Johnner

Líbí se mi Clivova argumentace. Takže až příště se s kamarády sejdu v čajovně a nebude se mi líbit naše rozprava, vytáhnu gun a...MŮJ BOŽE!! Je to pravda, mám z toho měkký mozek!

Dnes již existuje mnoho seriálů, které nedělají z diváka pitomce. Ale seriál, který má na diváka určité požadavky? To je síla.

Umělecké dílo letním blockbusterem s hodnocením na csfd 93 % ? Že by Joker skutečně na divácích zanechal pozitivní poselství. Ano, je to tak. Protože nejnovější Nolanovo dílo je spíše než produktem po 113 let shromažďovaných kinematografických zkušeností antickým eposem, v nichž obvykle nejsou postavy zcela bez viny i zcela bez poskvrny. Nad pantheonem všech charakterů ční jako monument Joker. Kam vstoupí, tam šíří smrt, zkázu, ale hlavně chaos. Vždyť právě každodenní řád a rutina uvrhla Gotham City to totálního, leč neviditelného rozkladu. Miliony životů, které netečně sledovalo úpadek města, daly vzniknout charakterům mafiánského bosse Sala a komisaře Jamese Gordona. Ač oba v zásadě polární, ve skutečnosti velmi podobní. Oběma jde o to, udržet stávající řád, jeden z pohledu zla, druhý z pohledu dobra. To Harvey Dent se naopak do města vydal proto, aby definitivně zastavil zmíněný rozklad a posléze nastavil zpětný chod. Hrdinný bojovník vtrhne do distriktu jako velká voda. Nebojí se riskovat svůj život a skutečně začne plnit závazky, které slíbil. Ale slíbil je do kamer a do tisku. Harvey chce upřímně změnit město k lepšímu, zároveň však požaduje, aby se vědělo, že dobro přinesl on. Když narcisisticky upravený hřmí na tiskových konferencích, netuší, že brzy bude donucen strhnout svou paladinskou masku. A že pod ní je jen minimum spanilosti a dobroty. Rachel Dawes je značně podobná gothamskému komisaři. Jejím zlem uvnitř však narozdíl od něj není spokojenost se statusem quo, ale prostinká nefalšovaná naivita mládí. Pevně věří, že prostým setnutím hlavy sani, lze zabít zlo. Je si jistá, že citovým vztahem ke dvěma ctnostným jedincům neposkytuje zlu šanci rozvinout se. Bruce Wayne alias Batman zase chaoticky lavíruje mezi řádem a zmatkem. Má velmi jasnou a, nutno podotknout, velmi pravdivou představu, co je dobro a co je zlo. Přesto se nebojí sáhnout k vysloveně temným praktikám, jakým odpouslochávání každého obyvatele Gothamu zcela jistě je. Mnohem horší však je, že ač narozdíl od Harveyho Denta nepotřebuje za své skutky uznání od veřejnosti a přátelské poplácání po zádech, moc rád by zkusil, jaký je to pocit. Jeho nutkání v něm bublá natolik, že by nejraději přestal být Batmanem a zanechal veškerou práci na Dentovi. Proč by se snažil? Teď je tu někdo, kdo to má v popisu práce a navíc za to dostane veškerou poctu. Netuší však, že právě v tom je Dentova slabina. A takto bychom mohli pokračovat dál a dál. Dark Knight je takových úvah tak plný, že na první shlédnutí, je trochu problém je postřehnout. Děj je totiž velmi košatý a občas má divák plné ruce práce neztrácet se v něm. Jokerovo řádění má pozitivní efekt na publikum. Najednou je letním blocbusterem film, u něhož jsou slova důležitější než akce!

K čertu s mou těžko budovanou objektivitou na csfd. Prostě pět hvězd pro nádherný lidský film.

Jinak ztrhujícímu, znepokojivému a působivému televiznímu filmu trochu ubírá na kvalitě zejména to, že až příliš mnoho prvků v něm je jen na efekt. Například Carlyle hraje zcela fenomenálně, záměrně však Hitlerova gesta, projevy a fanatismus přehrává, aby zámořskému publiku Hitlerovo zlo více utkvělo v hlavě. Menší problém vidím také v tom, že čím blíže je Hitlerovo snažení k cíli, tím více je film zkratkovitý a nezabývá se vedlejšími zápletkami. Opět to ale není nic nepochopitelného a neodpustitelného. Scénáristům se prostě film rozrostl příliš do šířky. Nejkvalitnější je tedy film ze začátku, poté jeho přínosnost trochu klesá, ale stále se drží vysoko nad standartem televizních produkcí.

Extrémně divný film. Divnost je ovšem myšlena v negativním smyslu. Celý děj je vlastně jen pouhá cesta k jedné závěrečné akční scéně, která je pravda dosti povedená. Nicméně obětovat povedenému finále všechno příběhové dění, elementární logiku a zcela mávnout rukou nad nějakým vysvětlováním toho, proč se hlavní hrdince tak divně prohazují dny, to je odvaha rovná tomu, když se "hrdina" obleče do rudého a jde přesvědčit býka, aby se uklidnil.

Tak už to zkrátka chodí, když něco předběhne dobu. Kdyby Vodní svět měl premiéru v létě 2008, měl zmodernizované efekty, v hlavní roly by byl zpustlý Orlando Bloom, nesly by se komentáře zhruba v tomto duchu: "No jo, bylo to super, jak tam napadli ten atol. Jen to všechno vykrádají z Pirátů". "Božínku, tomu Orlandíkovi ty žábry tak moc sluší" "Fakt hustej nářez" A tak dále. A hodnocení by bylo tak okolo 72 %.

Nejnovější pachtění se za záhadou (ex)agentů Muldera a Scullyové se skládá ze tří částí. Největším dílem jsou zastoupeny konverzační posáže. Ty mi většinou ve filmech nevadí, někdy je i považuji za zábavné. V tomto případě jsou ale k uzoufání nudné, repetitivní a téměř uspávací. Akčním pasáží v nejnovějších aktech moc nenajdeme. Naštěstí. Jsou totiž dokonalým příkladem, jak se akce nemá točit. Nejdelší akční scéna spočívá v prosté honičce dvou agentů a padoucha. Trvá krátce a je tak mizerně sestříhaná, že se v ní totálně ztratíte. Poslední částí příběhu jsou napínavé pasáže. Jen díky nim film drží pohromadě, byť i u nich se později projeví repetetivnost. Nenápaditost a vypravečská neobratnost mě nemile překvapily. K tomu opravdu špatně napsané postavy. Ústřední dvojice je sice výrazná, ale to je dáno deseti lety formování charakterů. Nové postavy jsou totálně suché, připomínají plastikové panáky. Není to ale chyba herců. Amanda Peet se své mizerně napsané role zhostila velmi dobře a vedla ji ku dobré cestě k zapamatování. Pak ale autoři- nevím proč, ale nejspíš aby neubírala pozornosti od Muldera a Scullyové- její postavu zabili. Akta X: Chci uvěřit pro mě byl hořký zážitek. Přesto není úplně k zahození.

Opravdu vydařený komerční experiment. Nekombinovatelné žánry přecházejí a prolínají se až nepochopitelně plynule, jakoby bylo vytvořit takový mix naprostá banalita. Možná že celou směsici drží pohromadě solidní herecké výkony, možná hutná atmosféra, možná kvalitní režisérská práce. Není to vůbec podstatné. Když něco šlape jak švýcarský hodinový stroj, nemusí nás vnitřní mechanismus zajímat.

Tento film je vcelku podivným úkazem. Na jednu stranu kdosi projevil značnou drzost, když se tak (ne)okatě rozhodl zkopírovat klasickou omenovku. Někoho však napadlo, že aby se ušetřilo, mohly by se role obsadit herci ze seriálové produkce. Zatímco první nápad páchne, druhý byl šťastnou volbou, neboť herci, kteří si odskočili ze seriálů byli tím nejlepším, co seriálový trh nabízí. I když Holloway ani náznakem nehraje nikoho jiného než Sawyera, vůbec to nevadí, neboť je jím v situaci, do které by se Sawyer jistě nedostal. Je tedy značně zajímavé ho sledovat. Malý zlodušský chlapeček předvádí jednu klišovitou situaci za druhou, ovšem v poměrně neklišovitém příběhu plném nejezdnoznačných postav. Přestože pointa je značně nenápaditá a upocená, celkově přívětivé hodnocení příběhu i filmu, shodit nemůže.