Nathalie

Král je mrtev, ať žije...kdo vlastně? :-) čtyřicet s do krve odřenýma ušima, jediný, kdo vyčnívá, je minimalisticky přesný Martin Huba a snad ještě Julia Jentsch. 5 problémů: 1. autististický Dítě Ivana Barneva. Ještě horší než děti v Narnii a to už je silné kafe. 2. Až příliš uhlazená adaptace. Nikde žádný spodní proud, syrovost, naléhavost. 3. Marionetový "příběh" , v němž jsou bezduché postavy na drátkách posunovány scénáristou odnikud nikam. 4. Klasická bolístka českého filmu : tezovitost, doslovnost, klišovitost. Ve větším než malém množství. 5. Film byl pro mě příliš dlouhý, široký a tupozraký.

První setkání s britským skokanem- a jiskry od prvního záběru...Jason Statham (který na fotkách vypadá jako poctivý tyrolský zemědělec, který posiluje maximálně s vidlemi a sekerou a nosí stále jeden neotesaný výraz, takže u takové Scarlett Johansson by neměl šanci:-) je v kreaci rozhněvaného muže neuvěřitelně roztomilý a jeho destruktivní eskapády jsou i pro míromilovného diváka čirým potěšením. Postavy hlášky hází od boku jen tak by the way, scény jsou stylové a hravé. Film sviští nadzvukovou rychlostí a když už nemůže, nakopává do do zadní části muzika. Rodinná komedie s tucty mrtvol a kopou nadsázky. A má i přesah: extrémně diváka zrychlí a současně úplně vypne hardisk. Takže místy analýzy nastává paralýza.

poctivá kalkulace: (ztracený malý chlapeček plus ztracený starý mládenec ) krát laskavý humor krát dunivý hlas dějin= film pro všechny včetně americké Akademie.

Jedno letmé setkání. Jeden spřízněný pohled. Jedno město. Jediná nekonečná noc.Dva lidé, kteří z epizodické náhody vystavěli tu nejcivilnější a nejpůsobivější katedrálu romantického příběhu...

Pro člověka, který animáky považuje za plevel typu bolševníku, představují The Incredibles zázrak rovnající se vodě na poušti a diamantům na skládce jaderných odpadů. Nebezpečná rychlost, vtip a ironie, ve vzduchu, ve vodě i na suchu svádějí hlášky souboj s narážkami. A to nejlepší: laškovný nadhled nebrání nemilosrdnému vtažení do každičkého okénka na plátně. Jakoby to vůbec ani nebyl animák...Creo in ...Incredibles.

Neživotné obrázky z nejvyšších kruhů pro dříve narozené, ale ani majestátní jelen nepozvedne majestátní unylost. Královnu zdobí herecké výkony přesné jako hierarchie pukrlí, ale pokud je to jediný výrazný klad, vychází z toho s potrhanou spodničkou a na krku jí visí šňůra nepravých perel. 70%

Žánrové rodinné stříbro. Vražedná kombinatorika s překvapivou (eufemismus) pointou, kdy po unášení se na vlnách výpovědí, falešných stop, rozporů a mamutích pastí přijde rozuzlení, které vám nemilosrdně plivne do tváře, že vaše malé šedé buňky rozhodně nejedou na plný výkon a je čas na servisní prohlídku. Hvězdy září v dostatečné vzdálenosti od sebe a oslňují až ke sněžné slepotě a Oscarovým oceněním. Scénář je přesný co do dávkování i tempa. Předstartovní dopink mají ti neznalí knižní předlohy. To, jak si s vámi autor hraje na schovávanou, jak převrátíte skrýše vzhůru nohama a stejně ho nezapikáte, se dá zažít jen jednou jedinkrát. :-) P.S Jestli jste tenhle ořech rozlouskli před koncem, tak Scotland Yard stále ještě nemá plný stav.

Vždycky mi připadalo, že Samotáři navzdory panoramatu Hradčan tak úplně "českým" filmem nejsou, že jsou alternativním metropolitním vesmírem, kde herecké planetky obíhají kolem hudebních hvězd po podivnách drahách. Není to film ze života. Vice versa. Zaujalo mě to odtržení od života, odcizenost bizarních figurek v obludáriu pod Petřínskou rozhlednou. Vykonstruované až k rozpínavým křídlům Mattoni orla, ale působivé i pod tím umělým světlem. .

Neallenovský Allen. Vždy jsem Woodyho podezírala, že si přečetl knihu Červený a černý a hrdina Match Pointu je osobitá variace na Juliána Sorela, který se intrikami a milostnými aférami snaží dostat do tzv. lepší společnosti. Nicméně zkoumání motivací Chrise Wiltona je nanejvýš přesvědčivé, od opery k Dostojevskému. Chris je podstatou své osobnosti intrikánský stratég a zároveň hazardní hráč, což je nanejvýš nebezpečná kombinace. Asi jako mix nitroglycerinu, jedlé sody a křemeliny. Vznikne dynamit. Jeho plán na vzestup hatí dvě maličkosti- vášnivá posedlost (člověk jako Chris Wilton nemůže milovat někoho jiného než sebe) a vrtkavá fortuna. Na kterou stranu sítě spadne míček? A úplně nejvíc mne pálila otázka, co cítil poté, co míček dopadnul...Ulehčení, lítost, výčitky, smutek, ztrátu, prázdnotu? Nebo lidé jako on už necítí? Nevím. A bojím se vědět.

V koupelně zlověstné ticho, na mysl vloudí se Psycho. Hitchcock si s ohněm hraje, časem však dílo mu zraje.