Galadriel

Z tohohle filmu jsem si já osobně odnesla pár zajímavých poznatků (které ovšem spousta lepších znalců kinematografie, než jsem já, nejspíš už dávno ví). Matrix není zas tak originální, jak jsem si myslela. Animovaný film může být hodně nevhodný pro děti, obrovsky akční a s náznaky hlubších myšlenek. Přestože mě styl (kyberpunk), děj ani "filozofie" tohohle filmu nenadchla tolik, jako většinu diváků, musím mu přiznat velkou originalitu, krásnou atmosféru, poetičnost (i všechny akční scény jsou zajímavým způsobem melancholické) a pěknou hudbu.

Vzít "klasický, optimistický" seriál o chytrých, mladých, hezkých, perspektivních, vtipných a neúnavných mladých doktorech z jedné pěkné, světlé moderní nemocnice a vhodit mezi ně jednoho kulhajícího, neoholeného, sarkastického, zdánlivě nezúčastněného a hlavně černohumorného doktora se ukázalo jako výborný tah. Seriál má v postavě doktora House obrovskou sílu, on je prostě živel ve všech slova smyslech. Výsledek tím vybočuje z řady jemu podobných děl. Navíc diagnostické oddělení, na kterém House pracuje, skýtá velký prostor pro zajímavé a neokoukané zápletky. Tohohle upřímného, věčně hláškujícího nelidu, který se tváří, že myslí zejména sám na sebe (ale ve skutečnosti je jenom upřímný až to bolí) si musí většina lidí zamilovat.___ Po čase jsem se rozhodla zvednout hodnocení na maximum. Protože House, přestože každý jeho díl sleduje stále stejné schéma, mě neuvěřitelně baví a stala se z něj závislost skoro jako třeba Lost. Ten chlap je prostě vtipnej a přestože vím, že v každém druhém díle bude mít jeho pacient nějakou naprosto exotickou chorobu a on na to přijde až na poslední chvíli a urazí aspoň tři lidi, je to prostě pořád ohromně zábavné.

Myšlenky Phillipa K.Dicka, akce hodná Arnolda a k tomu extra cool hlášky ("Do you think I'm the real Quaid? Yes, I Am." - kdo neviděl, nepochopí) a několik zajímavých vysvětlení hodných dlouhé diskuze. Musím říct, že jsem spokojená a jde o jeden ze tří nejlepších filmů podle Philipa K.Dicka (vedou samozřejmě Blade Runner a Minority Report), ale i o jednu ze tří nejlepších věcí s Arnoldem (spolu s Terminátory a Pravdivými lži).

Jediný člověk nehodlá poslat na elektrické křeslo člověka okamžitě po jednom hlasování a rozpoutá tím souboj slov, faktů, důkazů, ovlivňování a moralizování, ve kterém je sice důležité, jestli se mu podaří nebo nepodaří přesvědčit zbylých 11 mužů o možné nevinně, ale kde je hlavně zajímavé to, jakým způsobem se ke konečnému rozhodnutív ohnivé diskuzi dopracují. Film, který nestojí na ničem jiném, než na geniálním scénáři (jeden dlouhatánský, skvěle napsaný rozhovor 12 porotců v uzavřené místnosti) a brilantních hereckých výkonech všech zúčastněných a tím spíš si zaslouží obrovské ovace za to, jak je strhující.

I když člověk ví z matematiky akorát to, že 1+1=2 a že přímka je rovná (přitom ani jedno z toho nemusí vždycky platit ;-)), nemá v případě sledování "Důkazu" skoro žádný handicap. Příběh o genialitě, o boji dcery předního matematika se sebou, s otcovou nemocí, se svým okolím a s rozhodováním, co je v životě správné. Příběh, ve kterém díky skvělé Gwyneth Paltrow nebudete téměř do konce vědět, jestli to byla ona, kdo vymyslel převratný důkaz o prvočíslech (jestli se nepletu, tak jde o Riemannovu hypotézu), nebo jestli to udělal její otec než zemřel a ona si jeho zásluhy buď kvůli schizofrenii "namluvila" nebo úmyslně přivlastnila. Příběh, který je hlavně komorním dramatem a matematiku využívá pouze jako hřiště - až na pár narážek a větiček opravdu nemá "normální" divák žádnou nevýhodu a může hodnotit jen a pouze filmařinu. A ta je, od scénáře přes hudbu po herecké výkony povedená, jedinou slabost vidím v jisté statičnosti, která je zřejmě způsobena tím, že předlohou filmu je divadelní hra, jejíž schéma a vyprávění režisér zřejmě moc nezměnil ani neoživil.

Film, který ze začátku působí divně a nestravitelně se s přibývajícími minutami začne rozjasňovat (jak obrazově tak dějově) a původně nepochopitelné úvodní scény dostanou smysl. Film, který si dal za cíl šokovat (a daří se mu to), který je ale také v jistém smyslu hodně opravdový a realistický. Z některých scén bolí hlava kvůli chaotické kameře, z některých mrazí kvůli jejich naturalistickému zobrazení. Syrový výsledek se nemusí líbit, ale chladnými vás nenechá.

"Zkoušeli jste to vypnout a zapnout? Přesvědčili jste se, že je to zapojené v zásuvce? Ano? Dobře, někdo se vám tam na to přijde podívat." Položí telefon... "Možná." Výborná zábava pro všechny, kdo rozumí informatice, pro všechny, kdo s nějakým informatikem někdy žili nebo kamarádili, ale i pro všechny ostatní, aby zjistili, co jsou informatici zač. Z vlastní zkušenosti (vícenásobná druhá možnost) musím říct, že spousta gagů o hoších z IT je jenom malinko nadsazená, některé vůbec. Většina z nich je ale ohromně vtipná. Styl a humor seriálu se typově hodně blíží třeba Červenému trpaslíku a já doufám, že bude natočeno ještě nějakých těch pár dílů a že si udrží současnou kvalitu.

Není nic lepšího, než jít na film s těmi nejvyššími očekáváními a ten je všechny splní do poslední sekundy. Odcházela jsem slintajíc (nejen ze všeho toho kulinářského umění), navnaděná k návštěvě Paříže a kroutíc hlavou nad neskutečnou vizuální stránkou. Hraní si s hloubkou ostrosti mi vyrazilo dech, nevím, jestli už někdy bylo použité v takové míře, ale tady mě to zaujalo. Animace prostředí a věcí už se neuvěřitelně blíži realitě, krysy jsou samozřejmě trochu stylizované (záměrně), ale i tak vypadají a hlavně pohybují se neuvěřitelně realisticky. No a k tomu propracovaný příběh a hlavně Remy... Naprosto poctivých a krásných 100%... Les rêves des amoureux sont comme le bon vin_ Ils donnent de la joie ou bien du chagrin_ Affaibli par la faim je suis malheureux_ Volant en chemin tout ce que je peux_ Car rien n'est gratuit dans la vie_ Miluju to!

Myslím, že Pixar má na víc. Čistých 70% zaokrouhluju dolů, protože většina ostatních jejich kraťasů je o dvě třídy výš.

Parodie, všudypřítomné narážky, nadsázka a spousta "odborné" srandy navíc pro lidi, kteří se v krasobruslení trochu vyznají. Tahle taškařice není geniální, není nijak zvlášť technicky ani formálně výborná (scénář samozřejmě splňuje všechna klišé o pádu a vzestupu sportovců), ale je hrozně moc zábavná a trhlá, Will Ferrell i Jon Heder jsou skvělí a švihlí a to, co tady zaujme nejvíc jsou propracované detaily, ukryté vtipy a parádní krasobruslařské sestavy. Jednoduchý příběh je mi ukradený, jeho stupiditu tvůrci dokázali využít ve svůj prospěch a servírují nám tak nenáročnou, ale přitom svým způsobem chytrou zábavu.