bron

No jo, ty výtky mají co do sebe, ne že ne. Snad se ty tři pohádky mohly lépe prolínat, ono by i méně tlouklo do uší to opakování některých rýmů zvláště ve třetím příběhu. Taky přiznávám, že jsem moc nevěděl, co si myslet o lehce pedofilní lince s Červenou Karkulkou, která tak nějak zbyla na chudáka Piškulu, zatímco jeho dva bratři si našli dívky po hříchu sličné. Jenže suma sumárum, ta zjevně chtěná absurdita a texty v ní obsažené byly k popukání. Geniálně si Svěrákovic pohráli s vypravěčem a jeho komunikací s dětmi, geniální byla bába z mokřin Jiřího Lábuse, vlastně mi z toho vyšlo dosti geniální spojení snad nespojitelných veličin: jednoduchost, tradiční a moderní zpracování zároveň, profesionalita a chytrý humor pro všechny generace. 80 %

Shrnuto do pár slov - jedno moudro za druhým se špetkou prasárniček. Vyzdvihnout je nesporně potřeba herecké výkony, obsazení je vůbec docela vyvedené. Zvláště Fassebenderovi pak lze věřit každou emoci, kterých neprožívá zrovna málo: vzrušení, očekávání, chamtivost, strach i totální zoufalství poté, co svoji milovanou ženušku přivede do vskutku nezávidění hodného maléru. Až je člověku té křišťálově čisté a takřka ničím neposkvrněné postavy krásné Penélope líto, aneb nejpozitivnější postavě McCarthy vymyslel ten nejhorší konec. To skoro slza kane. 60 %

Takový dobrý vzrat a šok na konci filmu není jen tak. Podaří-li se, pozornému divákovi se pak spojí jednotlivé obrazy z uplynulých dvou hodin jako puzzle a začnou dávat věru nečekaný smysl. Závěr Podfukářů však z filmu učinil věru nečekaný nesmysl. Anebo jsou scénárista s režisérem tak schopní mágové, že jsem jejich dokonalý trik vůbec nepochopil. V zásadě lze ovšem říci, že to byla zábava. 50 %

Což o to, člověk se u toho nenudil. Ale ani ta všechna akce, ba ani triky a davové scény plné hryzajících humanoidů nezakryly hloupoučký scénář. Já vím, je to zábava v tom nejpopkornovějším smyslu slova, která slouží jen k odreagování a pobavení, ale přece jen, alespoň trocha invence tam být mohla. 60 %

Garry Marshall je zářným příkladem tvora zvaného upadající režisér. Od jeho vrcholného počinu Pretty Woman už uběhl nějaký ten pátek, od té doby však humor a potenciál Marshallových romantických komedií poněkud upadá a v poslední době se dostává na samé dno. Snímek Na sv. Valentýna byl jaksi na hraně. Nejnovější počin New Year's Eve, jehož děj je vystavěný na podobném zmatku jako ten předchozí (aneb vkusně zaplést několik dějových linek do jedné komedie zjevně umí jen Richard Curtis), je už hotovou katastrofou. Totiž je-li film romantickou komedií, divák se nemusí zrovna řehtat, až by se za břicho popadal, ale předpoklad občasných rozverných úsměvů zde jaksi zůstává. Možná u sklenky vína či něčeho ostřejšího bych hodnotil kladněji, ale za střízliva to bylo nekoukatelné.

Přemýšlí-li zrovna člověk nad výkladem slova "imbecilní", pak mu tento dokumentární počin jistě poskytne určitou inspiraci, kudy se ve svých úvahách ubírat. Neboť imbecilnější cestopisný dokument, aby pohledal. Cestování Samanthy Brown spočívá v nalezení komfortního hotelu a rozjímání se nad věcmi, které jsou každému leda tak k ničemu. Samozřejmě je tu třeba zohlednit pravděpodobnou skutečnost, že dokument je zaměřen na průměrného Američana s jakžtakž mlhavou představou o tom, že Evropa je ostrovní stát existující kdesi východně od Floridy. Takový divák snad bude překvapen rozmanitostí cizícho světa, o němž v dějepisu mnoho neslyšel. Pro Evropana je to ale poněkud nestravitelný zážitek, byť svojí pošetilostí snad místy i úsměvný.

Bylo to dobré, tedy za tři. Zajímavý příběh, u něhož jste si jisti o ne/vinnosti hlavních postav, a do uzavření prvotní zápletky vás také nic nepřekvapí, všechno je tak, jak se zdá být. Přesto je atraktivně vyprávěný, v člověku hlodá pocit, co se asi zvrtne, co se asi přihodí, byť se nakonec nic nezvrtne a nepřihodí. A pak teprve počne zápletka druhá, která má za úkol rozčeřit stojaté vody původní jistoty. Zápletka, která s tou první sice souvisí, nicméně spíše se zdá, jako bychom najednou hleděli na jiný příběh s jinými postavami, do středu pozornosti z ničehonic nastupuje do té doby naprosto vedlejší postava Ani Gaislerové, a výsledkem je trocha křečovitosti a nekompaktnosti v samotném závěru. Škoda toho.

První půle filmu brala dech. Především proto, že diváka naprosto vtáhla, člověk měl skutečně pocit bezmoci, jako když by se snad topil sám a celou tu katastrofu prožíval osobně. Takový prožitek jsem u filmu opravdu neměl už dávno. Tiché a zvukové pasáže, hudba, zatmavení obrazu, to vše bylo dávkováno s neuvěřitelným citem. Klobouk dolů za střih a režii, ale i za hudbu a herecké výkony Naomi Watts a především Toma Hollanda. Další dějová linka s Ewanem McGregorem byla už o něco slabší, trochu zdlouhavá. Ale jako celek to fungovalo skvěle, vskutku skutečný!! film podle skutečné události. 80 %

Bývá pravidlem, že kvalita, originalita, vtip, to vše s přibývajícími řadami u seriálu obvykle ubývá a ubývá, až se stane, že jednoho dne v podstatě není na co koukat. Ne tak u Californication. Samozřejmě, jsou zde řady silnější a slabší, ale i po 6. řadě jsou Hank Moody a všichni okolo něj neodmyslitelnou součástí mého seriálového top žebříčku. A po posledním díle 6. řady jsem opět, stejně jako loni touto dobou, rozladěn ze skutečnosti, že další díl přijde až zase v roce příštím. V každém případě, kdo si tenhle seriál jednou (i se všemi těmi kousky místy až na hranici vkusu) oblíbí, nemá důvod jej opouštět.

Od první do poslední chvíle sympatická záležitost, s akorátní troškou sentimentu. De Nirovi role sedla. Snímek nabízí vhled do (řekl bych typických) starostí "čerstvého" seniora, který zůstal sám - děti mají své životy, žena mu zemřela. Každému, koho potká, má tendenci vyprávět o svých dětech, jak se jim dobře daří, zároveň má trochu obavy, zda je to skutečně pravda a zda jim byl dobrým otcem. Ovšem cokoliv negativního se snaží si nepřipouštět. Tyto pocity zmítají hlavním hrdinou, nebylo v tom žádné přehrávání či přemíra klišé. Takže poctivých 80 %.