Trinculo

Tohle je silná káva. Rodinná tajemství a všechny ty zamotané vztahy jinak ideálních a při sobě držících velkých rodin a jako malá a nenápadné třešinka na dortu rasismus Jojo, na severu je asi dobře jenom někdy.

Někdy se divím, že je všechny nepozavirali. Ty šílené schvalovací kulturní prověrky a hlášky divadla. Vždyť muselo být jasné, že tohle je vyloženě výsměch.

Audrey Hepburn, jenom Audrey Hepburn a pygmaliónský příběh vyprávěný pořád dokola. Příběh o stvoření ženy z materiálu, ne sice jako ze sochy, ale z lidského materiálu londýnského underclassu. Práce je odvedena dobře a až je z něčeho usilovnou prací, zde schopnosti vnutit řeč, které je rozuměno a s tou řeči i móresy vybrané dámy, pak je možné uvažovat o románku. Ale také je nutné počítat s tím, že materiál už není tak netečný a s ovládnutím jazyka přichází i schopnost mluvit (zde šířejí, schopnost být akceptována všude tam, kde je určitý vládnutí jazykem důležitou vstupenkou) a to je i do tajů buržoázní romance Viktoriánské Anglie.

Jeden z pochopitelnějších Lynchových filmů. Ale to neznamená, že je o něco měně ujetý než ty předtím. Také chci bejt tak cool jako námořník a chci mít to sako z hadí kůže jasný? Námořník je muž a jeho lady je ta prává dívka, ten zbytek je sbor úchyláků, který se sápou kolem. Ještě, že mu nakonec rozbitá držka otevře oči!

Film o řeči (diskurzu) a ženském těle. Představy, zkušenosti, cokoliv co utváří pohled a umožňuje rozumět řeči. Porád se mluví, ale to dráždí fantazii, stejně jako erotická scéna, která je celá jen odříkaná anebo zaplétání se do toho, že se můžu stát tím kdo mlčí, nebo že se může kdokoliv stát tou druhou postavou z filmu. Jak naznačuje střihový úvod, tady jsou jen masky. Za tou maskou je co? Převzetí další masky, hloubka? Nebo je tam dutý a prázdný prostor ve kterém může donekonečná znít osobní pravda o druhém, která ...

Není to komedie, není o tom, jací jsou Češi chudáci, co je někdo trápí, ukazuje to i jistou stinnou stránku věci, ne jenom hrdiny bez bázně a hany, nekončí to dobře. To jsou nezvratitelné plusy filmu.

Kdysi jsem měl malý model ponorky sword z abc. Film, který občas chci vidět znova a znova a ve, kterém je zakryté nějaké kouzlo a hlavně atmosféra neskutečného příběhu.

Tenhle film je jeden velký trik. Krimální příběh je jen médium, kdyby člověk s tímto postižením žil relativně spořádaný život, tak by ho možná zažíval velmi podobně. Neustále by hledal a zjišťoval kým je a kde je, pronásledoval sám sebe a potkával v okolí cizí lidi. Jen vnější divák by dokázal zkonstruovat fakta, která se stala, jejich aktér by zůstal osamělým a bez paměti v každém případě. A osamělost je dalším tématem, v tomhle filmu ten vnější divák korigující paměť chybí. Jeho hrdina tak je uvězněný v prázdné piustině okamžiku.

Když jsem byl kluk tak muj oblíbený film.

Film o pohledu. Pohled není jen o dívání se někam, vždycky ke každému pohledu toho patří spousta kolem. Co je mistrovské je statičnost tohoto filmu a ukázání síly analýzy, která z útržků a ze zprostředkovaných a viděných událostí sestaví to, co se stalo. A navíc všechno začne v podstatě jako taková hra.