Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (907)

plakát

Rybáři (2009) (studentský film) odpad!

Krajnák revisited. Oceňuji, že má Karel Ondrka vlastní rukopis, který se vyznačuje zálibou v osmdesátkách a vším, co je s nimi spojené (kulisy, hudba, odkazy, "humor"), a zároveň je mi sympatické, že nejde o počin s vážnější tématikou, jenže - když je všechno špatně a jedná se o pětiminutové ZLO, i hodnocení odpad! je pochvalou. Když pominu elementární nedostatky (neschopnost vyprávět, profilovat postavy, stvořit soudržný fikční svět, pointovat situace, nasnímat dialog, rytmizovat film...), pořád je mi to odporné svou snahou o "humor", kdy cvičení má být anekdotou, ale o něčem (o liberálovi škodícím kapitalistům, o mezilidské komunikaci). Je mi jasné, že ani jedno ze dvou cvičení nechtělo tak vyznít, ale AUTOMECHANIK je komunistický a RYBÁŘI xenofóbní. A z toho je mi na blití. P.S. Nechci se great.escapera dotknout, ale buď by se měl konečně naučit přijímat kritiku a něco si z ní vzít, nebo by mohl mít alespoň soudnost a nežádat o vyvěšení svých cvičeni na Česko-slovenské FILMOVÉ databázi. 0/10

plakát

Transformers: Pomsta poražených (2009) 

Ve výsledku nejisté tři hvězdičky s tím, že po druhé projekci můžu jít oběma směry (nahoru, ale i dolů). Mám k tomu filmu spoustu výtek, ale všechny by se daly shrnout do jedné hlavní: na můj vkus je tam až moc Michaela Baye. Trailer sliboval dokonalé spojení spielbergovského-cameronovského blockbusteru 80. let s bayovskou mechaničností let 90., ale kromě indianajonesovského a výborného Shia LaBeoufa a cca. hodiny od zmrtvýchvstání Megatrona po návštěvu "hawksovského" muzea se jedná o přehlídku over-the-top bayovských fetišů a manýr, zlozvyků._____ Proč ty narážky na současnost (ekonomická krize, Obama prezidentem, teroristické útoky), když se jednička bez nich obešla a zde působí rušivě, jako z jiného "vesmíru"? Proč je potlačen lidský prvek a máme smutnit nad smrtí kovošrotu? Proč jsou dopravní prostředky fetišizovány a film je mizogynní vůči ženám? Proč se v dialogových scénách stříhá průměrně každou druhou sekundu, zatímco v akci v některých cameronovsky dlouhých záběrech každou cca. pátou? Proč, i když je film motivován kompozičně, postrádá vnitřní logiku toho, co se děje, a tak je ve vyprávění velká kopa elips, nad kterými se pozastavujeme (kde se v poušti po teleportaci vzali ostatní Autoboti, když teleportováni spolu s lidmi nebyli?, jak Mikaela přišla ke "krabici" s Decepticonem, když jí hodila po terminátoří transformerce?, jaktože se v závěru objevili rodiče, když byli odvezeni Bumblbeem do bezpečí?)._____ Letní blockbuster o dospívání tak trpí pubertálními neduhy (infantilní a pubertální humor, neznalost míry, eklektičnost, i sexuální obscénnost, aniž by k sexu - mezi lidmi, ne psi či člověkem a robotem - došlo) a jeho pomíjivost vyjadřuje scéna, v níž Shia KONEČNĚ najde MacGuffin a ten se mu doslova rozpadne/rozpráší pod rukama. P.S. Ten film je tak dobrý, jak jen letní blockbuster, ve kterém jsou ničeny vysokoškolské knihovny a kulturní památky, může být. Na základě předchozí věty si prosím přičtěte či odečtěte hvězdičky podle libosti.

plakát

Stáhni mě do pekla (2009) 

Ideálnější film do Krize byste těžko pohledali, a přitom se jedná o Raimiho návrat ke splatterovým počátkum a návrat jednoho žánru - horroru - do 80. let (viz úvodní logo společnosti Universal), přičemž se vychází z klasického horroru Jacquese Tournera NIGHT OD THE DEMON (1957). Recenze a uživatelská hodnocení nelhala (83% na Metacritic.com, 93% na Rottentomatoes, 7.9/10 na IMDb.com, 80% na ČSFD), protože se opravdu jedná o jeden z nejlepších (komediálních!) horrorů poslední dekády, a to hned z několika důvodů: * sebereferenčnost, kdy oči končí v ústech vyděšených dívek a jede se uklidnit na chatu; ** funkční kombinace horrorového pocitu, strachu pramenícího z neznáma, a komediální nadsázky, kdy jsme zděšeni a pobaveni přívalem atrakcí: slapstick, resp. americká animovaná večerníčková groteska potkává spooky biják (nechybí ani kovadlina); *** výjimečná práce se zvukem, který je při lekačkách posílen, ale jeho zdroj je diegetický, což nebývá zvykem; *** charakteristický raimiovský styl spočívající v netradičních rakursech, nebývale opojného, protože stylisticky podvratného eliptického střihu po ose a zdánlivě nemotivovaných hlediskových záběrů, které ale svého "původce" najdou; **** důsledná práce s klišé, která jsou nadsazována, záměrně několikanásobným koncem, kdy se komentuje vývoj horrorového žánru od 80. let do současnosti, posílení "žánrově povinných" rasových stereotypů a raimiovské mizogynie; ***** tématizace žánru, jehož podstata tkví v tělesnosti, jež je zde všudypřítomná, od gejzírů krve z nosu, mouchy v ústech po zelený sliz z úst mrtvoly či brouky prolezlá hnijící lebka; + problematičnost ve ztotožnění se s hlavní hrdinkou, která si za své neštěstí může sama, protože se tak rozhodla, a tudíž se misky sympatie neklaní pouze na jednu stranu. P.S. Předcházející řádky beru jako pouhé poznámky. Po druhém zhlédnutí: nekřesťansky boží.

plakát

Pátek třináctého (2009) 

Remakovat by se měly pouze průměrné filmy a předělávky by měly být svěřeny do rukou evropských režisérů, nikoliv videoklipařů, protože jen v takovém případě může vzniknout výborný horror/thriller/exploitation (jak dokazují HORY MAJÍ OČI a POSLEDNÍ DŮM NALEVO). Kouzlo "třináctkové" série spočívalo (v prvních dílech) v odhalení, kdo za vraždami nezodpovědných, ale divákům sympatických teenagerů stojí a v budování mytologie kolem Jasona a jeho rodiny, v pozdějších částech šlo o více či méně povedenou přehlídku krve a koz. Strach, jak to u horrorů bývá, pramenil z neznámého a logicky neopodstatnitelného: žije Jason, nebo se vrátil pomstít ze záhrobí?, proč se ten hromotluk tak pomalu šine?_____ Problém s "re-imaginací" PÁTKU TŘINÁCTÉHO je v tom, že spoléhá na gore, kterého není dost a není ani příliš vynalézavé, a na odhalená poprsí, která jsou navíc umělá (protože má potřebu vše na začátku osvětlit); jinak se jedná o procházku sérií, protože Jason má seriálovou paměť, a tak opakuje své nejznámnější vraždy (a to zdaleka ne z prvních třech dílů). Zatímco Jason začal běhat a myslet, vynalézat pasti, jeho oběti jsou sebrankou nesympatických hovad, kterým tu smrt přejeme. Na místo kacířského odlišného uchopení hlavního zabijáka (Michael M., Jason) by to chtělo hlavní hrdiny s mozkem. Výlet bratrů ze SUPERNATURAL do horrorových tratolišť krve se nevydařil (PÁTEK TŘINÁCTÉHO 2009, KRVAVÝ VALENTÝN 3-D). A "žánrově povinný" rasismus a mizogynie není vtipná, jen blbá. 3/10

plakát

Na odstřel (2009) 

FILMOVÁ NOC 2009. Napodruhé možná změním své hodnocení na plný počet, protože se mi zamlouvá, jak se pracuje s "diváckou potěchou" (neustále oddalována) a klišé (matoucí střihová výstavba), ale mám za to, že film o spojení investigativního světa "pravé žurnalistiky" a blogerství je až moc staromilsky natočený (především z hlediska stylu - svícení a práce s mizanscénou) a nepomáhá mu žánrová nevyhraněnost (akčněji laděny thriller, upovídané melodrama a žurnalistické drama). 8+/10

plakát

Pařba ve Vegas (2009) 

FILMOVÁ NOC 2009. Nejvtipnější, nejchytřejší a nejsprostší komedie od TROPICKÉ BOUŘE a ZACK A MIRI TOČÍ PORNO, která i přes žánr road-movie drží pohromadě, z vypravěčského hlediska je zajímavá (velice důmyslné a důsledné užití flashbacků a flashorwardů, přepečlivě rozdistribuované informace ve vyprávéní), stylisticky opojná, protože podvratná, a především uvědomělá, fungující na bázi aluzí a intertextuality. Překvapení roku. 9/10

plakát

Kámoš k pohledání (2009) 

FILMOVÁ NOC 2009. Kde je hranice mezi průkopnickým filmem a vlajkovou lodí vlastního subžánru romantických komedií (homosociální bromance) a ozvláštněním schémat a klišé romcomu? V rámci žánru (i subžanru) mírný nadprůměr, který je sympatický tim, že nepodceňuje své postavy a je upřímný, ale v porovnání s jinými sprostými a odrostlejšími komediemi zklamání (jak v porovnání s apatowovskou produkcí, tak předevšim s tou smithovskou). 7/10

plakát

Andělé a démoni (2009) 

FILMOVÁ NOC 2009. Jakékoliv kontroverze (a tudíž zajímavosti) zbavený pokus o žánrový film (ve kterém jsou cca. dvě relativně zdařilé žánrové scény zabity patosem či neschopností filmu vzbudit napětí a zájem o postavy), který se marně snaží vyprávět o tom, že vymyšlení hodní Ilumináti usnadní Konkláve volbu nového papeže (protože ze 4 kandidátů odstraní většinu) a dopomůžou blábologovi Robertu Langdonovi dopsat druhou část jeho knihy, za kterou si vyslouží uznání na Harvardu a vydělá si velké peníze. Kolem ŠIFRY MISTRA LEONARDA byla alespoň diskuze (protože to byl otravný mid-cult) a divák se její blbosti musel smát, ale její pokračování tak okázale vrší jednu absurditu za druhou, je schématické a s tunou klišé, že se u něj nedá bavit, když je naprosto bez života a nenabízí ani jednu stylisticky opojnou scénu a z hlediska vyprávění a žánru fatálně selhává. 3/10 (za hudbu)

plakát

Terminator Salvation (2009) 

Mám za to, že kdo má problém s filmem, má problém především s konceptem; kdo vyčítá nelogičnosti uvnitř filmového fikčního světa (vysazení Harvestra, držení jedné postavy v zajetí, závěr a co všechno bylo či mělo být zničeno...), měl by dávat větší pozor a uvědomit si, že i přes ušpiněný a schválně vybledlý look je vyprávění motivováno kompozičně. Smiřte se s tím, že se "úhel pohledu" proměnil, a tak nesledujeme dění očima člověka (matky Johna jako v T1-T2, Johnovým jako v T3), ale kyborga (a tak je "čtverka" efektivní, nikoliv efektní, zakládá si na čiré racionalitě, která není konfrontována s iracionálnem, a není v ní moc na odiv stavěných emocí, agrese a beznaděj probublává jen tak "mimoděk")._____ Čtvrtý díl považuji za ideální počátek nové trilogie, která se ale teprve musí osamostatnit od té původní, a to paradoxně prostřednictvím "trendu", který nastolily předchozí díly: okázalou hyperbolizací v předchozích částech již viděných scén (Harvester a Hunter-killer honičky jsou stylistickou nápodobou jedničky a dvojky a jejich ikonických akčních scén, celý závěr v továrně na T je variací těch z Camerona...). Je nutné mít také na paměti, že T1-T3 pracovaly s obrazem Terminátora a proměňovaly náš pohled na něj (zprvu zdánlivě nezničitelný stroj, před kterým není úniku a nelze se schovat na místě zaplněném lidmi, poté slabší, dokonce kladná verze následovaná spíše komickou a sebereflexivní postavou), a tak linie s Marcusem není jako z jiného světa, ale navazuje již na svět stávající._____ Problém bych pak viděl v tom, že Marcus nemá žánrovou a seriálovou paměť a neznalý divák tak sleduje příběh jeho pohledem (a tak odmítne závěr), zatímco znalci mají postavu Johna Connora, díky kterému je ve filmu nesčetné množství aluzí a "intertextualit", jenže s ohledem na T1-T3 se dočkáme "pouhého" zaplnění dialogových mezer a vršení časoprostorových paradoxů (jak máme mít strach o Johna, když víme, že ho má model T-800 zabít až v roce 2032 a nacházíme se v r. 2018?)._____Přesto oceňuji, že se zadařilo vzkřísit béčkovou ušpiněnou "poetiku" prvního dílu v blockbusterovém aranžmá druhého, i když to dost dobře nedrží pohromadě, protože se vyplňují díry z třetího, značně odlehčeného až sebeparodického dílu. Natočit lépe to asi nešlo, napsat rozhodně ano, ale i přes četná klišé a patos (patřící k žánru postapokalyptické sci-fi, ale nikoliv k Terminátorům) se jedná o výborný blockbuster a mírně nadprůměrný přírůstek k terminátoří řadě; jen škoda toho, že poslední dva modely vyjely z výrobní linky a byl jim zabudován čip, ve kterém se zapomnělo na inteligenci. 8+/10