Galadriel

Úvodní sekvence o životním příběhu jednoho obyčejného páru by stačila na dokonalý krátkometrážní animák, zbytek už bohužel tak nadupaný není, i když je to ve 3D a perfektně animované. Zbytek filmu je "jen" dost nadprůměrný akční rodinný film o touze plnit si dávné sny...

Borat mě pobavil asi o něco víc, ale Brüno zase víc šokuje a ta písnička na konci stojí za to.

Copak konec, ale jmelí! Ne, teď vážně - všichni tady nadávají na konec, ale on ten film má v podstatě 3 konce. Ten první (začátek konce nějakých 30 minut před koncem) stojí za kopanec do režisérova zadku - ¡¡¡ SPOILERY !!! zejména od okamžiku, kdy ufouni odvezou děti, následný přílet lodi a loučení - to je jednak zabití všeho, o co se děj předtím snažil a jednak je to totálně trapné. Následuje druhý konec, kdy se Cage vrací do NY a ten stojí za to - takhle jsem si po celou dobu představovala, že by měl film skončit a byl by to jeden z mála sci-fi poslední doby, který by se mi opravdu líbil... Jenže pak přijde třetí konec - asi minuta totálního slizkého kýče, za který by se nemusel stydět ani Aštan Šeran a film je pohřbený opravdu dokonale. Přitom první hodinka (po kolikáté už?) slibovala výbornou podívanou, ze které mohlo být chytré sci-fi nebo hodně zajímavý horor (chvilky, kdy se tajemné postavy blíží lesem jsou samy o sobě hodně děsivé). Bohužel, těsně po dokoukání uvažuju dokonce jen o 2*, protože z toho konce se mi chce skoro zvracet.

Z mého pohledu je "Princ Kaspian" o fous lepší než "Lev, čarodějnice a skříň", ale stále to nepřekračuje lehký nadprůměr...

Nic než kopírování všeho možného, zejména ale Indiana Jonese. Trapné šablonovité schéma, ploší hrdinové a předvídatelný děj. Pěkné exteriéry a trocha mystična na dobrý film opravdu nestačí.

Můžu říct jen WOW! Neuvěřitelných pět sérií si seriál držel laťku hodně vysoko, ale to, co předvedl na konci, nemá obdoby. Začalo to několik dílů před koncem a vyvrcholilo to závěrečnými asi deseti minutami. Síla, opravdu síla. Nikdy mě žádný film ani seriál nedokázal dojmout natolik, jako tenhle závěr, žádný film mě dosud nerozbrečel, ale tady jsem měla opravdu hodně co dělat, abych se udržela. Seriál, který je opravdový, někdy depresivní, syrový, pesimistický, silný, originální, zajímavý, bizarní, plný toho nejčernějšího humoru a nebojí se zpracovávat ani ta nejkontroverznější témata. Postavy jsou výborně napsané, takoví normální, ale přeci jen trochu divní lidé, se kterými se můžete setkat dnes a denně v každodenním životě. David je homosexuál, Nate flákač a děvkař, Claire rebeluje proti rodině co to dá a depresivní maminka Ruth si stále snaží najít nového muže (vystřídá leckoho od ruského zadluženého květináře po asexuálního funebráka Arthura). Nejzajímavější na tom ale je, že chvíli danou postavu milujete a chvíli si říkáte, jak je vlastně šílená. Chvíli jí fandíte a chvíli byste jí zase nejradši poslali někam. Jenže tak to prostě chodí a proto je pro mě "Six Feet Under" nejlepším seriálem ze života, o životě a smrti a žádný z kolegů mu ani omylem nešlape na paty. "This movie is sooo gay!" - "Do you now what "gay" means?" - "Yeah, it doesn't have sound!"

Škoda trochu zbytečně nastavovaného závěru, jinak by šlo o velmi vydařený thriller s pointou, která mě ani ve snu nenapadla skoro až do poslední chvíle. Takhle má film ale tak nějak dva konce a ten druhý je tam opravdu navíc...

Film, který mohl být klidně o hodinu, možná i o dvě kratší a vůbec by mu to neuškodilo. Film, který mě svým příběhem dokázal zaujmout až v posledních minutách, kdy ukázal, čeho všeho jsou lidé schopni. Film, který pro mě nebyl ničím objevný, většinu času docela nudil a vlastně mě na něm zaujaly jen herecké výkony, kamera a minimalistická hudba... Průměr po (skoro) všech stránkách.

To byly doby, kdy se tvůrci nebáli dávat romantickým filmům tragické konce. Příběh o dvou zvláštních ženách a jednom velmi charismatickém muži s hadím sakem (že by se zde inspiroval David Lynch?) zaujme hlavně díky chytrým dialogům a výbornému obsazení.

Začínám pana Lynche silně podezírat, že s námi hraje hodně nekalou hru a že prostě jeho filmy nic znamenat nemají a on se mezitím doma škodolibě směje, že jsme mu na to všichni skočili a pouštíme si je pořád dokola ve snaze najít v nich smysl, pochopit je. Třeba se pletu, ale Lost Highway mi přijde ze všech Lynchovin naprosto nejlynchovitější, velmi chaotický, ale také velmi sugestivní. Hlavně ze začátku by se atmosféra dala krájet, napětí z obrazovky skoro teče, ale i tak na mě film jako celek působil jako jeden obrovský podivný chaos a dokud se nedonutím pustit si ho znova, zastavím hodnocení na alibistických 60%.