z reality totalitní společnosti, znějící naprosto fanaticky, jejichž názory navíc degraduje jednostranný komentář posunující výroky zcela mimo objektivitu. Dokument nám tak podsouvá striktně negativní pohled na režim a zřízení, aniž by divákovi nechal prostor na utvoření vlastního názoru. A to je propaganda stejně nehezká, jako ta kritizovaného systému. Plusem je pohled a především poslech tradiční hudby korejského národa, nezkažený cizími vlivy. To samo o sobě však dílo výše než na podprůměr nevytáhne.

Nebudu vám tu věšet bulíky na nos a rovnou na začátku prozradím verdikt znějící slabší průměr. Zkuřky a jiní feťáci, zvláště po požití, si mohou připočítat jednu hvězdičku navíc, ta se ale po vystřízlivění opět rozplyne jako dým dokouřeného špeka. Zápletka je celkem přihlouplá a vyšponovaná k absurditě, zejména na konci, přes to k propadáku to ještě několik kroků má. Hlavní hrdina, toužící po klidném pokouření a bezkonfliktním životě, je sympatický svou upřímností, jeho přihlouplí společníci trošku otravní a vetšina ostatních lehce mimo. Pro normálního diváka bez drogových zkušeností mohou být myšlenkové pochody postav nepochopitelné a zábava je to tedy spíše pro skupinu druhou. Spád i scény byly zvládnuty obstojně, zmiňovaný úlet konce filmu je nutnou gradací v zájmu předpokládané sorty diváků, kteří po druhém jointu v půlce promítání chtějí stupňování dosavadní absurdity situací. Film však ničím nedokázal vybočit a žádné kultovní veledílo se tak ve finále nekoná.

Microsoft nám všechno ukrad'! Tak začíná povedená televizní sonda do historie dvou asi obecně nejznámějších společností spojených s výpočetní technikou a jejím masovým rozšířením mezi uživatele v poslední čtvrtině 20. století. Provede nás od počátků Apple v garáži a Microsoftu v zapraseném kamrlíku k miliardovým ziskům pohledem na životy jejich zakladatelů a naznačuje, jaké se asi skrývají osobnosti za slavnými jmény a jaké byly praktiky v dobách bouřlivého rozvoje tohoto odvětví . Zatímco vizionáři jdou tvrdě za svými cíli a neváhají brát, kde se dá, šikulové, na jejichž ramenou stojí, ustupují do pozadí. Konkrétní detaily jsou samozřejmě fantazií tvůrců, ale v obecné rovině se film drží historie, navíc za pomocí výborně zvolených herců aspirujících na dvojníky svých předloh. Slabinou je úlitba spádu a koukatelnosti na úkor dokumentární stránky díla, což je však, především pro nezainteresovaného diváka, vlastně plus. Pokud tedy chcete zhruba vědět, kde se dva přední producenti na poli IT vzali a lehce se pobavit na jejich účet, zkuste. Film se však nijak nedotkne jiných, v té době taktéž mladých a dravých, společností ani segmentu očipované domácí zábavy.

Třetí pokus Jaroslava Papouška o rozbor rodiny Homolkových, pro změnu na dovolené v zasnežených horách. Na rozdíl od pokračování druhého, pitvajícího situace na samou kost, se režisér opět zakousl do komplexnosti dialogů vedených ad absurdum, čímž odlehčil divákově trpělivosti. Na jednoduchou linku příběhu navěsil několik výživných výplodů konfrontace rodinky s ostatními v zotavovně Radost, vše proloženo idylkou a trochu zbytečným výhonkem v podobě dětského skokana na lyžích. Jak jsem naznačil, pozornost byla rozmělněna mezi několik dalších postav, kterým ovšem nebyl dán dostatečný prostor pro větší rozjezd, což je možná škoda. Film překvapivě nemá konec a opouštíme Homolkovi spolu s kulturním referentem a třemi tečkami na poslední straně scénáře naznačujícími A jestli neumřeli, homolkují do dnes...

Víte všichni, jaký je čas? Ne, není čas kutilů, i když mnoho vtipů autoři od kutila Tima opsali a asi nejen od něj. Ne vyloženě do písmenka nebo špatně a snaha je někdy i vidět. Vzhledem k době vzniku je ale humor, oproti své inspiraci, drsnější, ač zázraky také nečekejte. Za pozitivní však považuji dobře napsané situace a také, že seriál to zabalil po druhé sérii. Neměl tak možnost se zcela ztrapnit a klesnout kamsi ke dnu, jak to často bývá. Sestava postav je obvyklá pro tento typ seriálu, jako o dobré bych mohl mluvit o postavě Larryho v podání Kyla Sullivana, který prokáže i dobrý smysl pro pohyb. Strach mi nahání Rami Malek, aby mu ty výborně zahrané role divňoušů nezůstaly. Naopak Michael Rapaport, jako asi nejznámější z obsazených herců, nic nového nepředvedl. Já to vidím na dobrý průměr, především díky několika nezapomenutelným momentům jako duha prýštící z uší nebo Zoltarův trůn.