Recenze (1 883)
BloodRayne (2005)
Herní Rayne byla pekelně šukedelická vampírka, kostící a sající (bez dvojsmyslu) nácky a potvory na potkání. Řežba. V podání Uwe Bolla sledujeme tragicky nevýraznou Kristiannu Loken v něčem, co vypadá jako gigantický středověký airbrush s rudou barvou. Ne, tohle opravdu ne. Film má ksicht jako hodně blbá televizní variace na Pána prstenů a krvavé scény jsou tak strašně přemrštěné, že už vlastně ani nejsou brutální. Dle Uweho masakróznost spočívá v useknutí končetiny a následné krvavé niagáře - nemocnice by z takových dárců měly radost. Kristiana Loken je zajímavá snad jen v momentě, kdy v zájmu nalákání většího počtu nadržených zvědavců ukáže kozy, Michelle Rodriguez se sem nehodí a chudák Ben Kingsley si možná neuvědomoval, do čeho to šlape. A abych si ještě přisadil, bojové scény jsou trapné a je to strašná nuda.
Do nitra Planety opic (1970)
Zkratkovité a choromyslné, naštěstí ale taky nenudící a rychle utíkající pokračování jedné legendy. Druhá polovina filmu je přinejmenším pozoruhodná, navíc vyústí v povedený apokalyptický konec.
Anakonda (1997)
Hm, prapodivné herecké obsazení, pár zajímavých okamžiků, anakonda, která vypadá spíš jako natlakovaná gumová hadice a chováním napodobuje kdejakou mytologickou vodní havěť, hezké prostředí Amazonie... fajn relaxační hovadina na jedno použití. Aspoň že je tam Voight.
2010: Druhá vesmírná odysea (1984)
Proti Kubrickově 2001 podstatně konvenčnější, avšak brilantně zvládnutá sci-fi a jedno z nejlepších pokračování, co znám. Psychologie postav sice mohla být propracovanější a film není zrovna tak pohlcující, jako legendy žánru, ALE - miluju sci-fi, miluju mysteriózní filmy, miluju vesmír a od Druhé odysey jsem dostal zákusek, obsahující všechny zmíněné příchutě v bohatém množství. Scénář je jeden z nejsilnějších prvků - prakticky znemožňuje nudu a skvěle graduje v druhé polovině. Pochvala patří taktéž trikům a několika sugestivním scénám, především přechodu kosmonautů mezi Leonovem a Discovery. Kapitolou sama pro sebe je famózní závěr, který je u mě v žebříčku sci-fi scén a panorámat zatraceně vysoko. Nádhera. Kdyby se takových filmů točilo víc, má sci-fi duše by hned usínala šťastněji. 9/10.
Mise na Mars (2000)
V marsovském duelu z roku 2000 (druhým filmem byla stupidní Rudá planeta) je u mě Mise jasný vítěz. Nijak převratné, avšak atmosféricky dobré, vizuálně přitažlivé, herecky zajímavě obsazené.
Pomsta (1990)
Líbilo. Hodně. Solidní thriller s hodně vypjatým koncem, koňská dávka drsnoidního smutku. Silně nedoceněný film. 9/10
Dvojčata (1988)
Vtipné to občas je, nudné ani sekundu a ti dva jsou prostě skvělí... tudíž pod 7/10 rozhodně nepůjdu.
Návrat do budoucnosti III (1990)
Absolutní ztřeštěnost, hyperaktivita, tuny nápadů kašlajících na otázky logiky, geniálně pošukoidní Christopher Lloyd, věčně vyjevený Michael J. Fox a především nekonečná zábava. Potřetí. A přestože zběsilost už po předchozích dílech nepřekvapí, atraktivně ztvárněný Divoký západ vše spolehlivě zachraňuje. V posledních vteřinách už byli tvůrci absolutně nepříčetní - poskytli tak divákům milé a nejlepší možné rozloučení s jednou slavnou trilogií.
Návrat do budoucnosti II (1989)
Absolutní ztřeštěnost, hyperaktivita, tuny nápadů kašlajících na otázky logiky, geniálně pošukoidní Christopher Lloyd, věčně vyjevený Michael J. Fox a především nekonečná zábava. Podruhé.
Návrat do budoucnosti (1985)
Absolutní ztřeštěnost, hyperaktivita, tuny nápadů kašlajících na otázky logiky, geniálně pošukoidní Christopher Lloyd, věčně vyjevený Michael J. Fox a především nekonečná zábava. První díl nejlepší komediální série všech dob.