Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Sci-Fi
  • Horor
  • Komedie

Recenze (376)

plakát

Cesta bez návratu (2017) 

Nebýt Arnolda, minulo by mě toto drama jako jako neviditelná kulka. Byla to spíše zvědavost jestli tyto neakční role, kde není doménou svalstvo/minigun konečně posunuly Arnolda v jeho hereckých dovednostech nahoru. Musím uznat, že i když to není na stopro, tak posun tu určitě je značný. Je to vlastně i logický krok. Arnoldovi, kterému je v současnosti 70 let a nebyl by v akčních rolích nahrazen digitálně mladším dvojníkem by už nikdo neuvěřil nesmrtelného superhrdinu. V tomto filmu ale bohužel nefunguje to nejdůležitější, a to empatie diváka s postavami. I když se možná herci snažili jak to jen šlo, ani jednomu jsem nevěřil tu jejich bolest nebo hněv. A to je velký problém, protože děj je vleklý a v podstatě se tu nic moc neděje byla sázka na emoce alfou-omegou úspěchu.

plakát

Jumanji: Vítejte v džungli! (2017) 

Je mi jasné, že nejsem cílová skupina. Když ale sedí vedle vás spoludiváci správného věku u kterých velmi dobře víte co je pro ně děsně cool a co je totálně trapné a dokážete se do nich vžít, začne to být výborná zábava.

plakát

Avengers: Infinity War (2018) 

Musím přiznat, že na Infinity war jsem se dlouho těšil a očekávání byla ještě vyšší. Vždyť jde o pomyslné završení deseti let budovaného příběhu mnoha samostatných skládanek do jednoho obrazu. Složit puzzle o tolika dílcích chce ale odvahu a nadšení. Proto se ve mě mísilo velké očekávání s obavami. Zkazit se toho dá vždycky hodně. Výsledek je ale velkolepý. Tak jak se dalo čekat, hrdinové se rozdělí na několik netypických skupinek v netypickém prostředí (dohromady by to byl hrozný guláš) a zase typicky kombinují své vlastnosti i výstřednosti mezi sebou. Slovních narážek a vtipných hlodů si každý užije dost. Nejvtipnější je asi opět skupinka okolo strážců. Některé postavy potěší nebo překvapí (Strange, Thor) a jiné zase nudí nebo zklamou (Vision, Hulk). Velké plus je ale totální záporák. Jeho postava je zajímavá, chová se asi tak jak by měla, není plochý a jeho motiv je i částečně pochopitelný. Škoda, že se toho nedozvíme víc o jeho minulosti. To bych už ale chtěl moc. I když se dostane na všechny postavy, tak jak je to možné, je film už dost dlouhý, takže další vyprávěcí linie by už délkou (ne zajímavostí) diváka unavily. Není to super bomba, ale je to výborný film s nečekaným emocionálním závěrem.

plakát

Zmenšování (2017) 

První třetina filmu byla velmi slibná. Definovaly se zde pravidla a důvod vzniku pidisvěta a povzbuzovala k tomu, že to bude netradiční a zajímavá podívaná. Možnosti konfrontace života obou světů zde byly dá se říct nekonečné. Osobně jsem očekával nějaký zvrat, kdy mikroměsto například napadne náboženský extrémista, který bude zuřivě dupat nebo skupina infikovaných potkanů. Zvrat zde sice byl, ale úplně jiným, šíleně nudným směrem. Prakticky se tak stalo příchodem extraotravné postavy vietnamky. Vnitřní hodnocení se tak rychle sešouplo z vrcholu do údolí. Závěrem je z toho průměr. Dávám, ale bod dolů za trestuhodně promrhaný potenciál výborného nápadu.

plakát

Pacific Rim: Povstání (2018) 

Pokud se najde někdo takový kdo čeká od tohoto filmu duchovní povznesení nebo inteligentní zápletku, musí jeho zklamání být stejně velké jako Kaiju velikosti pět a půl. Tady se jednalo jen o řežbu megaželeza proti megamasu. Ale v každém případě ho nebylo dost. Zápletka tu stála za starou belu a stejně jako mě vadily na prvním dílu ty zbytečné řeči kolem, tak tady to nebylo jiné, pocitově ještě horší. Do půl filmu se v podstatě nic nedělo. Jen jsem znuděně čekal až se jeden rádobyvtipný vekslák se slavným fotrem dá konečně do kupy a začne zachraňovat svět. Celý film je vlastně jen čekání na poslední půlhodinovku, která ale za to stála.

plakát

Atomic Blonde: Bez lítosti (2017) 

Parádní špionážní retro, kterou v několika místech překoná jen rychlá akce. Pokud tento druh filmu opravdu nemusíte, přeskočte alespoň do druhé třetiny filmu, kde začíná nezapomenutelná, desetiminutová nesestříhaná akce na schodech, která nemá obdoby.

plakát

Špión (2015) 

Komedie nepatří mezi mnou vyhledávané žánry. Asi je těžké mě v dnešní rozesmát, když tu opravdovou komedii vidíte každý den ve zprávách z poslanecké sněmovny. V tomto případě to bohužel pro mě nebylo jinak. Nemůžu Špionu, ale upřít tu šílenou dynamiku příběhu a schopnost překvapit, co překvapit, spíš šokovat, když to absolutně nečekáte.

plakát

Blade Runner 2049 (2017) 

Snad jako jediný tady jsem to zkusil "nezatížen" znalostí slavného předchůdce. Teď vím, že to byla chyba. Jsem si jistý, že mě spousta myšlenek a spojitostí utekla. Asi jako bych viděl druhý díl na sebe navazujícího seriálu. Z mého pohledu to byla krásná a pomalá vizuální podívaná. Nic víc. Určitě tomu někdy dám druhou šanci. Tentokrát i s mladým Fordem.

plakát

Zánik (2015) 

I když se většinu času vůbec nic nedělo a děj směroval na psychologické drama, pro mě to byla záživná podívaná. Nedokáži přesně definovat proč. Možná tím nevysvětleným napětím mezi sousedy, které, ale bylo ve výsledku slabé a přehnané. Snad tím zimním feelingem, jehož vznik, ale zůstal nevysvětlen. Nevím. Každopádně slabé efekty neškodily, vykompenzovaly to docela zdařilé masožravé potvory. Pokud bych měl ale do hodnocení promítnout nelogičnosti, musel bych jít hodně dolů. Pozor spoiler. Ze sousedem už do konce života nepromluvím, i když je jediný dospělý široko daleko jen proto, že se ožral a přitom sežrali jeho ženu? Proč bych potom nebydlel někde jinde? Místa je dost. Když tedy byla neustálá zima, co by žrali zajíci a podobná havěť? Do dvou let by všichni pochcípali. Stejně tak by zase neměli co žrát ti bílí tesáci. Místo toho se za 9 let "vyvinuli !!!!!" a hezky rozmnožili do podoby, kdy přestože nevidí a nemají uši, slyší jak netopýři. Dokonce se dokáží pohybovat i bez echolokace (asi slyší i skálu růst). Ano Darwin se musí obracet v hrobě - 9 let! Když se živím lovem a sběrem, předpokládám, že bych se snažil mít doma minimálně malou zbrojnici. V závěru je veškerá munice vystřílena během několika sekund a nezbylo než povinné sebeobětování, protože za staré chyby se prostě musí umírat. Tak si to prostě přál pan scenárista. Na přehlížení těchto věcí si člověk, ale musí vypěstovat schopnost, protože více-méně jsou všude.

plakát

Dokonalý smysl (2011) 

Jednou za milion let si Slunce pozve všechny planety, aby zhodnotily jak se jim za tu dobu dařilo. Když se tak všichni sejdou a čekají na Slunce ptá se největší Jupiter Země jestli se má dobře, že na to od minule nevypadá. Země si postěžuje, že se poslední dobou moc dobře necití, že chytla nemoc jménem Lidi. Jupiter zhodnotí, že má pravdu a odvětí. "Neboj, to brzo přejde"