Trinculo

Tohle je zběsilá jízda. U Asterixe se občas podaří velmi břitký ironický tón. Nezapomenutelné - hlavně prací prášek bohů a dům úředníků nebo indiáni při hodu kopím ...

Viděl jsem jej kdysi v kině, když jsem byl malý. Skoro jsem z toho kina utekl, jak jsem se bál. Na to se nedá zapomenout, na všechny ty kouzla, proměny, tajemná místa a na tu hutnou atmosféru, která by se dala krájet.

Budu tady stereotypní - písnička a ježdění na kole, vzpomínka na film je strašně svěží a příjemná.

Někdy chci podlehnout kouzlu okamžiku, nedat se zvyklat a neslyšet, nereflektovat, jen si užívat. Ohlížím-li se zpátky, tak zůstává jen mizející obraz, když se dívám znova, více a více vidím, to co chci vidět. Byl jsem na premiéře a odmítl jsem nabídku na znesvěcení. Naprosto strašlivý dabing a popudila mě i nedostupnost filmu v originálním znění (ano při Nevillově řeči jsem trpěl). Ale film kupodivu fungoval, protože příběh funguje. Budiž - je konec jedné éry a můžeme jen čekat, co příštího bude povýšeno na klenot.

Když jsem se na film díval, tak se mi nelíbil. Nebavilo mě ho sledovat, nezajímal jsem se o to, co se děje s hlavními hrdiny. Ale stalo se to, že se skoro každý den dostanu nějaký impuls a vybavím si nějakou scénu z filmu. Dalo by se říct, že mě toto mrazivé podobenství do jisté míry více a více přitahuje. Souhlasím s komentářem Slavoje Žižka o tomhle filmu, důležité je tam, to co se odehrává v pozadí a to mnohdy více než celý děj, který je jen jedním osobním příběhem. Je to jako v životě, první plán je to, co žijete a je to důležité, ale to, co je vzadu reprezentuje síly, které vám staví cesty.

Dobré to bylo. Nostalgický americký hrdina opět vypuštěný v době, kdy Amerika dostala další ránu - snížil se její úvěrový rating o jeden stupeň. Scéna s prodejem dluhopisů tak dostává zvláštní satirický náboj. Chce se zvolat: "Kde jsi, Kapitáne Ameriko ? Pomůžeš nám zase ?"

Eat my lightballs, kapitán Fukov z Černobylu a kaizer Pirk. A navíc taková vesmírná řezničina v amatérském fan filmu. Pro všechny fandy Star treku a Babylónu - must see !!!

Dvanáct mužů, diskuze a cesta jak zachránit člověku život jenom tím, že se vyvrátí obvinění založené na předsudku. Jenom se mluví, hádá, opakuje se příběh a při tom je na to úžasné se dívat.

Zaujalo mě líčení smrti. Ať už se jedná o umírání na elektrickém křesle, nebo skon hlavní zlé postavy. V tomhle filmu jde hezky vidět jak umírají kladné a záporné postavy a jak umírají ty postavy, které mají jedinou roli a to je zemřít. Silně estetizované ztvárnění umírání slouží jako jistá forma etického-morální komentáře. Smrt Johna Coffeeho tak říká, budete-li dobří i tak krutý odchod, jako je poprava na elektrickém křesle bude apoteózou ...

Má to něco do sebe. Socialismus na českém venkově, plný osobních příběhů a hořkého humoru.