FIBO

Velká škoda, že se jedná o nízkorozpočtový film. Myšlenka je pěkná, nicméně, kdyby bylo odstraněno několik infantilních prvků a kdyby celková výprava měla k dispozici více peněz, mohl by být tento film známější. Ale jak se říká, kdyby, kdyby... Na druhou stranu, některé triky se musí pochválit. Film vznikal v době, kdy byly vizuální efekty ještě v kolíbce a na tu dobu to bylo velice povedené. Mínusem však zůstává mizerné provedení doby Merlinovy, rekvizity už z dálky vypadají nevěrohodně a Excalibur jako legendární meč vypadá hned z prvního pohledu jako dětská hračka než jako skutečná zbraň (na to jak je velký, je mizerně lehký... o designu a manuálním provedení nemůže být ani řeč).

Vozvrashcheniye je film (dá li se to nazvat vůbec filmem) zvláštním. Jeho atypičnost tkví v tom, že sám o sobě nejde hodnotit hvězdičkami jako dobrý nebo špatný. Každý hodnotí určité filmové kvality event. to, co si z filmu vzal (nebo nevzal). Můj postoj je rozpačitý, už při čtení jeho obsahu (ne na CSFD) jsem tušil, že jeho hodnocení bude složité a bude vyjadřovat spíše subjektivní pocit diváka k němu. Filmové řemeslo - líbila se mi kamera, hudba, svým způsobem i herecké výkony... scénář, ten se dost těžko hodnotí, protože se Vám buď líbí, nelíbí nebo ho tak úplně nepochopíte. Je zde velmi málo herců a je zde kladen důraz na city, (ne)pochopení a generační odstup. Samotný příběh je velmi jednoduchý až triviální a jeho provedení je opět... zvláštní. Tři hvězdičky nebo čtyři, těžko říct, ani jedno nedokáže vystihnout postoj diváka vůči filmu jako takovému. Osobně můžu říct, že jsem děj docela prožíval, ale skutečně mě to za srdce netrhlo. Konec je takový divný, ve své podstatě posledních 15-20 minut nevypovídá prakticky o ničem a je už jenom zdánlivým dokreslením, jak to celé asi dopadne (i když hlavní děj už v podstatě skončil). Psychologicky je to dobré a divák je nucen se zamýšlet, kdo je ve skutečnosti ten špatný, nebo zda-li vůbec je někdo nebo není špatný. Rusko je drsná země a slyšel jsem hodně příběhů založených na pravdě, které v podstatě mají alespoň zdánlivě podobný motiv (v tom směru, jak může být s dětmi zacházeno). Smutné je to, že hlavní představitel (Andrej) krátce po uvedení filmu do kin skutečně zemřel. Je to tak trochu paradox vůči několika scénám a myšlenkám ztvárněným ve filmu. Co je ale film oproti lidskému životu.

Na tenhle film se dívám s notnou dávkou nostalgična. Když jsem si ho naposledy pouštěl, tak jsem dnešníma očima viděl průměrný akční film z osmdesátých let. Ale bylo v tom hodně osobního... jako malý jsem tenhle film miloval. Který kluk by nechtěl mít supervrtulník v termovizí, vidět a slyšet skrz zdi, mít nezničitelné opancéřování plus ten nádherný kanón.. s tím vším si lítat kde se Vám zamane, po městě, mimo město... Dnešní divák, který tento film nepamatuje by si ho už nejspíše neoblíbil, to, co v něm vidíme je dnes už prakticky realita (s trochou nadsázky, pokud opomeneme určité extrémy), ale v té době, to bylo něco nevídáného. Roy Scheider opět dokazuje, že jen pan herec.

Mívám vždy zvláštní pocit, když komentuju film, který u nás vidělo naprosté minimum lidí. Navíc, když se jedná vcelku o kvalitní film, který však, ale už pro mnohé dnešní diváky je pohřben v čase. Where the River Runs Black je epický příběh o lásce k přírodě a důkaz, že veškeré zlo jako kdekoli jinde páchá jen a jen člověk. Když vyrůstáte jako sirotek, tak jste svým způsobem "jiní", navíc, pokud vyrůstáte v přírodě o samotě a Vaše matka je násilně zabita. Kterak kluk se do civilitace dostal, poznal přátelství a zakusil touhu po pomstě. Kdyby jen tušil, kam ho osud zavane... konec však, mluví sám za sebe. Dobrý scénář perfektním způsobem doplňuje hudba Jamese Hornera (je fascinující sledovat, co vše předcházelo Avatarům, Titanicům a dalším spektáklům, kdy autorova hudba je stejně originální, stejně kvalitní a jedinečná... škoda jen, že moc diváků nemělo šanci tento snímek vidět.

Psychologické orgie toho nejvyššího kalibru. Divákovi je doslova zabráněno držet si přirozený odstup a je nucen po lžičkách hltat to, co mu režisér naservíruje (což se málokdy stává). Pravda, scénář není dokonalý, ke konci filmu trochu upadá logičnost věci a divák možná nechápe, na druhou stranu, lepší filmovou učebnici psychologie asi jen tak nenajdete. Herci snad ani nehrajou, ti to skutečně prožívají. Ben Kingsley naprosto bravurně ztvárňuje ruského policejního detektiva, kterého potkat ve vlaku ČD, tak bych asi vyskočil za jízdy z okna. Opět tu máme důkaz, že i film s několika herci a několika interiéry dokáže přebít vysokorozpočtové trháky. A nakonec asi jenom tolik - neničte démony, protože pak by odešli i andělé.

Zlaté pravidlo, nehodnoťte film, dokud ho nedokoukáte. Moje první pocity z první poloviny filmu byly vlažné - od dvojky Scott a Crowe jsem prostě čekal, že mě jako diváka uvedou rychleji do "filmového varu", což se, po nemalou dobu prostě nedělo. Ve výsledku, pokud opomenu některé nudnější pasáže, to rozhodně zklamání není a Robin Hood jako celek rozhodně stál za to. Je tam znát Scottův rukopis, zpomalená/zrychlená trhaná kamera, akční sekvence prakticky podobné jako u Gladiátora. Možná bych řekl, že tomu filmu škodí jeho délka a spoustu diváků mohou odradit některé táhlé a nepodstatné scény, které by se daly teoreticky použít jako zajímavý materiál do bonusů. Finální eskalace a závěrečná bitva však diváka přikovají v kině k sedadlu a ten jenom sleduje ty herecké a tvůrčí orgie na téměř dokonalé úrovni. Přeci jenom však, po většinu filmu převažoval takový nemastný neslaný pocit z toho, že něco tomu schází, trocha tvůrčí inovace a ne jen to, aby to byl Gladiátor v jiné verzi. Jako divák jsem ale z kina odcházel spokojen. btw: Škoda, že hudba nestála tak úplně za to, z nějakého důvodu se na můj vkus Scott pokusil sáhnout po ne tak úplně moc ostříleném skladateli, který sice na x projektech spolupracoval, ale vyloženě "svých" projektů moc neměl a hudba ve filmu pro mě znamenala spíše pouhé "běžné" hudební podbarvení, což u takových filmů je velká škoda a na Scottova měřítka bych to pokládal možná za nedostatek. Chyběl mi tam nějaký ústřední hudební motiv, který by mě čapnul, shodil na záda a rozsekal v x variacích, tak, jak na to jsem zvyklý.

Klasická poctivá práce. Steve McQueen a staré dobrodružné honičky, kdy se ani chvilku nenudíte. Další důkaz, že i s několika herci a jednoduchým scénářem lze udělat hodně kvalitní podívanou. Na scénu z telefonní budky se nedá zapomenout: "Je tam!", "Já jsem tady.", "Jo", "Jo", "Jsem tu!", .... SMcQ: "Jsou tam." (to mě rozbilo :o))

Brutální podívaná, která přinutí diváka přemýšlet. Přemýšlet o hodnotách, které si běžně člověk ve všedním životě ani neuvědomí. Teror ze strany několika opilých a primitivích hlupáků a situace, do kterých se může normálně dostat i slušný člověk. Psychlogické žně a surové ničím neskrýváné násilí, které odhaluje ty nejtemnější stránky člověka, co je schopen udělat, když je v kolektivu primitivní bandy a navíc opilý. Zvítěží lidský rozum?

Psycho zjevně obsahuje špici tehdejšího filmového umění. Můj pocit z něho - divný. Tenhle film je prostě divný. Pamětníci a filmofilové asi těžko budou snášet jakékoli křivé slovo vůči tomuto filmu, ale tentokrát opravdu zůstávám jenom vrtět hlavou. Ano, věřím, že v šedesátých letech se toho diváci asi báli, že to byl jak scénaristický tak režisérský vrchol tehdejšího filmu. Ale sorry, hovořit o tom jako od NADfilmu, to bych spíše čekal od opilého kamaráda v baru po divém večeru. Film je jako hudba, každému se líbí něco jiného, ten či jiný žánr, každý si odnáší jiné pocity. Já osobně jsem nebyl překvapen prakticky ničím (a zároveň jsem žádná očekávání neměl). Jediné, co mi přišlo opravdu nadprůměrné byla hudba a to z větší části. Jinak ale,... příště si pustím radši původní "The Haunting", ten pro mě znamená vrchol a základní stavební kámen hororu.

Scénář obsahuje dvě základní myšlenky - pokud někdo chce něco dělat a dosáhnout většího úspěchu, tak musí dané věci věnovat maximální pozornost a vydat veškerou energii. Tento záměr je skutečně věrohodně znázorněn a nezůstává jen u nudného ponaučování. Druhá myšlenka spočívá v tom, že když je Vám 13, težko můžete (byť máte pravdu) ovlivňovat společenské konvence, nedotknutelnost rodičovské absolutní pravdy nebo výkonně prosazovat svou (opět, i když máte pravdu). Což je, bohužel, trochu smutný obraz. Na druhou stranu, všem naivně a autoritativně smýšlejícím film věrohodně ukazuje to, že i ve 13-ti máte svůj život, svoje starosti, které mají stejnou psychickou váhu jako starosti dospělých a zároveň právě tito dospělí si uvědomí, že jejich děti to nemají tak jednoduché, jak se mohou domnívat. 3 hvězdičky za oddechový nenudící film, jedna navíc za autenticitu a poukázání na jisté morální hodnoty. Bez ohledu na to, jakou stranu zastáváte. btw: zajímavé, jak výsledky ve škole rozhodovaly o tom, kdo bude sportovně upřednostněn.