s.e.p.p

Filmů o hrůzách války je tady spousta. Under Sandet ale prezentuje pohled na odvrácenou stranu a podává působivou, emocionální výpověď o válečných dozvucích. Roland Møller exceluje v roli seržanta, který má vzbuzovat respekt, ale také působit jako jakási empatická figura, a umožnit tak vcítění se do postav dětí odsouzených pykat a nést zodpovědnost za rozhodnutí svých nadřízených. Trochu to zavání šablonou, ale rozhodně se nejedná o žádný přehnaný kalkul a netlačí se tady na emocionální pilu v takové míře, v jaké by to dělali jinde. Silné téma uchopené v typicky severské, lehce odosobněné formě, což mu ale rozhodně na působivosti neubírá.

Má to kvalitu hodně špatného improvizačního skeče, který byste očekávali v pátek večer na podprůměrné televizní stanici a ne v široké kinodistribuci. O tom, že to ani nepřičichne ke kvalitám originálu, snad není třeba vůbec mluvit. Ta jedna hvězda je vlastně ani nevím za co. Možná za výpovědní hodnotu. O nízkých standardech a pokleslém vkusu v dnešní době. Jen tak dál, Hollywoode, jen tak dál.

Je trochu podivné, že se k takové látce dostal zrovna Phillips, protože si myslím, že by jí uchopení nějakým serióznějším režisérem jen prospělo. Takhle se tvůrce Pařby ve Vegas pokouší natočit svého Obchodníka se smrtí, a výsledek takové premise vlastně i dost odpovídá. Je to ucházející, žánrově nevyvážený chaos, kterému bych díky Phillipsovu jukeboxovému způsobu výběru hudby nejraději strhl ještě jednu hvězdu.

První polovina je dokonalá. Villeneuve si dost citlivě hraje s napětím a divák každou informaci dostává přesně v moment, kdy na něj má ten největší dopad. Příchozí jsou filmem naprosto odzbrojujícím svojí atmosférou. Ať už jde o práci s kamerou nebo výborný soundtrack, obojí dokresluje působivost těch nejdůležitějších scén a člověku z toho často přeběhne mráz po zádech. Jen mám malý problém se závěrem, kdy už děj mírně skřípe a opírá se o nolanovsky vratké berličky. I když máme nepochybně co do činění s jedním z nejlepších a nepoctivějších sci-fi za hodně dlouhou dobu, k úplné bezchybnosti tam pořád kousíček chybí.

No není ten Leonardo pašák? Už v kolébce meditoval nad významy v Zahradě pozemských rozkoší, konečně vyhrál Oscara a stejně zůstává při Zemi. Tryskáčem, autem, skútrem a vrtulníkem celou matičku zcestoval (uhlíkovou daň ale zaplatil!) a nezapomněl se při tom natáčet, aby nás poučil o tom, jak si to tu ničíme. Nic nového, o tom každý uvědomělý člověk ví. Čemu moc nerozumím je, komu byl ten film vlastně určen. Přijde mi, že ho Leo natočil hlavně o sobě a pro sebe, celé jeho vystavění tomu i tak trochu napovídá. Mně to jeho spasitelství mírně leze krkem.

Skvěle vybrané lokace, mrazivá atmosféra a naprosto precizní filmařina. Kubrick udělal z Kingovy celkem průměrné předlohy snímek, který se stal neodmyslitelnou součástí filmové historie. Zároveň doteď nerozumím způsobu, jakým vedl herce, protože výkony u každého z protagonistů v rámci filmu kolísají od skvělých až k příšerným. A taky souhlasím s názorem, že postava Jacka Torrance tady působí šíleně už od počátku a její vývoj není zdaleka tak propracovaný, zajímavý a věrohodný jako v knize. I na podruhé mám z Osvícení spíše rozporuplné pocity.

Tady je jeden nepopulární názor - David Lynch je špatný režisér.

Ach, Kevine, kam jsi to dopracoval? Z režiséra, za jehož i méně vydařené filmy bych před pár lety strkal ruce do ohně, se stal tvůrce téměř nekoukatelných sraček. Tady není vůbec žádný prostor pro jakékoliv ospravedlňování, Yoga Hosers jsou naprosté dno.

Podmořský survival thriller se slušným, ale nevyužitým potenciálem. Je moc fajn, že žraloci tady nejsou tou největší hrozbou a snímek využívá a klade důraz spíš na celkovou hostilitu prostředí. Film ale bohužel ztroskotává na jiných věcech. Jednou z nich je například blbě napsaný scénář, který je plný expozičních dialogů a postavy KAŽDÝ fakt, emoci či zjištění zároveň ihned verbalizují, což je po čase neskutečně otravné. Otravně klišovitý je taky závěrečný zvrat-nezvrat, který už jsme mohli vidět tisíckrát (a stejně nezajímavě) někde jinde. Velkým problémem filmu jsou také hlavní hrdinky, které jsou nesympatické, uječené a snad úplně vymazané. To je u filmů tohoto typu celkem problém, protože místo abyste s nimi soucítili, to přežvejknutí žralokem jim vlastně celkem i přejete. Zatímco první polovina odsýpá celkem příjemně, z druhé se díky zmíněným problémům stává utahaná, odzívaná nuda, která subžánr ničím neobohatí.

Všichni čekali pecku, která nakopne studio k dalšímu boji s Marvelem. Čeho jsme se ale dočkali je těžce nefunkční snímek, který působí, jako by byl spíchnutý horkou jehlou. Nejenže to neklape po filmařské stránce a občas to spíše než film připomíná videoklip nebo hromadu na sebe vršených nahodilých scén, ke kterým někdo proklikává CD s top hudebními hity uplynulých let. Ono to bohužel nefunguje ani co se tónu a atmosféry týče a filmové DC universum teď po třech filmech začíná připomínat jeden velký roztříštěný bordel. Zatímco u Marvelu je, i přes kolísavou kvalitu jednotlivých filmů, existence postav v jednom provázaném světě celkem uvěřitelná, tady stejná provázanost jednoduše nefunguje. A tak nějak tuším že Wonder Woman i Justie League tu nekompaktnost jejich světa ještě prohloubí.