D.Moore

Na tenhle film jsem čekal dlouho. Teď ovšem nepíšu o jeho odkládání, nýbrž prostě o tom, jaký film to je. Je to příběh ze světa X-Men, ve kterém ale žádní X-Men nejsou, a to mě vždycky lákalo. Jde tu o nové a zajímavé hrdiny, je to v lecčems jiné než ostatní mutantské filmy (trochu překvapivě odkazují Noví mutanti nejvíce k Loganovi, ze kterého si půjčili i pár sekund záběrů), má to příjemný hororový nádech typu původní Noční můry v Elm Street, nehýří to zbytečnými digitálními kouzly, jež se dostaví až v působivém finále… Zkrátka kvalitní, ačkoliv komornější a mimo hlavní sérii stojící příběh, který mohl být klidně delší a který by mě určitě nalákal i na pokračování, kdyby plány jeho tvůrců nezařízlo samo studio, které nedůvěrou nakazilo i diváky. Škoda, škoda, škoda, a přitom Dani a Rahne mají takový potenciál!

Roztomile suchý mystifikační cyklus mi trochu kazily jen příliš dlouhé ukázky z jednotlivých filmů, jinak nemám co vytknout.

Stejně jako Pan Jones, předchozí film Agnieszky Holland, by asi ani Šarlatán nebyl na čistočistých pět hvězdiček... Nebýt Ivana Trojana. Já vím, že je skvělý herec, ale tím, co předvádí tady, pod taktovkou světové režisérky, překonává sám sebe. Dlouho jsem pátral v paměti, kdy mě naposledy tak moc oslovil výkon českého herce v českém filmu, a skončil jsem až u Bolka Polívky v Zapomenutém světle. Ivan Trojan tu předvádí neskutečné herectví kalibru Rudolfa Hrušínského či Miroslava Macháčka a není Trojanem, nýbrž Mikoláškem, kterého střídavě obdivujete a nenávidíte. Velmi dobrý je ale také Josef Trojan, jehož obsazení zdaleka nespočívá jen v podobě otci, a líbil se mi nepřeplácaný scénář a tomu úměrná střídmá režie. Z konce mi bylo hnusně a vůbec nezáleží na tom, že byl vymyšlený. Chápal jsem, proč se stalo, co se stalo, a proč kdo udělal, co udělal, nicméně nijak mi to ten drasťák neulehčilo.

.tcíř užům mítaz oc ,onhcešv kat ej ot A .teneT mesj lědiV

Kdo čeká komplexní portrét Václava Havla ve 105 minutách, bude zákonitě zklamán, protože tohle není ten typ filmu. Tohle je totiž taková především náladová záležitost, která záměrně nechává většinu postav bezejmennou a divákovi je nabízí jako nějaké personifikace různých názorů a povah té doby. Havla (mimochodem mám dojem, že ani jeho jméno během filmu nezaznělo) dokonce nenechá s výjimkou četby doznání pronést jeden jediný projev, zformulovat pořádnou myšlenku, nedá prostor žádné jeho hře a ukazuje ho pořád hlavně jako obyčejného člověka, jenž hledá správný životní postoj a zároveň se ten život snaží žít. Jak se Havel měnil a díky čemu a proč se rozhodl stát prezidentem, film ukáže ve zkratce během tří scén s Dubčekem. Protiváhou k tichému Havlovi v úžasném podání Viktora Dvořáka je samozřejmě burácející živel Landovský Martina Hofmanna, Aňa Geislerová mě potěšila tím, jak byla negeislerovská, a režisér Slávek Horák měl zase hodně nápadů, které mu navíc vyšly - hravé, pro někoho příliš doslovné metafory, dusivá atmosféra vězení i humorná odlehčení na těch správných místech... Havlovi se tu nestaví pomník, ale i tak film jeho odkaz oživuje stylově a důstojně.

V hlavních rolích manipulace a svědomí. Snad o něco delší než bylo nutné, ale i tak více než dobrý film s úžasnými Johnem Turturrem a Ralphem Fiennesem. Kvůli zmíněné stopáži jsem sice párkrát zívnul, ale ve výsledku jsem se vlastně pořád bavil a byl jsem neustále zvědavý, co se stane dál. "Diváci nechtějí vidět přehlídku inteligence. Chtějí vidět peníze."

Ať si to tempo udrží, ať si to tempo udrží, přál jsem filmu po skvělém čtvrthodinovém úvodu, ale bohužel marně. Bylo tu našlápnuto na takřka funèsovskou komedii se satirickým podtextem. Nepovedlo se. Neříkám, že jsem se při zbytku Americké nakládačky (skvělý překlad) už nepobavil, například frankensteinovská scéna prvního zavařování byla úžasná, jenže jinak to všechno bylo takové očekávatelné. Tweety, takřka vše s Benem... Seth Rogen je ale super, tradičně skvělá byla i Sarah Snook (akorát jí bylo málo) a velmi se mi líbila neznámá Molly Evensen v roli Herschelovy stážistky. Absolutní chválu nicméně musím pět na hudbu - nejžidovštější soundtrack, jaký jsem slyšel od Schindlerova seznamu, a nejzábavnější židovský soundtrack od Dobrodružství rabína Jákoba.

Navzdory slibné atmosféře i nápadu vládla v tomhle lese hrůzy na můj vkus až příliš často nuda. Promarněný čas to sice nebyl, ale že bych si Mařenku a Jeníčka chtěl někdy pustit znovu a hledat v nich něco víc, jako mě k tomu před pár lety doslova nutila mnohem lepší Čarodějnice, to bohužel ne.

Jediné, co bych druhé řadě Doom Patrol mohl vytknout, by bylo, že není delší. Alespoň o jeden díl, protože... No protože já bych ho zkrátka moc chtěl. Tahle řada byla ve spoustě věcí stejná jako předchozí, ale díky menšímu počtu dílů a díky tomu, že seriál minule tak rozdal karty, mohla jít rovnou na věc a s ničím se nepárat. S hrdiny, kteří dostávají do jednoho nesmírně zabrat, i s divákem, který dostává s nimi. Řadu scén v řadě dílů jsem vážně sledoval s vlhkýma očima nebo rovnou přes slzy a bez legrace jsem se bál, co přijde dál. Přesto všechno ale seriál neztratil nadhled a nevzdal se bizarních blbůstek typu sexuálních duchů, což je super. A největším trumfem je samozřejmě postava Dorothy, to ale asi nemusím dodávat.

Všechno stojí na dobře využitém nápadu, sympatickém Josephu Gordon-Levittovi a drsnodrsném Jamiem Foxxovi. Zdá se vám to málo? Mně to tedy úplně stačilo.