Recenze (2 463)
500 dní se Summer (2009)
This is not a love story.. Možná ne, ale romantici tenhle příběh stejně budou zbožňovat. Tolik přirozených pocitů a nálad Marc Webb jednoduše musel opsat ze života a to tak věrně, že určitě nebudu sám, kdo se v Tomovi pozná. S přibývajícími odžitými léty stále aktuálnější smršť.
Sherlock Holmes (2009)
Viktoriánské kouzlo funguje jako nikdy. Mistr dedukce přichází v plné síle a jeho tvůrci na představení nové generaci vlétli tím nejpříjemnějším způsobem. Akčně, velkolepě a chytře. Holmes totiž umí rozdávat rány, ale hlavně umí dokonale zapojit mozek. V komplikované zápletce tak všechno zapadne na své místo, divák sotva stačí zalapat při bleskových vysvětlovačkách po dechu a Sherlock (a s ním i Guy Ritchie) může odejít středem jako vítěz nad svou vlastní pověstí. Tohle je zkrátka správné Dobrodružství s velkým D. A při jeho pokračování budu chtít být první.
Pevné pouto (2009)
Žánrová všehochuť, emoční smršť, dokonalí herci a hlavně neočekávaná podívaná. Peter Jackson natočil veskrze intimní příběh, kde i ten nejvelkolepější trikový záběr zůstává osobní touhou. Dějově si možná vystačí s nejjednodušší premisou, ale napětí, slzy a skvostná kamera mě na to nenechaly pořádně ani pomyslet. Komplexní a rostoucí zážitek.
Nejkrásnější hádanka (2008)
Záběr od záběru zopakovaná Princezna ze mlejna, směšné předabování několika postav a děj vykrádající každou druhou pohádku. A přitom by ke snesitelnému filmu s tímhle solidním obsazením stačila malá Troška invence.
Veronika se rozhodla zemřít (2009)
Božská Sarah Michelle Gellar a minimalisticky absolutní ředitel Davida Thewlise mě dovedli k fascinujícímu rozporu. K filmu, který se dech beroucím způsobem rozvypráví, na dlouhou dobu potom zastaví, zdržuje, pocuchává všechna očekávání a přesto skončí tak dokonalou katarzí, že se těžko držím od nejvyššího hodnocení. Nepamatuji, kdy jsem si naposledy tak moc přál, aby nikdy nepřišel konec filmu a nakonec fascinovaně uznal, jak právě závěr dodal všemu řád a lehký punc geniality. Zatím 85%
10 000 př. n. l. (2008)
Další šance na zábavně-dobrodružný film zahozena. Ta Emmerichova přímočará dětinskost a upřímnost, se kterou svoje příběhy vypráví, mě chvílemi skoro fascinovala. V důsledku je ale film jen utahanou báchorkou, ve které pralidi mluví angličtinou s blízko-východním přízvukem, mamuti staví pyramidy a poslední zbytky dobrodružství zachraňuje pětiminutovka se šavlozubým tygrem.
Tahle země není pro starý (2007)
Vražedně napínavý neowestern s chlapácky upřímnou tradicí. To, co posmutnělý vypravěč vypráví, není jen příběh o naháněčce hodného a zlého, ale i vícevrstevnatý doklad o tom, že staré časy se vrátit nemohou. Originalita každým coulem, k zbláznění tísnivé ticho a pocit, že tahle historka mohla být ještě o pořádný kus delší.
Angel Heart (1987)
Jazzem nabitá absolutní atmosféra Noir Yorku jako dokonalý úvod a rušivá voodoo záplava jako silně negativní protiklad. U mysteriózních thrillerů zkrátka čekám větší vyrovnanost a nestačí mi (jakkoli působivé a dokonale precizní) vygradované dopointování. Perfektně stylizovaná deprese tak se zbytečně přešpiněnou Louisianou těsně prohrává. 70%
Avatar (2009)
Velká dobrodružná pohádka pro nás, co jsme celé ty měsíce a roky čekali, až to přijde a velkolepá podívaná, která se ve finále stává tak obrovskou, že to lidské smysly nejsou schopny všechno absolvovat a normální režisér ukočírovat. A právě tady se ukazuje, že dát si na film tolik času se někdy opravdu vyplatí do poslední minuty a dolaru. Lidumilné etnicko-ekologické poselství sice v mém případě svou otevřeností netrefilo cíl, ale všechno ostatní je součástí opusu, který tu ještě nebyl. Vykulených 90% pro film, jaký minimálně do svého pokračování nebude mít v globálním měřítku obdoby.
Twilight sága: Nový měsíc (2009)
Všem odpůrcům, všem posměváčkům i všem cynikům opět vstup zakázán. Tady se totiž znovu trpí pro zlomené srdce, zoufalé činy neberou konce a pro tu pravou lásku by všichni šli světa kraj (a možná ještě dál). To, co kniha rozmělnila v nekonečných opakovaných úvahách na totožné téma, z toho dokázal Weitz vytvořit romanticko-dobrodružnou podívanou. Tolerance je sice stále třeba, ale kdo neodmítl napoprvé, neměl by ani teď.