D.Moore

Úžasný kraťas, zábavný, propracovaný a s myšlenkou. Klidně bych v tom supernápaditém světě pobyl déle, mnohem déle.

John Travolta mi do role příliš neseděl, jeho vtipkování působilo křečovitě a když měl být naštvaný, také jsem mu to dvakrát nevěřil. Simon West zkrátka asi nebude tím režisérem, který by ho dotlačil k dobrému dramatickému výkonu, ačkoliv by na něj Travolta rozhodně měl. To Madeleine Stowe působila mnohem věrohodnějším dojmem. Naštěstí má ale Generálova dcera zajímavou, poctivou kriminální zápletku a dokáže být i napínavá, takže se žádná divácká újma nekoná - spíše zamrzí, že to mohlo být lepší, kdyby hlavní roli přijal třeba zvažovaný Michael Douglas.

Ten nápad mě strašně bavil. Soukromé očko H. P. Lovecraft řeší poctivý noirový případ v magií prosyceném Los Angeles roku 1948, kde lidé zaměstnávají zombie a zapalují si cigára prstem, kde prší krvavý déšť, ačkoliv předpověď slibovala něco jiného, kde je to samý gremlin a démon, kde se loví jednorožci a kde se samozřejmě pátrá po Necronomiconu. To vše s potřebným nadhledem brakového rodokapsu a s perfektním Fredem Wardem v hlavní roli. Škoda jen pár nepříliš podařených monster, na nichž je hodně vidět, že rozpočet televizního filmu prostě není totéž co rozpočet hollywoodský, který by býval zařídil jistě něco lepšího. Ale i tak jsem mile překvapený a spokojený.

Určitě dobrá kriminálka s chvályhodným přesahem a s perfektní dvojicí Adam Driver - John David Washington (ani se mi nechce věřit, že je to ten samý herec z Tenetu), ale tak nějak jsem čekal, že se toho v ní stane víc. Hlavně v závěru, kde si musel režisér k působivosti dopomoci současnými záběry. Samozřejmě, že z těch záběrů mrazí, to se popřít nedá, ale musely tam vážně být? Nešlo to mrazení nějak zařídit, případně umocnit v rámci příběhu Stallworthe a "Stallworthe"?

Jeden z nejlepších filmů o občanské válce? Spíš jeden z nejlepších (proti)válečných filmů vůbec. Strhující bitevní scény ukazují válku v celé její hrůzné nesmyslnosti, scénář pak krásně předvádí, jak může být boj s nepřítelem stejně obtížný jako boj s vlastními předsudky. Perfektní herci (když máte v takovém filmu Morgana Freemana a Denzela Washingtona, nemůže to snad ani být jinak) a krásná Hornerova hudba dělají z Glory přímo nezapomenutelný zážitek. Snažím si ale nepředstavovat, jak by to vypadalo, kdyby film vznikl dnes a kolik lidí by na něj nadávalo jako na obyčejnou agitku. Raději si budu říkat, že jsme se už vážně posunuli o kus dál.

Je to k nevíře, ale muzikálová verze Válku světů (ano, já vím, jak zvláštně to zní) vůbec o nic neochudil. Naopak jí díky nadčasové hudbě Jeffa Waynea dala nečekaný další rozměr, když z ní udělala velkou show, která tisícům diváků naživo hravě zprostředkuje všechno, co se nám na Wellsově románu dodnes tak líbí. Je to zkrátka nářez. I s opravdovým tripodem a s Liamem Neesonem.

Velmi zmatený seriál, s úžasnými Watchmen se nakonec nemůže měřit, ačkoliv k tomu prvních pár epizod (vlastně doslova první dvě epizody) docela sympaticky směřoval. Největším problémem je přeplácaný děj a to, že mě po počátečním nadšení postupně docela přestávalo zajímat, co se stane dál, a to se přitom řešila velmi závažná témata. V posledních třech epizodách Lovecraftova země dech zase trochu nabrala, ale už jí to příliš nepomohlo. No co, není každý den posvícení. I tak mi ale seriál nabídl docela hodně momentů, které si zapamatuji (spousta z nich jsou tedy velmi krvavé scény, jaké jsem vážně nikdy neviděl), a na vynikající první epizodu, plnou hmatatelně hitchcockovského napětí, bych se myslím rád podíval znovu.

Závěrečná asi půlhodina, kdy se "konečně" začalo hrát, mě skoro nezajímala. Baseball totiž patří ke sportům, o nichž skoro nic nevím a vlastně se ani dozvědět nechci, takže se mi asi nikdo nemůže divit. Většinu Moneyballu jsem si ale i tak užil, protože nestála na hře hráčů, ale na hře herců (nepřekvapivě super Brad Pitt a velmi překvapivě super Jonah Hill) a na propracovaném scénáři, který mě do toho podivného světa uvedl s jistotou a lehkostí a dokázal mě i slušně pobavit.

Jeden z těch filmů, které jsou tak propracované, že je prostě radost se na ně dívat, ačkoliv se v nich dvě hodiny "jen" mluví. Scénář je málem na úrovní Dvanácti rozhněvaných mužů a prostřednictvím příběhu ze 60. let vypráví dost jasně také o současnosti, monology i dialogy jsou vycizelované, napětí stoupá třeba jen tím, že se někdo odmlčí nebo naopak že někdo někomu skočí do řeči. Aaronovi Sorkinovi se to zkrátka povedlo napsat i natočit, a navíc s takovým obsazením, kterému pro mě sice vévodí dokonalí Sacha Baron Cohen a Mark Rylance, nicméně ostatní rozhodně nejsou do počtu. I díky hudbě Daniela Pembertona je to velká lahůdka.

Trochu coenovské (v kratším vydání by se Slow West pěkně hodil do Balady o Busteru Scruggsovi), trochu jarmuschovské (mám na mysli samozřejmě Mrtvého muže), příjemně krátké a krásně atmosférické vyprávění vcelku prostého příběhu, což pro mě ale není vada. Postavu Michaela Fassbendera by před nějakými čtyřiceti až padesáti lety hrál Clint Eastwood.