Nathalie

Neanimovaný Příběh žraloka, kde mafiána hraje Gene Hackman a býložravého žraločka Tomík Cruise. Díky starosvětské režii Sydneyho Pollacka asi nejzdařilejší filmová grishamovka, ale díru do světa ani do mé paměťové desky neudělala. 70%

Reese plus Mark= Velká láska nebeská. Mortis causa.

70% Sever proti Jihu? To teda. Synové Konfederace si hrají na válku, v níž Yankeeům zatnou tipec, americké zlatíčko Reese Witherspoon na nafoukanou módní bestii bez minulosti a Andy Tennant jako obvykle na city. Film, ve kterém je Dakota Fanning roztomilá a Candice Bergen trousí smrtelné hlášky, kde exceluje pes-potápěč, jižanští pošuci, homosexuální přítel a rodiče tak příšerní, že své vlastní začnete pokládat za zázrak přírody. A co je nejlepší? Jediná originalita scénáře: hrdinka si vybírá mezi Panem "sláma a charisma mi kouká z bot " Božským Joshem Lucasem a Panem " diamanty u Tiffaniho, růže v bytě, budu tě nosit na rukou" Dokonalým Patrickem Dempseyem. Roztrhejte si mě:) P.S. Dabing je neředěné peklo. Doporučuji mrknout na alternativní psycho-armageddon konec na DVD.

Equal Justice Under Law. Když jsem jako malá četla tuhle grishamovku, chtěla jsem se stát právničkou. Když jsem- pořád ještě jako dítě školou povinné- viděla adaptaci s Pretty Woman v hlavní roli, chtěla jsem se stát herečkou. A vyrostl ze mě...pelikán:)

Freude, Freude, vždycky na tě dojde. Verhoeven provokuje-a odezva je silná především proto, že ještě zbývá určitý stud, zábrany a většina žen nosí spodní prádlo. Působil by Základní instinkt animálně o deset let později?

Je to zelené a točí se to. A není to žába v mixéru, nýbrž loserovský animák, kde jsou všichni natvrdlí na vysokých postech:)

Dramedy o cestě, po které klopýtáte v baletních špičkách, ale která má hlavu i patu. A srdce, zdánlivě anglicky chladné, se v Daldryho režii až nečekaně vášnivě probudí do světa arabesek. Hranice existují tam, kde si je sami nastavíte.

Chanel číslo 5 mezi filmy. Jen škoda, že mi nevoní.

I am colorblind..Propojení současných teenagerů a adaptace klasiky bývá jedna velká tragédie- s čestnou výjimkou Clueless a Ten Things I hate about you. Cruel Intentions jsou zrádnější- na rubu civilní, na líci teatrální, ale onu prázdnotu duše a rozervaný hédonismus jako východisko z patologické situace naznačuje, že ti manhattanští rozmazlenci jsou stejní jako jejich předchůdci v románovědopisové předloze De Laclose. Zkažení. Zoufalí. Nebo, jak říkal jeden můj kamarád "jejich hlavní problém je, že se berou tak šíleně vážně. " Kumble vyhrál castingovou sportku, herci bez přehrávání do každého gesta dávají tolik emocí a napětí, že kdo se ubrání jim, sejme ho alespoň jeden z nejintenzivnějších písničkových soundtracků. Anebo alespoň labutí píseň Bittersweet Symphony. Hodnoceno očima patnáctileté naivky:)

aneb Jak alternativec Depp k pirátskému bruckheimerovskému pokladu přišel a všem ostatním místo na slunci, potažmo na světle kamer uloupil:)