Galadriel

"What gives a girl__ Power and punch?__ Is it charm, is it poise?__ No, it's hairspray!"... Takhle krásně nikdo neoživil moje oblíbená padesátá-šedesátá léta od dob Vlasů a Pomády... Mám chuť si to jít okamžitě pustit znovu.

Jedna výborná herečka a tři skvělí herci, kteří zřejmě musí milovat písničky ABBY přinejmenším tak jak já, se, přestože jejich zpěv občas připomíná spíš lepší karaoke než kvalitní muzikálový výkon, propůjčili neznámé režisérce, která bohužel nepřipravila žádné překvapení. Taneční čísla vypadají většinou spíš jako spartakiáda na molu než jako moderní muzikál, smutná a nádherná písnička Winner Takes It All (moje nejoblíbenější) to odnesla bohužel ze všech nejvíc (Meryl Streep ani Pierce Brosnan nejsou žádní tanečníci ani muzikanti a proto asi bez pořádného choreografa v tomhle případě působí tak prkenně). Jediné hudební číslo, které se mi líbilo, byla čistá pocta ABBě včetně kostýmů i pohybů Souper Trouper a také Dancing Queen a Waterloo v závěrečných titulkách. Ani aranže písniček nejsou nijak objevné, v podstatě jen přezpívané jinými hlasy, v porovnání s takovým "Across teh Universe" se "Mamma Mia!" může jít zahrabat (ostatně nejen po stránce aranží). Navíc nechápu, proč veskrze pozitivní a veselý film, natáčený na nádherném řeckém ostrově, nevyužil potenciál tamní krajiny a většina se ho odehrává v noci. A když už náhodou se náhodou něco ve dne děje, je to buď doma, nebo by to s drahým vybavením zvládlo stejně nebo i líp natočit 90% amatérských nadšenců. Těch 50% dávám tedy z čiré nostalgie, protože jsem prostě na těhle písničkách vyrostla, ale příště si radši zase pustím CD s originálem. Alespoň že si herci očividně to natáčení užili a členové ABBA můžou děkovat tvůrcům za prudký nárůst prodeje svých desek po tolika letech.

Myslím si, že tentokrát vzal Disney sám sebe s nadsázkou, dotáhnul všechny svoje happyendovská a kýčovitá schémata do totálního extrému a vzniklo tím krásně romantické dílko, které nesmíte brát vážně a pak se budete bavit. Říkala jsem si, co to sakra je, až do obrovské taneční scény v Central Parku (skvělá práce Alana Menkena), kde mi došlo, že tohle ani autoři nemohli myslet vážně a začla jsem si film užívat. Po dlouhé době můžu říct o nějakém rodinném filmu, že se mi líbil a že je opravdu skvělou zábavou pro děti od 2 do 100 let... Dodatek po nějaké době - rozhodla jsem se zvednout hodnocení na plné, protože tenhle film prostě stojí za to a je zábavný a rozhodně ne snadno zapomenutelný. Navíc to hodnocení, které tady má, je dost ostudné a já lituju všechny, kdo nepochopili, že tenhle film si nejvíc utahuje sám ze sebe.

Monstrum jsem viděla jen chvíli po tom, co z mého pohledu velmi podobné Transformers (podobné = blockbuster, spousta rachotu, triky, snaha o velkolepost a popcornovou zábavu) a musím říct, že Monstrum z toho vyšlo vítězně, i když ne zas o tolik. Pokus o posunutí schématu z Blair Witch zas až tak nevyšel, film totiž není skoro vůbec napínavý, co se stane hlavním hrdinům mi bylo celkem fuk, protože jsem neměla nejmenší důvod se s kýmkoliv ztotožnit a ani "amatérská" kamera nesplnila svůj účel tak, jak měla. Co se bude dít je předvídatelné až hrůza a ani to monstrum není tak nějak monstrózní, jak bych čekala. Mimochodem - nepřišlo vám ani trochu divné, že jediný přístroj, kterému v celé té katastrofě vydržely baterky byla náhodou ona kamerka, díky které celá tahle "nádhera" vznikla? Takhle koncentrované nelogičnost, chyby a blbosti, jako tady, už jsem hooooodně dlouho neviděla...

Velmi věrohodným způsobem zobrazená genocida mezi dvěma Rwandskými kmeny, Hutu a Tutsi, kteří se vlastně bez jakéhokoliv logického důvodu nesnášejí. Při drsných scénách po vyvraždění tuhne krev v žilách a nezbývá než se vcítit do situace hutu Paula a jeho tutské ženy Tatiany, jimž jejich "smíšené" manželství a hrůzy kolem způsobí obrovské utrpení. Víc než na občanskou válku ale film upozorňuje spíš na fakt, že celému "civilizovanému" západnímu světu bylo v podstatě fuk, co se tehdy ve Rwandě dělo, mírové jednotky OSN se svými 300 vyslanci bez pravomoci střílet nemohli v podstatě nic dělat a zbytek světa se při prvních známkách násilí stáhl ze země. Novináři si myslí, že "perfektní" záběry masakru západí svět vyburcují k akci, jenže pravdu měl plukovník OSN, jehož slova o tom, že pro ně nejsou ani negři, jen afričani, tak kdo by se snažil je zachránit, to vystihla naprosto přesně. Smutné. Film všechny tyto události zobrazil velmi věrohodně, přestože vlastně nikde explicitně neukázal přímo vyvražďování, některé záběry a událost jsou snad ještě horší. Don Cheadle a Sophie Okonedo navíc excelují ve svých rolích, také díky nim je všechno tak uvěřitelné a nutí vás prožívat veškeré události, strach, beznaděj, ale i lásku spolu s nimi.

Stupidní scénář a všechna klišé, která jen Hollywood zná, na to jsem připravená byla. Na to, že roboti budou vydávat infantilní zvuky a chovat se občas (zejména ti malí, rádoby roztomilí) jako přerostlé děti už tolik ne. Dobré triky jsou u Michaela Baye a při rozpočtu filmu snad samozřejmostí, bohužel ale také šílená kamera, ze které občas bolí hlava a ještě víc bohužel i to jediné, na co jsem se vlastně těšila - pořádná akce - není ani trochu nápaditá. Je megalomanská, ale to je asi tak všechno. Hudba Nicka Glennie-Smithe vykrádá všechno možné Hansem Zimmerem počínaje a sama sebou konče. Jediné, co bylo fajn byl sympatický Shia LaBeouf, který má před sebou ohromnou budoucnost, snad si ji nezkazí špatným výběrem filmů, těším se, až ho uvidím v něčem dalším.

Naprostá šílenost a ujetost, která je v první hodině hodně stylová a v druhé morbidně vtipná. Quentin Tarantino a George Clooney jako bráchové gangsteři, z nichž první je jednoduše cvok a druhý neuvěřitelně charismatický unesou jednu "normální" rodinku a zamíří s ní přímo do Mexika, do baru, který má otevřeno od soumraku do úsvitu a jeho obsluha rozhodně nepatří mezi obyčejné smrtelníky... Bavila jsem se dobře, ale kdybych byla chlap, bavila bych se v určitých okamžicích asi ještě trochu víc :) V tomto žánru pořád zůstává nekorunovaným a zřejmě nepřekonatelným králem Peter Jackson se svými Braindead.

Herecký koncert (Al Pacino a Robert De Niro jako osudoví protivníci jsou prostě perfektní), který je výborně zrežírovaný, s perfektním scénářem, ale stejně mu chybí nějaký ten krůček k dokonalosti, možná trocha originality a hlavně by snesl o něco kratší stopáž.

Snad nejoblíbenější film mého dětství, jeden z těch, který budu mít ráda asi nadosmrti a nikdy mě neomrzí.

Průměrná dramatická romantika s výbornou Jodie Foster a nesympatickým Richardem Gerem. Neoriginální scénář, předvídatelný závěr, ale na druhou stranu nádherná hudba Dannyho Elfmana a pěkná kamera... 70%