D.Moore

Album je skvělé, tahle jeho filmová podoba je téměř skvělá. Měl jsem totiž trochu problém s Bruceovými propojovacími monology, které - ač určitě upřímné - se občas přece jenom zakymácely na hraně kýče. Ale výsledku to neuškodilo, slyšel i viděl jsem výbornou muziku v krásném prostředí a stoprocentní hudební legendu v akci._____P.S. Čekal bych, když už se film dostal do české distribuce, že bude mít titulky také u písní. Ale bohužel.

Spíše než na klasickou filmovou trilogii to se Zahradnictvím vypadá na filmový seriál. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč by Hřebejk s Jarchovským v tomto filmu představovali takovou spoustu postav, které nakonec děj nejen že nijak neovlivní, ale klidně z něj zmizí a ničemu to nevadí. Snad na ně dojde příště. Jinak se mi Rodinný přítel ovšem líbil a obzvlášť Martin Finger v něm potvrdil, jak skvělý herec je. Aně Geislerové to s Ondřejem Sokolem pěkně šlo a proti dlouhé vánoční scéně nemám vůbec nic, protože působila pěkně autenticky a dýchala z ní ta atmosféra, jaká z ní snad dýchat měla.

V prvních minutách, ne-li vteřinách, mě ohromilo, jak Mank vypadá - doopravdy jako před 80 lety natočený, krásně zrestaurovaný film, který se letos dostal na Netflix (a bohužel ne do kin, kde by mu to TAK slušelo). A nejlepší na tom je, že mě to ohromení nepustilo do konce filmu, který je navíc skvělý i co do scénáře, herců (Gary Oldman je ještě lepší než si myslíte), hereček (kouzelné Amanda Seyfried a Lily Collins) a hudby (netypičtí, ale výborní Reznor a Ross). Jestli nebudete mít chuť si před Mankem pustit Občana Kanea, tak po Mankovi ano. A potom si nejspíš pustíte zase Manka.

Milá, ač nenáročná podívaná. Na rozdíl od některých mých kolegů jsem zejména díky Janu Třískovi rád, že byla vytažena z archivu, a prosil bych Českou televizi, ať s vytahováním pokračuje.

Čas od času narazím na neviděnou epizodu Případů komisaře Mejzlíka, a zrovna tahle patří k těm (nej)lepším. Ačkoliv se mi pořád více líbí Zločin na poště z roku 1980 s Vladimírem Menšíkem, musím uznat, že Čestmír Řanda je v roli strážmistra Brejchy stejně dobrý, akorát tady musel ustoupit stranou fantastickému Václavu Voskovi.

Předamerické filmy Paula Verhoevena neznám a tento dokument mě na ně ukázkami příliš nenalákal, jakkoliv pochvalně se o nich hovořilo. Ono se tady totiž pochvalně hovořilo úplně o všem, protože když se někdy něco nepovedlo (Showgirls), nepovedlo se to samozřejmě proto, že na to lidé nebyli připraveni a že to docenili až později. No, zrovna v případě Showgirls ta doba, myslím, ještě nenastala, ale co já vím, třeba tvůrci viděli do budoucnosti. Jinak se mi ale líbil průlet Verhoevenovým životem, jeho úplné začátky... A pak samozřejmě části o Robocopovi, Total Recall, Základním instinktu a Hvězdné pěchotě, což už jsou bijáky podle mého gusta. Škoda jen, že nepadla ani zmínka o Muži bez stínu, který se podle mého docenění dočká snáz než zmíněná lasvegaská záležitost.

Tak si myslím, že tohle je prostě dokonale krásný film a že jsem letos viděl jen velmi málo hereckých výkonů, které by se přibližovaly té extra třídě, již tady předvádějí Amy Adams a Glenn Close. Obě jsou skvělé a ačkoliv jim ani zbytek obsazení nezůstává nic dlužen, především díky nim je Americká elegie taková, jaká je. Uvěřitelná, působivá, dojemná, pravdivá a s důležitým poselstvím pro kohokoliv, koho chytí za srdce. Ron Howard to z režisérského křesla ohlídal s jistotou zkušeného režiséra, kterému záleží na tom, co vypráví, a Hans Zimmer si po nějaké době na konto připsal další fajn soundtrack.

Viděl jsem jen první Halloween, žádný další ne, a teď až tohle pokračování. Skvělé pokračování. Tvůrci (pro mě velmi překvapiví) zachovali Carpenterovu nekompromisní atmosféru, aniž bych měl pocit, že ji jen kopírují, a všechno je na svém místě, všechno má (samozřejmě v rámci žánru) logiku, opodstatnění, důvod, říkejte tomu, jak chcete. A Jamie Lee Curtis je obdivuhodná. Podařilo se jí to, co se nepodařilo Lindě Hamilton v posledním Terminátorovi, totiž vrátit do hry ikonickou ženskou postavu a nespoléhat přitom jen na to, že to je ikonická ženská postava. Když jsem dal plné hodnocení původnímu filmu, nevidím jediný důvod, proč ho nedat i tentokrát.

Film o rasové segregaci (nejen) v NASA a vesmírných závodech z pohledu USA, přičemž v prvním případě se místy až moc tlačí na pilu a v případě druhém se zase tak trochu klouže po povrchu. Navíc se to děje s řadou různých nepřesností a spíše škodlivých zjednodušení - například kdybych se o téma dříve nezajímal, měl bych ze Skrytých čísel dojem, že výpočtářkami v NASA byly jen černošky, a okamžitě po závěrečných titulcích bych letěl hledat, jestli byl start Johna Glenna skutečně takové napínavé drama, nebo ne. I přes to všechno se ale na film dobře dívá, má krásnou kameru a skvělou hudbu, všechny tři hrdinky jsou fajn a rád jsem zase viděl Kevina Costnera.

Film, který stojí na dialozích o spravedlnosti a vině v podání Eduarda Cupáka a Jana Kačera, nemůže být špatný. Obzvlášť když ty dialogy jsou takové, jaké jsou. Takovému filmu neuškodí ani zmatená režie, jež všechny ty skvělé myšlenky spíše tříští, než aby je v závěru spojila a udělala za nimi náležitou tečku.