Klajnik

Na Shin Godzillu jsem se podíval, protože jsem byl potěšen pojetím Godzilly: Minus One a doslechl jsem se, že zde je rovněž s netvorem pracováno poměrně promyšleně. Nejedná se o malovánky, které momentálně ztělesňuje americká Godzilla s Kongem, kteří stylově navazují na plyšová blbnutí ze sedmdesátek. Nedávný japonský přírůstek ve svém vážném a nacionálním pojetí navazoval na původní japonský film, který využíval monstrum jako prostředek k prozkoumávání válečného traumatu z druhé světové. Shin Godzilla se však odehrává v současnosti a v první třetině je satirou na přebyrokratizovanou politiku, která není schopna dostatečně rychle reagovat na kolos, který se svým tempem sune a boří jejich města. Zamrzí však, že to v tomto směru není dost propracované, aby to dostatečně bavilo nebo řízlo hlouběji. Point se učiní poměrně brzy a druhá půlka filmu je pak tradiční odkrytí informací, plán a úspěšná exekuce. První satirická třetina filmu, která je tematicky nejlepší, je ovšem tou nejslabší po stránce efektů: Godzilla během ní ještě nevypadá tak, jak ji známe. Vypadá jako nějakej zkryplenej anime mlok a jakmile zmutuje do své klasické podoby, tak je to podstatně koukatelnější, protože spolu s tím tvůrci odpustili čistě od digitálních efektů a začali pracovat s praktickými, což kvalitu efektů pozdvihlo. Ze začátku mají triky úroveň jak z PSPčka. Později to však vypadá už docela slušně, protože zdejší design monstra je možná tím nejzajímavějším a nejvíce hidious. Nelíbí se mi sice kompletně, protože mi svou figurou (tučný a dlouhý ocas a široký pas) připomíná nějakou nestabilní hračku, ale v detailech mě baví. Vzhledem k tomu, jak rychle Shin Godzilla mutuje, to vypadá, jakoby byla byla v konstantním stavu utrpení a to vše se projevuje na jejím znetvořeném vzezření. Zajímavý je finální záběr na konec jejího ocasu, do nějž jsou jakoby přiškvařeny konstry lidí, což by možná dávalo smysl vzhledem k jeho žahavému/atomovému konci, ale také to lze vnímat jako symbolickou manifestaci oné destrukce a způsobené bolesti. Co se schopností týká, líbí se mi, jak Shin Godzilla roztáhne spodní čelist, když vypouští ohromné množství plynu do ulic města, které pak zažehne svým ohnivým dechem, jenž se pak mění na atomový, který prořezává vše jakoby to bylo z másla. Tento laserový paprsek ovšem netryská jen z huby, nýbrž i z konce ocasu, jak už jsem zmínil, ale i z hřbetu, čehož ale takový fanouček nejsem. Vypadá to jako světelná show nějakého techna. Snad by bylo lepší, kdyby Shin Godzilla vybouchla, ty ostré horniny z jejího hřbetu se rozprskly do okolí jako fragmenty granátu a roztříštily vše v okolí. Mutace by ji pak zase dala do kupy a azahrnula do jejího těla části železobetonových konstrukcí a sutin domů. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak se mi ten design líbí a umožnil mi o konceptu tohoto monstra přemýšlet zase trochu jinak. Nutno ovšem dodat, že výše jmenovaný, dosud nejnovější přírůstek japonské Godzilly (Minus One), je celkově (nejen) technicky zdařilejším a lepším filmem. Postavy Shin Godzilly jsou totiž plytké a diváka si nezískají, což je problém, protože valnou většinu času trávíme s nimi.

Departed sice je o něco víc enjoyable (z velké míry díky postavám) a narativně/psychologicky prokreslenější než původní čínská stominutová Volavka, ale žádná sláva to taky není. Přijde mi, jakoby zde Scorsese jel jaksi na neutrál (- ovšem na úroveň toho, co je jeho neutrál, se většina jiných režisérů ani nedostane). Scorseseho filmy bývají velmi vizuálně působivé, ale tenhle kousek působí po této stránce poměrně obyčejně. Jeho tvorba s nástupem nového milénia zkrátka nebyla tak silná, jako ta minulá - což bych o to víc tvrdil před vznikem frenetického Vlka a jeho mistrovského opusu Zabijáků. Ve filmu taky často vyhrávají slavné vypalovačky a já ofc vím, že Scorsese jako první přišel s needle dropy ve svých Mean Streets, ale zde to na mě působilo již poněkud lacině. Porovnejme třeba jak sedí song Baby Blue do konce Breaking Bad a jak sedí zde do scény, v níž DiCaprio konfrontuje nějakého gaunera v obýváku. Furt je to film, který si dovedu užít, protože v něm přeci jen vyhrávaj hity, dobří herci hrajou zábavné postavy, děj má dobrej spád, je v něm řada překvapivých momentů, koncept dvou stran z nichž každá má krysu v kruhu té druhé je taky supr, ale Scorsese má fakt na víc...    3,5/5    _______Debilní akademie občas dá velkému filmaři Oscara za film, za něhož by ho vlastně ani dostat neměl (nedávno se tak stalo s Nolanovým Oppenheimerem).

Před lety jsem již viděl americkej remake, Departed, takže dějově mě to ničím nepřekvapilo, ale stále jsem se bavil, protože čínskej originál je prostě dobrej film s dobrym konceptem. Je taky docela krátkej, díky čemuž sice ani chvilku nenudí, jenže ani nezasáhne tak, jak by mohl. V té látce vidím potenciál pro silnější pay-offy, jenže ve 100 min stopáži není čas pořádně prokreslit psychologii postav, jejich vztahy ani jednotlivá témata v ději se zračící. Některé linky jsou vyloženě jenom načnuté (manželky, bývalky, romantické známosti) a vlastně by tam ani nemusely být. Taky je to lehce narativně vyumělkovaný, ale né zas tak moc, aby to rušilo a vzhledem k tomu, jak film odsýpá, tak to divák nemusí ani postřehnout. Proto budu mít radši Scorseseho o 50min delší verzi.

Většina režisérů by s těmi možnostmi a konceptem natočila hloupé béčko, které bych hodnotil odpadem, protože by nebavilo ani nestrašilo. Spielberg ovšem zvládl oboje (aspoň pro některé - já se u filmů fakt nebojím). Čelisti totiž dobře vypadají i dramaticky fungují. I ty postavy se vybarví a je to zkrátka ucelené a uspořádané dílko. Už jenom proto bych mohl dát 4 hvězdy. Na druhou stranu: Ač je funkční, tak je to furt jednoduchý film o vraždícím žralokovi a já si vyšší hodnocení nechávám pro filmy, které jsou buď hodnotnější anebo si je užívám ještě více.

Svělé politické drama o snaze umírajícího prezidenta prosadit svého ministra zahraničí, o němž se vedou debaty v senátu. Někteří na zaněj bojují, jiní se ho snaží zdiskreditovat - to vše dřív, než se o něm bude v senátu hlasovat. Je to dobře napsané, ačkoliv ze začátku může být obtížné se mezi všemi těmi postavami zorientovat. I když se ze zprvu budete ztrácet ve jménech, tvařích a funkcích, tak to podstatné je vedeno dobře a časem si to sedne. Já u toho měl navíc otevřen profil na imdb, kde je u castingu filmu psáno koho herci hrají. Řekl bych, že primární kvalitou tohoto filmu je (krom tradičně velmi působivého hereckého výkonu Charlese Laughtona) vhled do toho, jak funguje vysoká politika - a to jak v její špíně tak i ušlechtilosti. Není to polopatické, naivní a končí to poměrně překvapivě. Ocenil bych, kdyby film byl ještě delší a byla nám tak více nastíněna geopolitická situace a podrobnější kontext prezidentem prosazované zahraniční politiky, kterou by měl prasazovat i jím jmenovaný potencionální ministr zahraničí. Dramaticky by lépe fungovalo, kdybychom byly více zainteresování do toho, jestli jmenovaný bude zvolen a abychom takto zainteresovaní byli, museli bychom více chápat, proč je to důležité a měli větší představu o tom, jak by se tamní politická situace řešila, pokud by on byl zvolen - případně co by mohlo hrozit, kdyby se na jeho místo dostal někdo méně uměřený. Vyprávění příběhu však není příliš zaměřeno na tohoto potencionálního ministra zahraničí (ačkoliv ho hraje Henry Fonda) ani na umírajícího prezidenta. Pozornost se soustředí spíše na ty, kdo za onoho potencionálního ministra zahraničí bojuje a kdo bojuje proti němu. Jde prostě o politický souboj uvnitř senátu, což minimálně pro mě bylo furt dost zajímavé, ale nepříliš napínavé, což je důsledkem nedostatečného scénáristického prokreslení sázek (stakes). Já se sice nenudil, ale myslím, že dramata (o to víc politické thrillery) by měla být napínavá. ___Podobné filmy: Lincoln, Selhání Vyloučeno a jeho satirické dvojče - Dr. Divnoláska a nepolitický Svědek Obžaloby.

Ty dobré filmy klasického Hollywoodu májí v sobě jistou vyzrálost. Jsou smysluplně vystavěné a vypointované. To se týká i tohoto, který vypráví o herečce, která se v divadle vydrápala až na vrchol. Film začíná koncem, pák se vrátí a divák zjišťuje, jak toho docílila. Bylo by snadné to propálit, ale ona odpověď může poněkud zkazit zážitek a případná překvapení. Nečtěte tedy případně dále. V první půlce věci vypadají jinak, než jaké se v druhém půlce vybarvují býti. S tím souvisí i to, proč jsem se začal bavit až během té druhé. Eva nejdřív hraje na všechny skromnou a úslužnou chudinku, ale pak se ukáže, že je vlastně dost vypočítavá a bezohledná. Tehdy mě to začínalo bavit, protože poloha, kterou hrála v první půlce, mě fakt nebavila. Ačkoliv je to dobře vystavěné drama, tak trochu trpí na postavy, které slouží příběhu, ale pochybuji, že jim diváci propadnou. Myslím, že tak zábavné, zajímavé, výrazné, zvláštní ani jinak pozoruhodné nejsou. Bohužel ne, i když by k tomu nemuselo být tak daleko - to by ten film ale musel mít ještě delší stopáž a ještě více ty postavy prokreslit a psychologicky rozvinou a dát jim ještě více prostoru k prezentaci. Co ale ta Eva vlastně udělala po čas děje? Vlísala se do přízně slavné herečky, využila příležitosti, prokázala talent a ukradla roli té zpovykané stárnoucí hvězdě a dostala se na vrchol. V závěru se naznačí, že takových kariéristických jedinců je showbyznys plný a že jedni střídají druhé. All About Eve poskytuje vhled do zákulisí a nese i několik vkusně vsazených feministických poznámek, které na dobu vzniku překvapí (i když by asi ani neměly). ___Myslím, že by ten film mohl dobře fingovat v kontextu dalších dvou: Co se vlastně stalo s Baby Jane  a Sunset Boulevard.

Seriál se opájí důležitostí a mysteriózní atmosférou, ale reálně to k ničemu nedospělo, protože po první sérii byl zaříznut, tudíž naprostá ztráta času. Ač mě zaujalo zasazení a Hardy v hlavní roli, tak to bylo i blbě natočený. Lituji, že jsem na to tehdy koukal.

Přemýšlel jsem, jestli má pro mě vůbec cenu se na Yojimba podívat, když jsem viděl řádku novějších filmů, který narativ tohoto filmu převzali/vykradli (Fistful Dollars, Last Man Standing, Suzujaki Western Django). Proto jsem nepředpokládal, že mi má tento film co nabídnout, ale výsledek byl o něco lepší, než jsem čekal. Člověk by mohl říct: "Jasně že to bude dobrý. Natočil to přeci Kurosawa!", ale mně se dosud líbily jen 2 jeho filmy z 5 viděných. Kompozice je tradičně skvělá a ten širokáč je prostě sexy. Ač zde krev vyloženě nestříká, tak uťatá ruka na začátku příjemně překvapila. Bylo také zajímavé sledovat, jak se Kurosawa nechal inspirovat západními westerny a další westerny tímto počinem pak sám inspiroval. Vzhledem ale k tomu, že množství vedlejších postaviček za moc nestojí a prostřední akt příběhu je poněkud utahaný i nepřehledný, tak měl to poněkud ztrácelo. Tyto vady svědčí o nedostatcích ve scénáři (určitě z toho šlo vytřískat více), ale zas takový problém to není, protože znalý divák prostě ví, že protagonista-ronin se proti sobě snaží poštvat dva znepřátelené gangy, které utiskují vesnici.

Film sice věrně ukazuje, k čemu docházelo během druhé světové (nejen) na území Běloruska. Je to prostě film o tom, jak Němci se smíchem vypalovali vesnice a těmito hrůzami války nás provází mladík, který se zprvu přidá k partizánům a v závěru se mu horor propíše do tváře. Ačkoliv se do filmu dostal i nějaký humor a je to poměrně dobře natočené, tak se to taky chvílema dost táhne a já se vlastně moc nebavil. Chvílema jsem se docela nudil, ale to je dáno tím, že mě tento film nemůže fascinovat svými hrůzami (což je jeden aspekt, který dokáže udržet diváka v úžasu), protože jsem viděl podstatně horší výjevy. Tento film také nemá příliš vystupňovaný děj a neříká mi nic, co bych už roky neznal. Já totiž četl Krvavé Země od Snydera i Obyčejné Muže od Browninga, kteří šli ještě do větších detailů a pojímaly o těchto věcich do větší hloubky. Co se filmu týká, divák by se měl, stejně jako protagonista, ptát: "Proč?" dokud v závěru nepřijde pointa, kterou je: "podívejte, k čemu ten fanatismus a ta domnělá nadřazenost vedou". Ta pointa je však zhotovena velmi dobře a já snad ve filmu neviděl lépe využité archivní záběry. Ačkoliv jsem měl tento film vidět třeba před 5 lety (to by na mě působil lépe), tak ho nechci svým hodnocením shazovat, protože hodnotný přeci jen je.

Japonské kaidany mi přijdou atraktivní a rád bych do nich více pronikl, takže se podívám i na Onibabu a nějaké další. Tomuhle filmu nemohu upřít vizuální působivost. Ovšem považoval bych to za atmosféričtější, kdyby to to fungovalo na vícero úrovních, které se navzájem podporují. Kéž by to bylo tematicky plnější a kéž by mě byť jen jedna postava zajímala. Obsah je příliš jednoduchý a postavy jsou příliš jednorozměrné - často jim nedochází to, co mně už dávno došlo. Z toho důvodu to působí utahaně a naivně. Strašidelné to naprosto nebylo. Úplnej konec je dokonce stupidní.