Zahradnictví: Rodinný přítel

Velice chatrný a plytký film, který doplácí jak na to, že je prvním ze tří (spíš jde o takový uvozovací film, který pouze představuje postavy a připravuje půdu pro zbytek příběhu), tak na řadu filmařských nedostatků na téměř všech úrovních, leckdy vyloženě začátečnických, což je u Hřebejka skutečně šokující. Příběh je strašlivě nedramatický a nekonfliktní a tím pádem působí hrozně líně, přičemž jakýkoli náznak o aspoň trochu zajímavou zápletku je vždy hned zkraje smeten ze stolu. Děje je navíc ve filmu tak na slabou hodinku a zbytek je výplň tvořená vyloženě "prázdnými" a nedějovými pasážemi, které film ještě víc zpomalují a zbytečně protahují až za hranici únosnosti. Zvolená nálada filmu, kombinující dva naprosto nekompatibilní žánry – cudné melodrama a usměvavou komedii ve stylu Pelíšků, marně se pokoušející o podobně průrazné vtipné hlášky – zoufale nefunguje. Sice se párkrát zasmějete, ale emocionálně vás ve filmu nezasáhne vůbec nic a nijak. Poslední naděje padnou v závěru, kdy se film se smrtí jedné z hlavních postav ostudně vypořádá jedinou větou, navíc ve voiceoveru a mimo obraz, což už je vážně amatérismus. Herci jsou sice prima a dobová stylizace je dokonce výborná, ta to ale utáhne těžko. A spojitost s Pelíšky zatím minimální a spíš rušivá, nicméně uvidíme v dalších dílech. (27.04.2017)

Bylo to pro mě velkým zklamáním, já jsem každou chvíli čekala, kdy ten Sokol plácne nějakou hlášku .. bylo to divné vidět ho v takové roli. Přesto, že film byl plný úžasných herců, mě nijak neoslovil, dokoukala jsem ho do konce z důvodů, aby mi utekla v buse cesta domů z práce. Uvidíme, co nás čeká v dalších dvouch dílech. (03.10.2017)

Vypelichané melodrama s amputovanou hlavou. Deset minut jsem smál představě Ondřeje Sokola o charakterním herectví, zbytek nesoudné stopáže meditoval o tom, jak může v roce 2017 udělat kdysi soudné tvůrčí duo něco tak chatrného. Takže: za prvních 10 minut se stane cca pětinásobek toho, co ve zbytku filmu. Hodinu a půl sledujeme bezkrevnou čechovovskou variaci, z níž protektorátní všednost vyznívá jako trýznivá nuda, kterou zpestří jen nechtěně pedofilní etudy strýčka Jiřího a momenty, kdy si Sokol a Geislerová v duchu šestákových čtení pro paní a dívky sdělují, že k sobě asi cítí něco náklonnost a že to teda asi nebude tím, že pan Jiří jest věrný rodinný přítel. Neděj některých rodinných seancí pro jistotu opakuje i voiceover. Cudný ráz jednoho domu se třemi sestrami naruší vpád Sabiny Remundové, který byl původně nejspíš zamýšlen pro nerealizovaný film Slunce, seno, protektorát. Když už se zdá, že budeme 130 minut sledovat jen ketaminové rodinné sedánky s příšerně prkennými promluvami, udeří velké drama, protože se vrátí někdo, koho postavy nečekají, ale čeká ho divák, protože nejspíš ví, že je to jako ten "Kodet z Pelíšků, ale mladej". Hrozící drama ovšem Jarchovský zdárně zažehná tím, že jednu z postav nechá umřít na tyfus, což nám jiná postava sdělí krásným voiceoverem, v němž slovesa končí na libé archaické -ti. Tahle zborcená struktura se spoustou nedějových míst svádí ke spekulacím, že se Hřebejk režijně pokouší o artové kouzlo všednosti, jaké známe třeba z filmů Hirokazu Koreedy. Jeho režijní vedení je nicméně totálně mrtvičné a ne, insitní motivy draného peří a občas rozklepané snímání z ruky nepokládám za režijní koncepci. Když už se zdá, že válka, která subjektivně trvá 30 let, konečně končí a film s ní, připomene nám potitulková scéna, že jsou tu stále dilemata, které musí řešit zbytek trilogie. Rodinné kroniky nám mají připomínat tíhu plynoucího času. Zahradnictví nám připomíná, že není nic horšího, než když místo času filmového pocítí divák existenční tíhu své prdele na sedačce kina. Pro mě je tohle nové dno tvůrčí dvojky, která kdysi podobný žánr uměla udělat s lehkostí a humorem. [ano, řemeslně je to samozřejmě v pořádku a za prvních snesitepných 15 minut přiznávám tu původně odepřenou jednu hvězdu, jsem, podobně jako Ondra Sokol, "dobrý člověk"] (26.04.2017)

Vlastně mě jenom zajímalo, jak se s, podle všeho nevděčnými, rolemi ve "velkolepé" trilogii Zahradnictví popasovalo několikero českých herců, které mám docela rád (hlavně tedy první dva ve výčtu obsazení). Po shlédnutí to ve mně nenechalo takřka žádné extra pocity a vlastně jsem rád, že jsem si na vlastní kůži ověřil, jak už nyní dokáže být duo Hřebejk/Jarchovský naprosto sterilní ukázka úpadku české kinematografie, tedy z pohledu toho, že už se jejich filmům vyhnu, ne že bych kvůli tomu měl nějakou škodolibou radost. Silně přemýšlím, že vynechám dvojku a kouknu jenom na Nápadníka, jelikož mám fakt rád Annu Fialovou a ušetřím si tak dvě hodiny, které mohu zaplnit něčím příjemnějším, nejlépe jiným filmem. (17.11.2017)

Vzhledem k propagaci bude mít člověk od snímku "Zahradnictví: Rodinný přítel" a vlastně od celé trilogie, příliš velká očekávání, která prostě nemůžou dojít naplnění. Ondřej Sokol tu má skvělou roli, která si v závěru zasloužila víc než pár slov. A když se nad tím člověk zamyslí, on je jediný, kdo vyniká. Chybí humor, drama je dobré, ale je to příliš rozvláčné už u prvního dílu. (30.03.2018)