Zíza

Na to jak mě první série moc nezaujala, se mi ta druhá docela líbila. Líp fungovaly postavy, jejich pocity, člověk se k nim snadněji dostal a mohl je mít i rád. Opět je to i líbivě nakreslené, takže jsem byla spokojená. Obzvlášť když příběh byl zajímavý, dokázal být i akční a samozřejmě jako v každém šónenu měl i své legrační momenty. Nakonec se mi líbil opening i ending. V podstatě k tomu nemám moc co říct. Líbilo se mi, sedlo mi to. Nevím ani pořádně proč. Hlavní je, že jsem odešla spokojená.

Pokud někoho zajímá, jak v Japonsku funguje přijímání do práce, hledání práce a obzvlášť u mladých lidí, myslím, že tohle je perfektní film. Nejenže ukazuje celou tuhle pro nás nepředstavitelnou kulturu hledání práce, u které není zvláštní prošlapat nejedny střevíce, ale zároveň vykresluje i co to dělá se vztahy mezi lidmi, kteří jsou v podstatě konkurenty a rivaly. Přát jim to? Smát se jim za zády? Lhát, abys ukrojil největší krajíc? Čisté drama, pěkně zahrané, dobře odmluvené, výborně natočené a ještě k tomu bez zbytečně natáhlé stopáže. Tohle je film, který stojí zato vidět. A to jsem ještě nezmiňovala, že v něm hrají hvězdy své doby, kteří již skoro mají středoškolské role za sebou.

Akce je skvělá, herci nehrají špatně, něčím je to podobné předchozím dílům, něčím naprosto jiné, ale nakonec opět šíleně překombinované. Kdyby to nekončilo po všem tom možném, tak by bylo hodnocení vyšší. Rozhodně to není špatný film, je dobře natočený, má své plusy i mínusy (například obsazení Fudžii Miny a celkově celá její postava je úplně o ničem), ale v celkovém shrnutí je to lehce nadprůměrný film, který určitě má co nabídnout.

Příjemná romantická komedie, kde všichni z rodiny Kódaiů byli roztomilí a člověk by je bez rozdílu rád pomazlil. Ajase Haruka zahrála klasiku, prostě tu svou naivní tuctovou trumberínu. Celé se to valilo příjemným tempem, jen ten konec nedokázal pořádně zabubnovat a končilo to velmi naivně. Ale na druhou stranu to bylo pěkná pohádka. Slabší 4*.

První díl taková ta melancholická a nenápadně úderná povídaná od Okady Jošikazua. Tamura Masakazu a Macu Takako odvedli velmi dobrou práci. Druhý díl mi pocitově přišel slabší než první, ale zase má příběh, ve kterém se rychlým způsobem prolíná současnost s minulostí a díl ukazuje, jak se otcův sen může stát dceřiným a naopak. Jejich sny tak prorostly, že nakonec nemohli jeden druhému přát jiné štěstí. Hodnocení dalších dílů po zhlédnutí.

Začínám si myslet, že pokud se mohu na někoho spolehnout, tak je to Suzuki Rjóhei. On tu svojí postavu vždycky tak zajímavě uchopí a zahraje, že se nemůžu pomoct a pokaždé si ten jeho výstup užívat. Kdo zná Lupina III a i jeho nesmrtelného rivala Zenigatu, tak může tušit, co ho čeká. Napadlo vás někdy, co vlastně Zenigata dělá, když Lupin zrovna policii nezasílá svá oznámení o krádežích? Tak zrovna o tom je tenhle speciál. Nejedná se o brilantní detektivku, ani akčňák nabitý střelbou a automobilovými honičkami, je to prostě odlehčená pohodička, kdy se narychlo vytvořený tým vydává po stopách, co jim zanechám Mr. Question. Na konci každé takové stopy je nějaký výbuch. Japonská klasická krimi-zlehka-komedie.. Nikdo nezáří jako Suzuki. V tom už mám jasno. Titulky.

Slába bohu, že to není Marvelovka! Naprosto bez očekávání jsem šla do kina na Logana a opravdu jsem Logana dostala. Podle mě nějaká akce v tomhle filmu vůbec není důležitá, nakonec ani ta cesta není důležitá. Důležitý je samotný Logan a jeho život. Vracím se k němu i tři dny po promítání, takže to mělo smysl. Dostaneme shrnutí celé Wolverinovy ságy v podobě starého utrápeného muže, který v podstatě chce jen v klidu dožít, což mu ovšem není přáno, protože najednou dostane na starost kromě vysloužilého mutanta i mutanta maličkého. Navíc tenhle malý mutant je mu neuvěřitelně podobný. Hugh Jackman je neuvěřitelný herec, co všechno dokázal zahrát, všechny ty emoce, co se zákonitě v jeho postavě musely vířit, vyplavaly u něj napovrch a divák naprosto věděl na čem je, pokud není emociální pařez. Skvělé rozloučení s ikonou. Velmi silné 4*, třeba po dalším zhlédnutí zvednu na 5.

Film, který má vyšperkovanou, leč za vlasy přitaženou pointu. Zajímavé, herci dobří, na to, že se jich tam střídalo jen pár, se neokoukali, ale tak nějak to nedokázalo udržet celou dobu mou pozornost. Má sice působit zajímavě to skákání z hypnózy do reálného světa a zpět, divák si má lámat hlavu, co je pravda a co lež, přesto já jsem to tak nevnímala. Působilo to na mě spíše únavným dojmem, ze kterého jsem se probrala až ke konci, kdy se začalo střílet. Ačkoliv jsem napsala, že pointa je vyšperkovaná, nedokáže zapůsobit pořádným wow efektem, pokud má divák za sebou již pár podobných filmů. Dokáže skrze mlhu leccos prokouknout. Pokud ovšem chtěl Boyle, aby divák pociťoval postupem času sympatie k muži, který na konci dostane balíček, povedlo se. Průměrný film.

Jsem zrovna ve fázi, kdy Agathu načítám. Mám za sebou již tolik jejích knih, že nebylo zase tolik těžké odhadnout, jak to vše bylo. Přesto velmi poutavě natočené, herecké výkony v Poirotově sáze již klasické. Takže pokud je chuť na toho směšného belgického mužíčka, proč se nepodívat na Temný cypřiš. Lepší 3*.

Mitani Kóki to s tímto konceptem zkoušel už několikrát, ale tentokrát moc neuspěl. Ačkoliv je prostředí, kde se příběh odehrává, poměrně neobvyklý (přece jen jde o bistro u galaktické dálnice), tak samotný děj v něm nedokáže pořádně zaujmout. Ačkoliv je všechno postavené na hlavu a na konci sama jedna postava prohlásí, že nesmíme zapomínat, že se vesmír neřídí lidskou logikou, tak to nedokáže vybojovat úsměv. V Japonsku se točí spousta bláznivých komedií či filmů padlých na hlavu a toto se mezi ně to zřejmě dá počítat, bohužel to patří mezi ta slabší díla. Herecké výkony jsou navíc také průměrné, nikdo nevyčnívá. Možná je to režisérský záměr, aby nebylo přímo jasné, kdo hraje prim, že jsou si všichni rovni, ale myslím, že je to také jedna z věcí, která filmu škodí. Do kin to zřejmě diváky lákalo na jméno režiséra a skvělé obsazení, ale co jsem tak nečetla, neodcházeli zrovna nadšení. Nedivím se. Na svou nudu je film i neobyčejně dlouhý. Ani závěrečné finále (to s děckama) nebylo nijak epické. Tentokrát Mitani na plné čáře zklamal. Jediné, co mi vlilo trochu života do žil, bylo závěrečné hudební vystoupení.