Trinculo

Žijte sám ze sebou když máte v rukou dynamit. Nějakej zápas bude poslední a hlavně musíte umět žít i mimo ring. Film je o neschopnosti takového života. Všechno nejde vyboxovat. To, co mě nejvíce přitáhlo je syrovost a způsob, kterým je podaný hlavní hrdina.

Tolikrát jít proti proudu času a ztratit se. Snaha najít kauzalitu ve spletenci událostí, kterým nelze uniknout. A všechno je to dost marné a dost zbytečné. Film připomíná bloudění. Navíc, kdo vůbec řeší lidstvo, není lepší že zvířata se naprosto v pohodě dostala na svobodu?

Ucho spadlo do aha. Aneb proč není tak uplně dobrá zprává, když vás jmenují ministrem. A nejděsivější je ta nevyčerpatelná aktuálnost tématu ...

Tenhle film pro mě přišel bohužel už pozdě, nedá se nic dělat. Jedna legenda se mi takto prosmýkla mezi prsty a už se nevrátí nikdy zpátky ...

Obal nebo plakát ten film dobře vystihuje. Ale nahoře nic není, takže to je jen prázdný gesto, Což vás v pekle nepotěší ...

Konflikt vesnice a města. Sklad na mouku dvounulku a metoda jak takto postavit, už několik baráků. Jinak film o české maximě chalupářského, venkovského sídla, kde se dá uniknout z šedi života. Potažmo v tomto žánru ten lepší, ale mimo mé osobní gusto.

Hodně se tam střílí, kusy všeho lítaj vzduchem. Nedávno jsem to zase viděl a připadal si, že místama koukám na Hvězdnou pěchotu, hlavně když mariňáci ukazují jak jsou drsní. No nakonec nebyli, vetřelec totiž nebyl ilegálními vetřelce. Každej je drsnej když může lovit, ty co jsou slabší. Co je na tomhle dílku unikátní je proměna Ripleyové, která si žije další část svého zlého snu. Nyní je s ní akční hrdinka s pořádným kulometem. Jiné a další hlubší analýzy tohoto filmu nejsou na místě, je jim vzdálen na kilometry, tady jde obávám se o vystřílení zásobníku.

Já vím, že tohle je kvalitní film, ale nemůžu si opět pomoct. Nějak mi to příjde strašně prvoplánové, ta lidskost a pravda a všechno a tak a smích a kvalitní herci. Ale nějak to odmítám akceptovat. Mám s tím problém, a je to můj problém, ale problémy měšťacké rodiny a budování významu dob minulých skrze nostalgii mi nesedí. Ale musím přiznat, že jsem se u toho letos v zimě zasmál i přes svůj vědomý odpor. Ale nevyhledávám tyhle filmy.

Pohádka mládí nebo pohádka doby, kdy všechno šlo mílovými kroky do háje? Něco z toho dohromady, ten film byl u nás doma oblíbený, vzpomínky na rok 1939 už podstatně míň. Na druhou stranu se mi líbí závěr, kde starý učitel je chycen do genlemanské lsti svých studentů a mladšího kolegy, kde konečně i na něj dojde. A svět tak může býti napraven.

Šílenec v tomhle filmu je režisér. Víceméně zde o moc nejde, moc se nestane, nejsou zde hrozné lekací scény a je jasné, že Nicholsonovi hrábne a buhví co je ještě za tím. Šílenství je ale už v tom, jak všechno uspořádané. Mrazí z toho.