Galadriel

Obdivuju tvůrce, že měli odvahu pustit se do natočení kriminálního dramatu v době, kdy všichni ostatní točí samé milé komedie, nebo současné příběhy. Oceňuji i celkovou syrovost, originalitu a naturalističnost (na naše poměry, samozřejmě), nicméně film na mě místy svým zpracováním působí spíš jako televizní počin (hlavně po technické stránce - kamera, zvuk, atd.), stejně tak herci občas působili nevěrohodně a toporně, do velké míry možná "zásluhou" mizerných dialogů a slabého scénáře.

Pan ministr povýšil a přestěhoval se do čísla 10, na stylu humoru se toho oproti "Jistě, pane ministře" moc nezměnilo, pro mě seriál pořád zůstává "jen" úsměvným a nadčasovým a který prostě není úplně mým šálkem čaje o páté.

Truffautův film je jednou z nejvěrnějších adaptací knihy, jakou jsem kdy viděla. Knížku Raye Bradburyho jsem četla poměrně nedávno před shlédnutím filmu, takže jsem si jí ještě celkem slušně pamatovala - její převedení na plátno je místy skoro doslovné. Bohužel ale, jak už tady napsala spousta jiných, já mám s knížkou trochu problém v tom, že jde opravdu o slabší odvar mé oblíbené Orwellovy 1984. Nápady v 451° Fahrenheita jsou podle mě lehce nedotažené, úpadek kultury je ukázán jedině na pálení knih a zoufalé manželce trávící veškerý čas před telestěnou, a to je všechno. Takže film opravdu odpovídá kvalitou knížce, i celá ta pochmurná atmosféra, věčně zašmuřilé počasí, minimalistická architektura, to všechno podle mě odpovídá vizi Raye Bradburyho. Navíc trochu mám problém s podivnými hereckými výkony, v čele s Oscarem Wernerem, který se tváří pořád tak nějak stejně podivně, nezúčastněně, i pro jeho "procitnutí"... Prostě kniha za 60%, film jí splňuje na 100%, takže výsledné hodnocení je jasné.

Ujetina nejvyššího kalibru. Peter Jackson vzal roztomilé loutky a začal se hrabat v tom, co dělají vzákulisí (pijou, fetujou, natáčí porno, atd.). Muzikál, gangsterka, drama, romance, thriller, dokonce tu najdeme i scénu z války ve Vietnamu... Žánry se tu opravdu nešetřilo, stejně tak nechutnostmi. Film, který rozhodně bořil hranice tím, jak je nechutný a netradiční a Peter Jackson v něm ukazuje, jaký je vlastně blázen a šílenec. Na scény s promiskuitním králíčkem, přežírající se sexuálně frustrovanou hrošicí, žáby s absťákem - veterána z Vietnamu, nebo paparazzi mouchou prostě hned tak nezapomenete.

Takhle uvěřitelně zahrát slepého člověka, to jsem snad ještě neviděla... Ten jeho nepřítomný pohled, to tápání, přestože Al Pacino narozdíl třeba od Jamieho Foxxe skoro vůbec nenosil černé brýle, takže během hraní normálně viděl... Neuvěřitelné a uhrančivé. Pacinův herecký koncert koncertů místy ale bohužel kazí trochu vláčná režie a prokouknutelný scénář, kvůli kterým nemůžu jít s hodnocením výš, než na poctivých (velmi dobrých) 80%.

Tohle předmontypythonovské dílo Terryho Jonese a Michaela Palina, které uvádí dějiny Británie na tu opravdu pravou míru, se dá při troše hledání skoro celé shlédnout na youtube... http://es.youtube.com/watch?v=d1nrZaStExs a http://es.youtube.com/profile?user=themontypythonmuseum&view=videos atd.

Scénář je brak nejvyššího kalibru a to, co vytahuje film z šedi podprůměru, je perfektní práce s kamerou a střihem, úplný závěr filmu (posledních 30 sekund před koncem) a hlavně herecké výkony, zejména perfektní Sean Penn, jehož Bobby, který má opravdu pořádný den blbec, stojí za shlédnutí.

Tarantino s Rodriguezem měli myslím slušnou vizi, ovšem to, co předvedli ostatní režiséři v prvních dvou povídkách je tak hrozné, že prostě nemůžu celkove tenhle počin hodnotit výš než 50%.

Austrálie je jedním z mála letošních filmů, který splnil moje očekávání. Sice úplně jinak, než jsem čekala, ale to je celkem fuk. Navíc jsem se na ní vydala do kina ve Španělsku a když jsem viděla první záběry a zjistila, že je film dabovaný, myslela jsem, že to můžu rovnou zabalit a počkat si na DVD, ale i přes ten dabing (který mimochodem nebyl tak hrozný, jak jsem čekala) mě film nadchnul, zejména jeho první polovina. Už hodně dlouho jsem neměla při sledování pocit takového toho pravého velkofilmu, ale Baz Luhrman mě dostal. Scéna se "šílenými" kravami, nálet letadel, nebo vlastně celý úvod odehrávající se v písečném oparu je vizuální slast. Okázalé záběry perfektní kamery, která si úžasně hraje s filtry i hloubkou ostrosti, výborná hudba Davida Hirschfeldera (kdo to sakra je? - no dobře, už jsem si to zjistila) prokládaná klasickou nádherou "Over the Rainbow" (ani nevím proč jsem si v té souvislosti vzpomněla na WALL-Eho a jeho písničku z "Hello Dolly"), nádherná krajina, romantika naservírovaná na zlatém tácu a akce jakbysmet. Při pohledu na zpoceného Hugha Jackmana zabuší nejedno ženské srdce, když vyskočí na koně, tak snad ještě víc, Nicole Kidman je tradičně skvělá, ale hereckému ansámblu jednoznačně vévodí malý domorodec Brandon Walters, který ve svém věku převedl úžasný výkon. Jsou ale i věci, které mi na Austrálii neseděly - jednak by asi snesla o něco kratší stopáž, čímž by se vyřešil druhý problém - totiž asi tři nebo čtyři velká finále, kdy nevíte, jestli jako už to má být konec nebo co se vlastně děje a navíc scénář míchá dohromady trochu moc problémů najednou (sucho, záporák co chce statek, rasismus, misie, válka, láska, ...) a naprosto chápu ti, kteří dají tomuhle filmu 1* a jsou znechuceni. Nicméně to není můj případ a ani tyhle chyby mi nezabrání dát Austrálii plné hodnocení, protože takovýhle pocit poctivého velkofilmu jsem neměla snad od Titanicu nebo Pána Prstenů a hrozně ráda se znovu (tentokrát snad v originálním znění) podívám, jak úžasní Nicole s Hughem nahání krávy na kraji útesu a jak japonská letadla nalétávají na australské pobřeží.

Příjemné, vtipné a pohodové, navíc normálně nemám ráda Jima Carreyho v komediích, ale tady mi vůbec nevadil a až na jednu scénu byl vcelku normální, žádná druhá pitvořící se maska nebo zvířecí detektiv. 70%