Johnner

Musím vyjádřit menší zklamání a to nejsem člověk, který si nechá ovlivnit úsudek nadměrným očekáváním, nebo si to aspoň myslím. Ať si uchopíme film z kteréhokoli úhlu, pod vrstvou ryzí filmařiny nalezneme vždy nějakou nehezkou trhlinku. Pokud jsou východiskem řekněme herecké výkony, rozplyneme se blahem nad Kate, Jimem, nebo Tomem, který předvádí výkon na hranici geniality, ale pak se nám vyjeví doslova černá díra v podobě Kirsten Dunst. Nikdy jsem ji nepovažoval za kdovíjak skvělou herečku, zde však je tak tragická, že jsem se v určitých pasážích raději začal číst časopis Premiere. Což opravdu není dobré. Podle mě tu roli prostě nepochopila, protože takové herecké trdlo zkrátka není. K obrovské smůle celého filmu je právě s ní spojena největší filmová pointa, která mě doslova zvedla ze židle. Ovšem ne tak, jak by si Kaufman a Gondry přál. Byl jsem nejprve správně šokován, ale pak mi došlo, že takový dějový zvrat je vlastní filmovým trhákům a ne filmu, na který kritikové snáší ódy. Opět jsem tedy byl rozmrzelý. Co se týče hravých Gondryovských situací. Ano, byly tu některé opravdu originální, u nichž navíc Winslet a Carrey mohli své herectví naplno rozvinout, a ano, mlaskal jsem u nich blahem. Ale ptám se, proč jich bylo hernajs tak málo? Jak mohl být potenciál tak hrozně nevyužit? A vůbec, proč Gondry opět po vzoru velkých trháků byl ke konci tak moc doslovný? Opět jsem předpokládal, že něco zůstane nedořešeno a ponecháno napospas mínění diváka. Opět smůla. Každopádně všechny výtky nemohou film pohřbít. Gondry je mistrem techniky. Soubory klipovitých krátkých záběrů, které vždy vymalovaly atmosféru dané lokality, jsou dílo hodné mistra. Celkově mám z filmu pocit, že každý, kdo na něj koukne, musí cítit, že se dívá na něco výjimečného. Bohužel ale v každém musí zákonitě hlodat pocit, že to zkrátka mohlo být lepší. Jde jen o to, jak moc někdo dokáže přihmouřit oči. Mně to u takto honorovaného filmu zkrátka dělá problémy. PS: Právě sleduji seriál SG: Atlantis. Nesmějte se, vážení. Protože mi připadá, že některé díly mají lepší zápletku a výchozí myšlenku, než má Věčný svit neposkvrněné mysli.

Jojo, na kravinky se prachy vždy najdou. :-) Tenhle film prostě miluji. Objektivně za jednu, subjektivně za pět. Průměr?

Nebudu to zastírat. Za bezuzdné natahování téměř neexistující příběhové linky v prostřední části mě napadaly krvavě kritické komentáře. Nicméně dávám čtyři hvězdičky za to, že někdo se rozhodl vyjevit venkov v takto realistickém světle. Ne, venkov skutečně není malebným, zdravým, silným místem, kde žijí lidé spjati s přírodou a kde si všichni krásně pomáhají. Není to ani místo hoštických taškařic, které se sice zdají vážné, ale nakonec to všechno hezky dopadne. Venkov je ve skutečnosti sociálně hrozně prohnilé místo, kde je lidská existence zajištěna prakticky jen tím, že máte co prásknout na sousedy. Zkuste si tam bydlet půl roku. Ještě rádi se vrátíte do "špinavého" města. Tím jsem se hodně odchýlil od filmového komentáře, pardon. :-)

Velmi osvěžující. Je vidět, že i Američané jsou schopni pochopit sílu pomalu rozvíjeného příběhu a dlouhých záběrů. Akčním momentů je tu skoro jako chlupů na těle mutantech a je to jenom dobře. Po zbytečně zběsilém "Úsvitu mrtvých nové doby" se celý žánr přeci jen začíná regenerovat a znovuobjevovat to dobré v sobě.

K tomu není co dodat.

Především jsou oslňující živelné herecké výkony. Johnny podává svůj standart a je vlastně přehlušen běsnící Lenou Olin, nebo do morku kostí falešného Franka Langella. Lepší volbu než Emmanuelle Seigner do role Lucifera režisér opravdu neměl. Temnota z ní jen čiší. Hercům navíc napomáhá neobvykle hutná atmosféra, která nám napovídá, že se na plátně ve skutečnosti děje něco hrozně zlého a znepokojivého, i když to tak na první pohled nevypadá. Každopádně je škoda, že ke konci se děj začne trochu vléct a že nás Polanski poněkud ušetřil hádanek a skrytých významů v rytinách. Pro milovníky šifer by to byla žeň.

Typický zástupce druhu generické romantiky na jedno použití. Pokud se s tím smíříme, shledáme, že je to dobré, příjemné a milé, byť všechny originální motivy jsou hrozně nevytěžené a upí pod nánosem stereotypu. Nejsem zklamaný, tvůrci také nejsou zklamaní a distributoři snad také netrpí hlady, takže je to vlastně všechno tak, jak má být. Nezbývá tedy, než opět a nikoliv naposledy vyzdvihnout originální romantickou zápletku ve filmu Hvězdný prach.

Chyby z Miami opraveny, ale bleskově nahrazeny jinými. Postavy jsou tentokrát povedené a díly již nepřipomínají lekce občanské nauky. Bravo. Na druhou stranu šla kvalita příběhů hodně k zemi. Pokud Miami ještě nebyla odkladiště blbých nápadů z Las Vegas, tohle už je místy hotová žumpa. Klasický díl vypadá tak, že se vyšetřovatelé na něčem hrozně zaseknou, už to vypadá opravdu blbě, a tak se vrátí na místo činu, kde úplnou náhodou najdou na koberci vlas, který původně přehlédli a který pomůže usvědčit, což je ten, který z počátku vypadá nejvíc nevinně. Hrozná šablona. Krom toho se zde už naplno projevuje syndrom rentgenového zraku, který je jádrem kritiky hlavních odpůrců trojsérie CSI.

Z pokusu o generační film (který selhal prakticky už v momentě, kdy se nerozhodl, pro jakou že to generaci je vlastně určen) vylezl muzikál. A to dost povedený, což vám tu, milí čtenáři, sděluje člověk, který muzikály považuje povšechně za žánrový odpad.

Česká (ne)kinematografie dokáže vygenerovat ještě o něco horší zvěrstva, ale zase ne o moc. Divit jsem se začal už při počátečním vázání kravaty a divit jsem se nepřestal prakticky do doby, než jsem to někdy za půlkou vypnul.