Galadriel

50% a jednoznačně nejslabší Cohenův film. Borat a částečně i Brüno těžili hlavně ze šokování a interakcí s reálnými, nic netušícími lidmi. Ali G je ale od začátku do konce "jen" film se samými herci, který sice má pár scén k popukání, ale zbytek je dost slabý a myslím, že podruhé už bych se na to dobrovolně nepodívala.

Mám dojem, že kdyby šlo o americký film a ne uznávané anime, padala by tu mnohem nižší hodnocení. Zamotané reality jak od P.K.Dicka střídané barvitou fantazií (úžasný moderní průvod, kde nechybí pochodující semafory, matrjošky, deštníky, socha svobody ani slečny s mobilním telefonem místo hlavy). Z mého pohledu těžce stravitelný film, který hodnotím "tak vysoko" jen proto, že měl rozumnou stopáž, protože i tak už jsem se ke konci dost nudila.

Já nějak nevím, půlku filmu jsem se bavila tím, že jsem si domýšlela, co se stane (častokrát správně) a bavila se nad hovadinami toho, co se na plátně zrovna děje. SPOILER: Navíc čekala jsem, že půjde o napínavý thriller a dočkala jsem se hry o to, kdo dřív zemře drastičtější, krvavější a kurióznější smrtí (musím říct, že vyhrála asi slečna učitelka). KONEC SPOILERU. Šikovnější režisér a scénárista by z tohoto námětu podle mě dokázali vytěžit mnohem víc, protože ten nápad sám o sobě je naprosto výborný. Bohužel ale zpracování se moc nepovedlo, takže vznikl průměrný předvidatelný film s průměrnými herci. Konec byl sice podle mého gusta, ale bývalo by bylo lepší, kdybych ho neuhodla několik okamžiků předem. Suma sumárum: nevyužitý potenciál.

Velmi otevřený a hlavně realistický film o "obyčejných" amerických manželích. Sam Mendes v mých očích opět dotáhl laťku po dvou pro mě velmi nudných a nezajímavých filmech na úroveň Americké Krásy. Leonardo a Kate jsou naprosto úžasní, emoce a upřímnost z nich čiší na všechny strany, dohromady jim to ohromně sluší a herecky ladí, i když se zrovna hádají a házejí po sobě židle. Vše dolaďuje nádherná hudba Thomase Newmana a kamera Rogera Deakinse... Není to veselý film, ale je opravdový a určitě nepatří mezi ty, na které zapomenete hodinu po jeho shlédnutí.

FIlm, který si neustále na něco hraje - na hlubokomyslné dílo s velkým poselstvím (v těch chvílích je nejvíc k smíchu), na komedii (která ale není ani trochu vtipná) nebo na apokalyptickou sci-fárnu (která je prostě blbá). Střídaly se okamžiky, kdy jsem si myslela, že tohle prostě nikdo nemohl myslet vážně (a asi ani nemyslel) s těmi, které naopak smrtelně vážné byly, asi ani sám pan režisér a scénárista v jedné osobě netušil, co chce vlastně natočit. Vznikla tak tahle neskutečně nudná slátanina, která narozdíl od jí podobných nemá ani kapku stylu. Je to chaotické od začátku do konce a ten "gospel" v závěrečných titulkách tomu ještě dodal korunu. Kopa zbytečných postav, totální bordel v ději, který se podle mě neurovná ani opakovaným shlédnutím (nemůžu to sice doložit, ale další dvě a půl hodiny téhle slátanině věnovat opravdu nehodlám). Donnieho Darka jsem moc nepochopila, ale rozhodně mu dám další šanci. Tohle u mě skončilo definitivně s jednou hvězdičkou za charisma Dwayne Johnsona.

Většinu hororů, thrillerů i sci-fi filmů obvykle naprosto zazdí konec, ale v případě "Drag Me To Hell" je tomu právě naopak. Čím víc se film blíží konci, tím stoupá napětí a atmosféra. Zatímco první polovina byla spíš lekací a nechutná, tak druhá dostává ten pravý hororový nádech. Z trailerů jsem byla nadšená, po prvních diváckých a recenzentských ohlasech můj zájem a očekávání dost opadly, nicméně s tím, co jsem viděla (navíc ve velmi špatné kvalitě) jsem v rámci žánru spokojená.

Nudný a strašně ukecaný film na téma, které už bylo natočeno nesčíslněkterát a těžko dokáže ještě něčím překvapit. Ač se Meryl Streep a Phillip Seymour Hoffmann snaží sebevíc, z plátna čiší kvůli odtažité režii a nekonečným dialogům chlad a celé dílo vyznívá hrozně neosobně a zdlouhavě.

That's rock'n'roll baby!!!

Už dlouho, nebo snad asi vlastně nikdy, jsem neviděla animovaný film, který by v sobě ukrýval tolik poselství, pravdy, poučení a melancholie. Dospělácký film o Íránu, dospívání ve válce, emancipaci, komunismu, islámu, velmi stylizovaný a natočený z ryze ženského pohledu na věc, má co říct dnes a troufám si tvrdit, že bude mít i za několik desítek let. Co mi ale vadilo, je bezhlavá sympatizace Marjane s komunismem, nejen v době dětství, ale v podstatě až do konce filmu. To působí jednak značně kýčovitě (nenapadlo mě lepší slovo) a hlavně tím v mých očích dost sráží celou základní myšlenku filmu.

Příjemný film k žehlení... Vážně, jde o nečekaně dobrý rodinný film, který neobsahuje zas tak moc klišé a od kterého jsem nečekala nic a dostala jsem pěknou porci kultivované rodinné zábavy.