HellFire

Ano, Wes Anderson si v podstatě vždy jede to svoje se stejnou sortou herců, ale jeho filmy jsou tak neskutečně hravé, stylové a vynalézavé, že prostě musíte vrnět blahem nebo je nenávidět. Já jsem se fakt bavil. Kdybych měl přesto vyzdvihnout nějaké negativum, tak jsou to neskutečně rychle mluvící Francouzi, což znemožňuje sledování titulků a fakt, že film je svým pojetím a zaměřením určen pro užší publikum. Proto je velmi pravděpodobně, že ačkoliv se mi líbil, podruhé už si ho nepustím, na rozdíl od Grandhotelu Budapešť nebo Až vyjde měsíc.

Highlander: Zdroj utrpení. Čtverka byla sice špatná, ale nakonec jsem se královsky bavil díky over-the-top záporákovi a šíleným hláškám typu „Don't you wana be inside me?“ (A záporák je taky jediná věc, která dělí pětku od odpadu... při jeho scénách jsem se dost nasmál. Stačí se podívat na tohle video.) Pětka... to je panečku jiné maso. Už od začátku je patrné, že jsme klesli prakticky na dno filmové produkce, některými zasvěcenci přezdívané direct to DVD. Všechny aspekty filmu jsou prakticky odpad – střih je upraven na míru pro epileptiky, kteří při sledování zažijí peklo, na své si jistě přijdou také milovníci zpomalených záběrů a pokud vás zajímá, jak vypadá filmování s kamerou zavěšenou na provázku, jste na správné adrese. Co se scénáře týče, ten je typickou ukázkou lenosti a chybějící invence. Jednoduše řečeno ruce pryč, nohy na ramena a utíkejte, co vám nohy stačí... tedy pokud nejste milovníky opravdu špatných filmů, jaké běží ve tři ráno na Prima Cool. V tom případě si možná přijdete na své.

Krátký dokument popisující cestu tvůrců od předlohy ke scénáři.

Béčko v pravém slova smyslu, po vzoru této franšízy plné flashbacků (ono je to skoro celé jen flashback) a plochých hereckých výkonů. První půl hodina je až na pár důležitých scén v podstatě prázdná, ale uběhne mílovými kroky, jako zbytek filmu. A i když film spíše než fantasy funguje jako komedie (hned úvodní bitka byla studnicí vtipných scén, kdy se režisér pokouší o drsně vypadající bitky), vůbec mi to nevadilo, protože jsem do toho šel bez jakéhokoliv očekávání. Highlander: Endgame se nakonec ukázal jako „Best of the Worst“ (fanoušci RLM vědí) a guilty pleasure. Třešničkou na dortu a obrovským překvapením je přítomnost Dinnieho Yena (a jeho dost možná první herecká role v americkém filmu?) a plešatého záporáka z Dungeons and Dragons s modrými rty, který si zde zahrál hlavního padoucha a pro mě je pravou esencí filmu, protože každá jeho scéna je naprosto geniální ve své špatnosti (při každém pohledu na něj a snahu o hraní sem se musel smát; když mu navíc dáte repliky jako „What's wrong? Don't you want to be inside me?“, zábava na celý večer je zaručena). Jelikož Dungeons and Dragons vyšel ve stejný rok jako Highlander, tenhle borec má v jednom roce na kontě hned dva ultimátní zářezy :D. V životopise bych se tím ale nechlubil.

Poměrně detailní pohled na život Tolkiena a vznik Pána prstenů. Ke zhlédnutí na YouTube.

Zajímavá duchařina z mysli Jacksona a jeho ženy Fran Walsh (i když napsaná částečně podle skutečných událostí), která se točí okolo Michaela J. Foxe jako paranormálního vyšetřovatele na volné noze, který vidí duchy a dokonce má několik oddaných společníků, kteří mu pomáhají strašit obyvatele městečka Fairwater, aby mohl následně přijet a shrábnout tučnou sumu za „odstranění“ duchů. Když se ale začnou množit případy srdečních selhání bez zjevné příčiny a spojení, Fox zjistí, že za tím stojí podivný duch připomínající smrtku. Jacksonovi se povedlo natočit další kompetentní film, kterému však chybí něco navíc, aby byl zapamatovatelnější. Určitě potěší seržant z Full Metal Jacket, který si tady v podstatě zopakuje svou roli drsného velitele, tentokrát jako duch a podivný agent FBI, který má neskutečný odpor k ženám. Na svou dobu Přízraky navíc dokázaly velmi věrohodnou formou ztvárnit samotné duchy. Rozpočet: 26 milionů USD. Box office: 29 milionů USD.

Nechápu, proč je na CSFD atrakce ze zábavního parku, ale vypadá to luxusně.

Tenhle způsob války zdá se mi poněkud vágní a protahovaný. Film, ve kterém se prakticky nic nestane.

Aneb jak vznikala legenda.

Grand Tour poukazuje na podivnost Francouzů a je z toho jeden z nejlepších dílů a jasná ukázka toho, že není nutno cestovat po celém světě.