Trinculo

Příběh o rozpadu, okořeněný zážitkem z Kina, při kterém selhala již notně stará promítačka. Zde zatím pro mně nejvíc byla relevantní otázka vztahu Třeštíkové a těch, kteří hrají své životy před její kamerou. Jak moc jsou ovlivněni.

Hrdina dnešní doby. Žije tady s náma, žije tady z nás. Herec v komedii a klaun co se nám směje. René opravdu vede život člověka zlopověstného. Napadla mě otázka, zda naše životy určené prací a půjčkami jsou svobodnější než život Reného Plášila. Děsí mě přílišné epické vyznění dokumentu, které sklouzává místy až k romantizaci hlavního ne-hrdiny.

V tomto díle nade vše vyniká ztvárnění Draca Malfoye a zoufalství, kterému postupně tato postava propadá v průběhu práce na jeho tajném úkolu.

Asi jsem usnul v kině. Probudím se ještě někdy ?

Scéna prvního setkání Belly a Edwarda patří do dějin filmů o upírech. Takový hladový pohled, doprovázený tradičním zakrývacím gestem se jen tak nevidí !!

Absolutní masakr !!! "Guilty pleasure" jak má být.

Na jednu stranu je tento film bezesporu unikát, který si zaslouží ocenění - něco takového se v české kotlině běžně netočí, ale na druhou stranu mám vůči snímku velkou výtku. Oceňuje a heroizuje. Političnost Pelcových hrdinů (a této části českých mániček, které Pelcovi hrdinové reprezentují) spočívá v tom, že se chtěli jen dobře flákat a užívat, což jim tehdejší režim nedovolil. Toužili po svém soukromém prostoru, který by byl soukromým prostorem čirého hedonismu. A logicky se vzpírali vůči těm, kteří jim to znemožňovali. Není zde nic k oslavě, pouze k ukazování. Poselství příběhu ... a bude hůř je v této konzumaci, a tím je celý příběh radikální, neboť je v opozici proti tomu co představuje uhlazený a idealizovaný obraz "protestu proti reálnému socialismu". Film zde ustupuje a vytváří kult.

Kuky v žádném případě není špatný počin. Ale jelikož nejsem televizní divák, tak mi unikla spousta věcí a to je mohutný produkt placement a odkazy na televizní produkci, které jsou ve filmu různě poschovávané. Ke cti tvůrců musím uznat, že všechny reklamy jsou skryté ve filmu tak aby nerušili děj a mají tam své místo. Na druhou stranu to, co jde vidět v televizi tak mění Kukyho na růžovou hnusnou obludu, která leze všude. Kuky se vrací pak dostává trochu jiný význam. Stává se to trochu testem, zda i divák má tedy v hlavě piliny a ztratí se v lese umístěných produktů ...

Říká se že konec dobrý, všechno dobré, ale tady se to nakonci zřítí někam do podivné marmeládově patetické sladkosti. Nakonec to tak všechno pěkně skončí !! Omyl - podívejte se do originálu, ten nekončí vůbec tak pěkně a jeho poselství je daleko temnější. Skoro v celém filmu se atmosféru podařilo udržet tak jak byla i v komiksu za cenu zjednodušení a překladů (přibližení dnešní realitě), které nevadily. Nakonec pak někdo přišel a vzal kýbl cukrovosti a šplíchl ho tam celej. Zapomínáme na jednu věc - svržení tyrana uvrhává zemi opět do chaosu a radostné veselí je jen chvilková událost. A aby to dobře dopadlo, tak "V" musí stále držet svojí hlídku.

Tentokrát měl Zack Snyder štěstí a s Watchmeny se porval dobře, pro mě mnohem lépe než s 300, kterou proměnil ve film o ultrahustých svalovcích předcvičujících spartakiádní demokratickou dvourozměrnou agitku. Z obsáhlého Moorova díla se mu podařilo vyextrahovat to podstatné a představit to v přijatelné formě. Jediné co mi trochu vadí, je že Strážci mají očividně nadlidské schopnosti. V komiksu byli většinou obyčejnými lidmi (kromě doktora Manhattana), které od těch ostatních odlišovala schopnost uskutečnit své mnohdy bizarní sny o spravedlnosti a železná vůle, která je vedla vpřed.