Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (499)

plakát

Sněhurka a lovec (2012) 

Sice dobře natočené, vizuál výborný, Charlize ve své obvyklé formě, ale jak si má člověk užít film, když ví jak se bude celý příběh odvíjet a jak to potom zase dopadne. Film za 170 milionů, ale tak šablonovitý až to bolí. Navíc většina rozpočtu snad musela jít na herce, protože tohle porovnat třeba s nabušenou Bitevní lodí se opravdu vůbec nedá - plýtvání, nic jiného.

plakát

Jak vyloupit spermabanku (2012) 

Určitě film, kde Olivia Munn vtipkuje o análním sexu a strap-onu, nemůže dostat míň jak 3*.

plakát

Jak prosté (2012) (seriál) 

Miller to pojal samozřejmě trochu jinak, trochu víc podivínsky, není tak přitomný jako Cumberbatch, který vládne každé scéně a všechno ví. Není to tak důrazné (to se dalo nejvíc očekávat), prostě je Sherlock menší hovado a soucítí s ostatními. Scénář je podobný jakékoli kriminálce, která teďka běží v TV, takže tady taky žádná konkurence. Úplně hrozně to nedopadlo, vizuál je kvalitnější než bývá zvyk a Lucy Liu je pořád Lucy Liu. Očekávat, že by to mohlo být aspoň takovou menší konkurencí Sherlocka bylo bláhové, ale špatně to taky úplně nedopadlo.

plakát

Revoluce (2012) (seriál) 

Hodnocení po pilotu. Bohužel další srač***dní Falling Skies, výpadek elektřiny může být dobrý nápad, ale zprasit se dá všechno. Scény mezi sebou pořádně nenavazují, člověk neví kde se zrovna postavy nacházejí, najednou spí v letadle, najednou je někdo přepadne, dialogy zní jak ze špatného snu, jeden kluk vypadá jako Bieber, druhý se potká s hlavní protagonistkou u řeky a vypadá jakoby zrovna byl někde v supermodnim obchodu, generál/prezident je jakýsi 30 letý kluk. A takovýhlech, z prominutím "píč***in, je tam celá řada. Škoda toho Giancarla Esposita.

plakát

Zhubni, nebo přiber! (2008) (pořad) 

Jedna z těch důstojnějších reality show, řekl bych i jediná, která se snaží nastavit to pověstné kritické zrcadlo společnosti. Jakkoli reality-tv opovrhuji, Supersize vs. Superskinny mají co říct.

plakát

Retreat (2011) 

Jediný důvod proč se kouknout na Retreat je pozorovat překrásnou Thandie Newton, neboť scénáristovi nepřipadá blbé se bránit proti "airborne" virusu prostou plachtou a přibytými dřevy na dveřích, s takovýmihle blbostmi film stoupá a padá. Jakkoli je herecký trojlístek dobrý, tohle dobře nedopadlo.

plakát

Slunečno, místy vraždy (2010) (seriál) 

2* za úžasnou Taylor Cole, která doslova zachránila 3. sezonu, samotná romantická linka je už totálně vyčpělá, to stejné platí i pro hlavního představitele.

plakát

Coriolanus (2011) 

Od moderní adaptace bych tedy nečekal pouhé přeroubování do kulis 21. století, květnatá angličtina je dobrá, ale nesmí to způsobit, že tempo filmu by chtělo jít rychleji (všude se pořád spěchá), ale hercům trvá příliš dlouho než ze sebe vychrlí ty šíleně dlouhé věty, moderní člověk by to řekl 5 slovy, Shakespear to dokáže v 20 slovech. Samo o sobě by to nebylo špatně, v divadle to fungovat může, ale v kombinaci s digitální kamerou a vybraným vizuálem je to úplná blbost. Navíc postavy jsou šíleně polarizované, vzletnou a odosobnělou rétorikou se charaktery vybudovat nedají. Aspoň Fiennes stojí trochu za to, jeho řvaní emoce nějaké vzbudí, navíc sdílím jeho "disdain" vůči prostému lidu.

plakát

Zkrat (2011) 

Souboje jsou teda lahůdka, oproti Greengrassovi to Soderbergh točí "klidnou" kamerou a na výsledku je to vidět, výborně přehledné souboje, u Bornea to byl zvuk, který dotvářel "kontinuitu", tady se na to jde sakumprásk. Jako vždycky výborná režie od Soderbergha, i když tentokrát to bylo trochu prázdnější a sterilnější. Fanoušek žánru si může samozřejmě přidat 1*.

plakát

Odnikud někam (2010) 

Těžko může takováhle prázdnota postihnout každého herce, místo Stephena Dorffa bych si tam spíše představil Ryana Reynoldse, přesně typ herce, který hraje jenom pro slávu, peníze a "pussy" - jednoduše prázdná nádoba, která čeká na naplnění. Naopak herec typu George Clooneyho přece jenom žije pro nějaké ideály a točí filmy typu The Ides of March, ze kterých sálá angažovanost a snaha herce divákovi sdělit důležitou skutečnost, ne jenom porazit záporáka a obtáhnout hlavní protagonistku. Samotný film je poměrně blízký k předchozí tvorbě režisérky, často je podsouváno její "opakování se", minimální hloubka, nízká intenzita prožitku. Případá mi to jako režisérčin záměr, pokud by film nabídl velkou hloubku, vysokou intenzitu prožitku, těžko by se potom mohl po shlédnutí divák cítit tak "prázdný", hlubší spojení s hlavní postavou by tomu určitě zabránilo..