FIBO

Dost dobře si pamatuju dobu, kdy mi bylo nějakých pět let, neuměl jsem číst ani psát, ale uměl jsem vložit do videa VHS kazetu a viděl můj asi vůbec první film, o kterém jsem si udělal nějaký názor. Nedlouho na to jsem viděl díl druhý, který překvapivě měl pro mě stejnou hodnotu jako díl první. Třetí Superman byl zklamání, na který jsem čas od času koukal jenom z povinnosti, protože přeci jen do Superman ságy patřil. Od této doby uplynulo mnoho let, kdy po čase přišel do kin Superman Returns, který už byl v podstatě něco jiného, ale respektoval historii předchozích dílů. A teď, po tom všem, se mi dostal do ruky Superman 4. Upřímně jsem se bál absolutního zklamání, co jiného taky čekat od čtvrtého pokračování něčeho, čehož úspěšnost byla díl o dílu menší... Světe div se, já jsem si tuhle podívanou užíval. Asi dvacet let po tom, co jsem viděl první díl, naprosto bez jakéhokoli očekávání vidím v pořadí čtvrtý film a už od začátku ho uvažuju jako samostatný příběh, komiks, který Vás buď pobaví, nezaujme nebo si k němu uděláte jiný názor. Mně se to ale líbilo. Byly tam samozřejmě chyby a nelogičnosti, ale po celou dobu to zachovávalo pravidla tohoto světa a zároveň respektovalo předchozí díly. Pan Reeve zde ztvárňuje důstojnou roli, celý koncept byť se může jevit komiksově nebo jinak dětsky, mně bavil a svým způsobem z mého pohledu ztvárnil důstojný konec Reeveovy kariéry. Uvažuju Supermana jako příběh, komiks pro děti, který alespoň v tomto případě rozhodně není ostudou a dává důstojný konec nečemu, co jste v dětství obdivovali. Stejně jako kdykoli před tím, tak i tady, poslední scéna, resp. obraz ve scénáři se nese ve stylu "Superman saves the day", což ale rozhodně není důvod, proč tento film hodnotím jako lepší nadprůměr. Pokud se řadíte mezi lidi, kteří jste v dětství viděli první tři filmy, pak si pusťte i tenhle.

Superman II: The Richard Donner Cut nabízí pohled na původní tvůrčí verzi Supermana II (nutno dodat mezi lidmi prakticky neznámou verzi). Jedná se na první pohled o stejný, ale ve výsledku "jiný" film, což ho dělá docela unikátním. Spousta známých scén z klasického Supermana II zde chybí, oproti tomu jsou zde scény nové, které byly původně pro film natočeny, ve finální verzi však nikdy nepoužity. Velký prostor zde dostává Marlon Brando a na scéně je několik docela emotivních scén mezi otcem a synem. Některé scény jsou natočeny jinak, jiné jsou zde úplně nové. Pokud jste fanoušci původní filmové ságy, určitě si tuhle verzi nenechte ujít. Nezapomenutelný lesk a váhu má zde scéna, která teprve dává plný smysl původnímu tvrzení: The Son becomes the Father and the Father the Son.

Srovnávat literární předlohu se seriálem se dost dobře nedá, i když mi to nedá, musím říct, že seriál mi přijde víc infantilnější než samotné knihy (ne, opravdu to není tím, že jsem je četl před lety). Knihy mě bavily, bylo v nich napětí, tajemno, nezodpovězené otázky atd., což se ale moc nedá napsat o seriálu. Vypadá to, jako kdyby byl určen ještě pro mladší publikum, než byly původně knihy Enid Blytonové, což se projevuje na přímočaré jednoduchosti děje, jasného vytyčení dobra a zla a mnohdy přehnaně trapné scény, které prostě nepobaví, nepřesvědčí. Samotná tristní stopáž každého dílu sama o sobě nedokáže odvyprávět knihu. Pořád ale je to v základě "tak nějak" to, co jsme v knihách četli, i když to ztvárnění se knihám nemůže ani v nejmenším rovnat. Btw: pokud si dobře pamatuju, tak knihy vyšly v reedici v novém vázaném vydání, i když za asi jinou cenu, než byly k dostání tehdy.

Poutavý historický příběh + neskutečně luxusní výprava + necenzurované porno a orgie = Caligula. Dá se říct, že jde o neúchylnější film, co jsem kdy viděl, přičemž i přes všechny úchylnosti má svou úroveň na poli kinematografie. Velkorozpočtový, perfektně provedený, autenticky vypadající příběh lemují drsné pornoscény, které jsou součásti děje i pozadí a dost těžko se dají "oddělit" od filmu, stejně tak jako surové násilí a krev. Tohle, kdyby nám byli bývali pustili v deváté třídě, asi by docíli ještě většího edukativního úspěchu než při promítání Gladiátora. Z dnešního pohledu jde o unikát, který by v současnosti těžko mohl vzniknout. Film nezakrývá absolutně nic, neexistuje etický nebo morální limit toho, co na obrazovce vidíte (orgie, hetero/homo sex, bdsm, krev, mučeni, vraždění, porod dítěte, sexuální scény v širokém celku i detailu, výskyt dětských herců u kontroverzních scén ). Už jenom z tohoto důvodu jeho rozšířená verze (kterou jsem viděl) bude z principu pro nemálo dospělých čistě nestravitelná. Přiznám se, kdybych si tenhkle film pustil jako malý kluk (což jsem s tátovo VHSkama dělal), tak bych asi do dneška trpěl traumaty a nočními můrami. Přes jeho vyjimečnost ale jinak zůstává průměrem, ze kterého se na zadek nejspíš neposadíte.

Konfrontace dvou světů se nabízí jako námět na příběhy, které buď milujete nebo nenávidíte. Tak trochu mi to připomíná slohovou práci, kterou jsem psal na střední škole a dostal nedostatečnou proto, že moje názory se neztotožňovaly s konvenčním myšlením češtinářky. Film nebo spíš jeho synopse je reálným podkladem o tom, že i chudák může svým způsobem obohatit konzervativního milionáře a zároveň současně i tenhle prakticky bezejmenný chudák dokáže nevědomě přijmout něco z hodnot někoho, kdo je mu diametrálně vzdálen. Společenský rozdíl se po čase začně mazat a objeví se lidskost, což může urazit málokoho.

Poměrně nešťastné ztvárnění relativně neotřelé synopse. Z toho nápadu se nicméně dalo vytěžit daleko víc, velká míra jeho potenciálu zůstává nevyužitá. Divák se nudí, hlavní postava působí dojmem, jako by mnody sama nebyla svéprávná, máloco překvapí. V druhé polovině se film divně až nezajímavě táhne a úplnou korunu tomu nasadí samotný závěr. Slabé tři hvězdy jenom proto, že se mi líbila ta synopse a po většinu času jsem se snažil, abych se nenudil.

Nevšední, na druhou stranu relativně originální a neotřelý nápad. Animace tu dává více prostoru, než by se dalo v réalu ztvárnit, tak či tak kombinace synopse, animace a celkového ztvárnění, které dost zvýrazňuje hudba Klause Badelta, dává dohromady relativně zdařilý snímek. Lehký nadprůměr.

Trochu jiná verze původního příběhu Knoflíkové války. Je s podivem, že v jednom roce vzniknou v jednom státě dva filmy s totožným názvem o stejné synopsi s rozdílnými tvůrčími týmy. Divákovi se tak naskýká opět "tak trochu jiný pohled" resp. jiné ztvárnění původní literární předlohy. Verze z roku 1962 zůstává přirozeně nedotknutelná, nicméně přes určité chyby a nesmyslnosti bych konkrétně zde vyzdvihnul autentičnost strachu, prožití emocií a několik pasáží, kdy hercům opravdu věřím (ukázkou jest pacifikace první "knoflíkové" oběti), což ani předchozí verze při vší úctě nedokázala. Opomíjím zakončení příběhu, které každá verze nebere úplně podle předlohy, nicméně s určitostí tohle považuji lepší průměr.

Těžko volit slova, která by jednoznačně vyjadřovala můj názor vzhledem k tomu, že se o Titanic zajímám hlavně coby fenomén doby. Moje hodnocení: konečně verze, která znázorňuje historicky společenskou úchylku doby, kastování lidí do jednotlivých tříd, které tehdy vypovídaly mnohé o postavení lidí ve společnosti. Snobství, arogance a tehdejší postavení některých, kteří si mysleli, že mají právo soudit ostatní, zde více než jinde vidíme v plné nahotě. Ač se to může zdát až přehnané, tehdejší doba skutečně taková byla, lidé měli nepsaně různá "práva" podle toho, do jaké třídy patřili. Velké plus za to, že oproti jiným verzím tohle je docela dost vidět, i když těžko si dnes něco podobného představit. Historický pohled: tady se najdou plusy i mínusy, některé pasáže jsou přesně podle skutečnosti, ať už rozhovory, výpovědi nebo ztvárnění lodi samotné (interiéry, exteriéry). Palec dolů za scény, které byly zcela mimo mísu domyšleny a dialogy, které se odehrály prokazatelně jinde a jinak (bezprostřední reakce kapitána po nárazu, sled událostí kdo co a jak,...). Palec nahoru za neopomenutí života pasažérů druhé třídy ať už před nebo po nárazu, historicky přesné interiéry i lokace, které např. v Cameronově verzi nebyly vůbec. Jídelna první třídy, kuřácký salónek, hodně věrohodné i v částech, které běžně divák nepozná. Ani ne tak mínus jako spíš škoda, že v této verzi když už jsou lokace a scény hodně věrné skutečnosti, tak je jich jen pár, stále se opakují a nakonec divák pozná, že se celý film odehrává na pár placech. Neuvěřitelná spousta scén se odehrává na 3-4 místech, kde se akorát pokaždé mění obsazení a úhel kamery, aby skryl skutečnost, že natáčecích lokací bylo opravdu málo. Logicky tady nemůže nastat lepší efekt než u Cameronovy životní makety, nicméně stále jsem se nemohl ubránit pocitu, že kamera se mnohým místům záměrně vyhýbá, používá úhly záběru a nasvícení tak, aby bylo vidět jen něco, což podává spíš krátkozraký pohled než komplexně ucelený pohled na místo činu. Další věc, která mi vadila, je málo lidí a málo paniky. Když se potápí příď, na zádi u vchodu pro druhou třídu rozmlouvají dva lidi, nerušeně, v tichosti, skoro sami, až to budí dojem, jako by na lodi nikdo jiný nebyl (a o sto metrů dál se na stejné palubě odehrává peklo). Těžko tohle vše smíchat a udělat z toho závěr - pro nezainteresovaného diváka jde o jeden z lepších a historicky relativně přesnějších ztvárnění, i když chyb by se našlo při bližším ohledání víc. Pro mě osobně referenční ztvárnění, které si zaslouží vyzdvihnout než odsoudit.

Poctivá stará duchařina. Nepřirostlo mi k srdci sice tolik jako Burnt Offerings (1976), ale i tak má svou typickou atmosféru, která by se dala krájet. Jen to krájecí kolečko mi přišlo takové mimo.