Sarkastic

Pozoruhodný dokument, u něhož absolutně nechápu, kde tvůrci vzali finanční prostředky, protože z ekonomického hlediska to vypadá na (nejenom) české poměry hodně nákladný film. Jinak určitá naivita nadšenců, se kterou překonávají překážky a každou chvíli končí v mrtvém bodě s minimem nových informací, mě bavila, stejně jako zde obsažený humor sám. Líbilo se mi i vyzkoušení opravdu všemožných cest a cestiček, ze kterých by měl i Cimrman radost (tudy ne…tudy taky ne atd.), i když u některých jsem tak úplně nechápal jejich smysl. Nejlepší ovšem byla část v Číně, se všemi těmi naoko milými pohledy, úsměvy, slovy, přátelskými gesty a více či méně nenápadnou místní propagandou. Zároveň ztracená dovolená ukazuje, že i „nedůležité“ téma (jak se tu někteří zlostně ohánějí jakožto pro ně základním požadavkem tohoto žánru) může být zformováno do kvalitního dokumentu, za mě slušné 4*.

Ojedinělý a dnes už poměrně vzácný (svým zpracováním tématu i dostupností) dokument, který velmi autenticky, a troufám si říct docela podrobně, přibližuje dění a atmosféru své doby. A necítil jsem ani tak moc potřebu tvůrců něco emočně přibarvovat (i když se tomu úplně vyhnout nepodařilo), zkrátka šlo o pozorování tehdejších událostí komentované příjemným Voskovcovým hlasem. Silné 4*.

Ve skrze průměrná „vztahovka“, která sice vybočí sem tam nějakým lepším místem, ale nebýt dobře hrajících herců, neměla by divákovi skoro vůbec co říct. A díky tomu, jak je málo výrazná, se mi jen pár dní po zhlédnutí takřka vypařila z hlavy jako celek, v paměti mně zůstalo jen pár momentů. A psychologie postav mi přišla asi až zbytečně nepřehledná. Promluvy herců o postavách mi přišly mimo, avšak to je možná můj osobní problém. Jde zkrátka o průměrný film, který sice má svou rutinní řemeslnou kvalitu, ale nic navíc nepřidá.

Odpověď na 2001? V tom případě dávám jednoznačně přednost Tarkovského vizi před tou Kubrickovou (tímto se omlouvám mým oblíbencům Straussovi mladšímu a Halovi 9000). Nestává se mi zrovna často, abych se setkal s filmem, který zároveň funguje jako sci-fi, filosofická debata o životě, kvalitní vizuální podívaná a studie vztahu muže a ženy v jiném světě (tím vším totiž snímek je a velmi dobře drží pohromadě). Herecké výkony skoro strhující, myšlenková potrava více než výživná, dlouhou dobu je přítomné také napětí a po celou dobu těžko popsatelná Atmosféra (své udělala také vhodně zvolená Bachova hudba). K plnému počtu mi schází trochu toho prostříhání, odstranění nic neříkajících scén (v Rublevovi to byly nástěnné ikony, tady zas třeba obrazy v knihovně; ale zatímco ve starším Tarkovského díle jsem tušil, že mají nějaký pro mě skrytý smysl, tady mi to přišlo jako samoúčelné umělecké nic, které ještě k tomu narušilo jinak perfektní „beztížnou“ scénu) a objasnění alespoň některých otázek (ani ne tak důležitých, jako spíš nedořešených detailů, které snižují můj divácký zážitek z filmu). Prozatím to proto budou silné 4*, ale k filmu bych se rád v budoucnu vrátil, ať už kvůli tomu nestandardnímu vztahu či filozofickým myšlenkám.

Satirický (a v každém případě antimilitaristický!) film o vojácích rozdělený na 2 povídky, které společně sdílí určitou absurditu a symboličnost. Obě nabízí i něco k zasmání (i když možná spíš hořkému), ale v tomhle ohledu je to s filmem už poněkud horší. V první povídce jsem se bavil vlastně jenom Landovského mazáckými slunečními brýlemi a Vyskočilovým vzhledem ala mladé ucho, naivní pokusy sbalit onu slečnu byly sice lehce úsměvné, ale bezcílné chození sem a tam mě dost nudilo (jenže to nebyla ta Nuda, která mě posunula k něčemu dalšímu, přestože tak jistě zamýšlena byla). V druhé povídce se sem tam objevila už i nějaká ta vypečenější hláška (vojákův monolog o možném dítěti!), ale samozřejmě vrcholem byla pasáž z taneční zábavy…myslím co do výraznosti, smysl z mého pohledu spíše postrádala (prostě nevěřím, že by se alespoň 1 chlap nezvedl, to už tvůrci dovedli až moc do absurdnosti). Takže satirické nápady kvituju, samotné provedení už o dost méně. Závěrečné hodnocení je pak velkým oříškem, protože ho vidím takřka přesně mezi ¾*, ale nakonec se přece jenom přikloním k nižší variantě, první povídka je prostě slabší.

„Jste zatuchlý klerikál a křesťanská láska je pro vás rouškou, kterou zakrýváte svůj buržoazní egoismus!“ Velmi zdařilá parodie. Oceňuju už jen ten výborný nápad. Šití do budovatelských filmů, ale i filmařské branže bylo více než vtipné a některé hlášky by se daly vyloženě tesat (je také radost sledovat hravost, s níž je zvláštně Zuzana Stivínová st. pronáší X naproti tomu třeba postava takového Jiřího Líra byla překvapivě prkenná až skoro trapná). Přesto se však nemůžu ubránit dojmu, že ze zadaného tématu šlo vytřískat ještě (mnohem) víc, Černobílá Sylva rozhodně měla potenciál té nejvtipnější zábavy. Provedení zkrátka trochu pokulhává, proto pouze silné 4*. „A generální investor?“ –„Vladislav Jagellonský, slečno, no…“ – „Tak vy děláte pro soukromý sektor…ale to je melouch soudruzi!“

Nadprůměrný dokument poukazující na to, jak funguje taková pomoc rozvojové zemi a také jak vypadá takový střet 2 odlišných kultur. Škoda, že těch problémů nebylo ukázáno ještě více, na druhé straně mi přišlo přehnané Tomášovo nadávání (i když obě okolnosti mi byly samotným režisérem po projekci v následné diskuzi částečně osvětleny). A rozhodně nesouhlasím s tím, že je dokument o ničem (kolik lidí toho skutečně ví o tom, jak je to s elektřinou v některých částech Afriky? A to opakování stejných činností či vět mělo svůj účel). Slušné 4*, spokojenost.

Je to tady! Moje 15. filmové setkání s Bergmanem a poprvé za 5*! Pan režisér dokázal v Hanbě skloubit do jednoho nanejvýš fungujícího celku a) fiktivní, ale naprosto uvěřitelnou a působivou vizi státu v (občanské) válce b) krizi vztahu muže a ženy c) překvapivý humor (od střílení slepic až po cynického doktora narovnávajícího rameno). Všechny 3 složky jsou výborně provázané a každá má divákovi co nabídnout. Taky mě překvapila vcelku draze vypadající výprava. A krom charakterové proměny mužského hrdiny (nebo spíše odhalení jeho pravé tváře) se mi líbil i otevřený konec (a to i co do vyřešení partnerské krize). A stejně jako někteří další můžu zkusit při dalším zhlédnutí rozluštit tu prapodivnou scénu s převozníkem (pakliže to vůbec lze).

Trochu jsem to čekal a bohužel se i dočkal, přestože je Andrej Rublev v mnoha ohledech hodně působivý, místy mě skoro až nudil, v určitých momentech úplně míjel (např. při duchovno-filozofických rozhovorech či při zobrazování ikon na konci filmu-nic jsem v tom neviděl, i když mi bylo jasné, že měl). První část mi přišla spíš průměrná, zobrazování doby bylo více než slušné, ale myšlenková potrava mi nesedla, nechutnala mně (a o tu šlo zpočátku především). Filmu jsem pořádně přišel na chuť až od části druhé, tedy při útoku na město, ten byl víc než parádní. Palec dolů za fakt, že je Andrej Rublev jedním z mála případů, kdy jsem byl rád, že hlavní hrdina není pořád na plátně, protože mě svojí vírou až iritoval. Celkově ještě slabší 4* a jen doufám, že v případě Tarkovského nedojde na moje pesimistické očekávání, tedy že zážitku z Ivanova dětství (prvního celovečeráku) se žádný z jeho dalších filmů už nepřiblíží.

Tak krátký a přitom tolik emočně silný film. Tísnivá a dusná atmosféra, opravdu velké NAPĚTÍ, počítání té nejvyšší důležitosti a možná trochu zbytečně useknutý konec. Silné 4*, škoda, že není snímek delší.