Avalon820

V zásadě velice jednoduchý příběh byl rozmělněn do přestřelených 127 minut, čímž byl efektivně degradován celý film. A to pak ani tolik opěvovaná kamera (a že byla skutečně nádherná) nemá moc šancí zachránit tento snímek od hlubin průměru. Přiznám se, že román Sníh padá na cedry od Davida Gutersona jsem nečetl, ale nedovedu si představit, že by i ten obsahoval tak prostý příběh. Nezbývá mi tedy, než se domnívat, že nás tvůrci v tomto snímku o něco okradli. O něco, co přinutilo autory filmu onen román zfilmovat a o něco, bez čeho působí námi sledovaný výsledek (i přes veškerou snahu) tak prostě.

Written in the Wind dělá melodramatům skutečně čest, řemeslně jde o skvěle natočený snímek. Zub času je však znát a na filmu (či spíše scénáři) se podepsal. Tempo nasazené na začátku snímku se totiž drží bez větších výkyvů až do samotného konce, čímž se příběh stává do značné míry velmi jednotvárným a v určitých fázích i poměrně nudným. A nezapomeňme na Doroty Malone - skvělá herečka ve skvělé roli s prostorem naprosto minimálním... No není tohle hřích?

Že tento film nelze brát vážně asi není třeba připomínat, ale na můj vkus je v takovéto podobě příliš blbý i na blbost. Námět je zajímavý, ale je pojat vysloveně divně, efekty a vizuál obecně jsou sice pěkné, ale po 15ti minutách to přestanete vnímat, zoufale nesympatické postavy hned omrzí, vtipných vtipů bych spočítal na prstech jedné ruky... Tvůrci se museli opravdu hodně snažit, protože unudit diváka na ploše necelých 90ti minut s rozpočtem nějakých 7,5 milionu euro je skutečně husarský kousek... Ne, nemohu si pomoci, ale tohle se zkrátka a dobře nepovedlo, ačkoliv možnost na úspěch tu byla. A velká.

Velmi rozpolcené pocity. Na jednu stranu jde o technicky skvostný snímek - hudba byla jendnoduše úžasná a pod rukama zručné kameramanky vznikla řada téměř ikonických scén. Dále je třeba zmínit dobře vybudovanou dusnou atmosféru, skvělé herecké výkony, pevnou režii... A proti tomu všemu stojí příběh. Ten se mi skutečně nechce kritizovat už jen pro samotný fakt, že je podle skutečné (a ne zrovna veselé) události a zaslouží si úctu. Ale co naplat - na film je zkrátka tato látka zpracována nesmírně monotónně a výsledných 129 minut je příliš. Když si jako měřítko napětí a zvratů představíte seismograf, po celou dobu bude zaznamenávat jen mírné záchvěvy. Ukazatel vystřelí do nebes až v závěrečných deseti minutách. To se ale vzápětí nabízí otázka, kolik diváků vydrží do této fáze v bdělém stavu... Mnoho jich nebude a je to škoda, protože s přísnějším střihem by šlo o skutečně mimořádný filmový zážitek.

Pokud bych měl ohodnotit jen první polovinu filmu, neváhal bych udělit plné hodnocení, protože tak úžasný nezávislý romantický film z losangeleské periferie se zkrátka nevidí denně. I přes veškerou naivitu a jednoduchost by šlo o něco upřímného, co se vryje pod kůži, o povedeném soundtracku a krásných přírodních i městských scenériích nemluvě. Pak se ale David Jacobson (režisér a scénárista v jedné osobě) rozhodl všechny své diváky ztrestat - s druhou polovinou snímku totiž přichází obrat o 180 stupňů a celý příběh se zvrtává v něco tak neuvěřitelně hloupého, až se tomu nechce věřit. Veškerá konzistence tedy bere záhy za své, protože původní romantické drama se během minuty mění na německou televizní kriminálku. Příběh diváky doslova fackuje šílenými zvraty a pochybným sledem událostí, které završí pěstí mezi oči v podobě neuvěřitelně laciného konce. Velmi chatrné 3* uděluji jen díky skutečně skvělé první hodině. Zbytek totiž nestojí prakticky za nic.

Naprosto nechápu, proč se zrovna tohoto filmu ujal Cronenberg a tuším, že právě on je hlavním kamenem úrazu. Nebo alespoň jedním z několika. Nebezpečná metoda je hodně sterilní snímek, ale budiž - je to konverzační drama, lze to odpustit. Ale co odpustit rozhodně nelze jsou chladné a bezpředmětné dialogy. Podle mě až příliš velká část z nich neměla žádný účel, děj nikam neposunula a nic objevného, ba ani zajímavého neřekla. A to je (vzhledem k tématu) skutečně zvláštní. Některé pasáže bych pak pro změnu vyřadil úplně - například nebýt třeba takové části s Casselem, nic by se, myslím, nestalo. Nakonec ale z toho všeho vyšli nejlépe herci, protože jen díky jejich výkonům se na film dalo dívat s tím, že mě nakonec (zejména v druhé polovině) i poměrně bavil. Jediným rozporuplným bodem v tomto směru by mohla být Keira Knightley, jejíž role je vysloveně těžká a zejména v první polovině filmu by bylo nepochybně snadné sklouznout k přehrávání. Ale i navzdory mé domněnce, že nějaká jiná herečka by z této role dokázala vytáhnout Oscara, musím uznat, že se s tím poprala dobře.

Jako film příliš suchopárné, jako dokument zase přehnaně teatrální. Vypadá, že tvůrci sami tak docela nevěděli, co vlastně natáčí. Battle for Haditha osciluje právě na zmíněné hranici film/dokument a co je typickým znakem pro jedno, je negativem pro to druhé. První, co bije do očí, je kamera - na stativ asi nezbyl rozpočet a ruční kamera působí zoufale lacině. Rovněž kombinace filmových záběrů a skutečných nahrávek (které mají odlišnou kvalitu) také na dojmu napřidá. Ale budiž, řekněme, že všechno zmíněné mělo umocnit jakousi realističnost celého snímku - proč se ale v takovém případě celý příběh ve svém závěru zvrtává v nevkusný patos? Přiznávám, že nekolik scén je skutečně působivých, ale na dobrý FILM to rozhodně nestačí. Pokus vylíčit skutečnou událost, ze které běhá mráz po zádech, je sice chválihodné a zájemce o dané téma tento snímek určitě potěší, ale obecně vzato by to chtělo ráznější přístup a s tím spjatý konzistentnější výsledek. Pak bych byl spokojen i já :)

Je jasné, že jsem zcela mimo cílovou skupinu diváků a stejně tak je zřejmé, že jakožto ne-Američan nemám příliš velkou šanci docenit kouzlo Mupetů v celém jeho rozsahu. Takže proto ty průměrné 3*. Na druhou stranu - být dítětem (a ideálně dítětem americkým), nepochybně bych se bavil královsky. Tento film je totiž stručně řečeno povedený. Pěkný příběh s happy-endem, vtipné scénky, sympatičtí mupeti a kupodivu poslouchatelná hudební čísla činí tento snímek ideální volbou pro dětské publikum. Navíc si cením toho, že tvůrci eliminovali na nezbytné minimum onu pro americké dětské filmy typickou nesmyslnou a bezhlavou řežbu postaviček (které bychom se asi měli smát a která dokonale zazdila filmové Šmouly). Takže ano, tento film za zhlédnutí stojí - děti pobaví a ty starší donutí k tomu, když nejvtipnější z celého filmu jim příjde vystoupení Kamily a drůbežího sboru, že by se měli nad sebou zamyslet :)

Pokud jsou vaše očekávání střízlivá (což by vzhledem k tématu, žánru, režisérovi, nepovedenému předchozímu pokračování a mnoha dalším faktorům být rozhodně měla), pak se můžete těšit na příjemné překvapení. MiB 3 se hravě vyrovnají "kultovnímu" prvnímu dílu a ač si to mnoho diváků nedokáže připustit, je to zkrátka tak. Muži v černém byli vždycky ptákovina, pestrá a akční, zkrátka bezmyšlenkovitá jízda s trefnými vtipy a jinak k tomu snad ani přistupovat nelze. V roce 1997 to však bylo něco nového - proto také ty ovace. Třetí pokračování v roce 2012 už pak asi logicky tak originální nebude. Ovšem co do kvality jsou tyto dva filmy zcela vyrovnané, zatím si stojím a o to jde. Pokud se vám tedy předchozí díly (nebo alespoň ten první) líbily, určitě se podívejte i na tento. Ale zdůrazňuji - berte to střízlivě.

Nemohu říci, že by šlo o vysloveně špatný film, ale s originálním příběhem Robina Hooda to mělo pramálo společného. Budiž, iniciativa je hezká věc, ale více než kde jinde je v tomto případě třeba poznamenat, že všeho moc škodí a méně někdy znamená více. Zásadní chybou je stopáž - je šíleně přetažená a absolutně neodpovídá náplni děje. Vždyť Robin Hood je látka dobrodružná, respektive akční! Proč tedy všechny postavy působí, jako by byly psány podle členů českého parlamentu? Nakecají toho mraky, ale nic soudného z nich stejně nevypadne. A když už příjde na řadu akce, je nepřehledná a nudná. Skoro se mi až nechce věřit, že něco takového režíroval Ridley Scott, nicméně pokud se zhlédl ve svém starším (a neméně otřesném) Království nebeském, pak se není čemu divit, že Robin Hood dopadl, jak dopadl.