MartinX.

Škoda, že je v Třech oříšcích použit nepříliš kvalitní barevný film, předpokládám, že východoněmecké provenience. Sníh, který tvoří kus kouzla této pohádky, je tím pádem většinou šedmodrý nebo šedozelený a celkově má filmový obraz nedostatek detailů. Hudba Karla Svobody je samozřejmě známá a oblíbená, po mém soudu zcela právem. Melodické kvality soundtracku považuji za zcela mimořádné. Jistou potíž mám jen s aranžerskou přeslazeností písně "Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš", i když její umístění do emocionálního klimaxu celého filmu při noční jízdě na zámecký ples je geniální a nesmírně působivé. To jsou mé snad jediné výhrady k pohádce, která je jímavá i veselá, chytrá i hravá, a - přiznám se - občas bych chtěl, aby se zastavil či vrátil čas a člověk mohl potkat 19letou Šafránkovou nebo 23letého Trávníčka, naivní, nevinné, krásné. Ale v tomhle filmu takoví jsou, tak proč si ho nepustit?

Relativně nejlepší díl ze serie, bohužel s hlavním cílem zesměšnit děje roku 1968. Tři hvězdičky má ode mne díky Vladimíru Menšíkovi.

Proč je původní Arabela tak dobrá a tohle pokračování tak slabé, to je pro mne dosud ne zcela jasné. Část vysvětlení bude možná spočívat v tom, že Arabelu z roku 1980 budu pořád jaksi vidět očima desetiletého kluka, zatímco Arabelu II jsem viděl po dvacítce, už jako poměrně cynický snobík. Také toto pokračování obsahuje celou řadu výborných i slabších macourkovských nápadů. Pochopitelně logika a zdůvodnění toho či onoho občas kulhá, ale to by u pohádky tolik nemuselo vadit, kdyby to jaksi vnitřně fungovalo, což se v první řadě Arabely dařilo, nyní nikoliv. Na vině je asi nekritičnost autorů, kteří nenasytně vrší jeden motiv za druhým, jako by už nevěděli co do dortu nacpat, aniž z těch příběhů vytěží, co je jim vlastní. Výsledek je takto poměrně chladný a přes uplatnění řady výborných herců málo zábavný. Co je ale nejpodstatnější, mám takový pocit, že cosi zásadního se mezi vznikem dvou Arabel stalo v ovzduší , protože zhruba do poloviny 80. let vznikla v Čechách celá řada velmi kvalitních filmů pro děti, zejména pohádek, o jejichž kvalitě či přinejmenším zábavnosti jsem přesvědčen. Po roce 1989, až na nepatrné výjimky, nic, k čemu bych měl chuť či důvod se vracet.

Bojoval jsem s pokušením dát tomuto seriálu, který bych přirovnal k prznění mrtvoly, jedinou hvězdičku, protože méně než jednu nedávám. To, že dávám 2, plyne z toho, že jsem se na to tuším dodíval do konce, řečeno s Cimrmanem, ze zvědavosti, jestli to bude pořád tak otřesné.

Režisér Hynek Bočan natočil tento film ve svých 27 letech podle scénáře Pavla Juráčka, který v něm zpracoval motivy povídky ze Směšných lásek Milana Kundery. Sám Kundera Juráčkův scénář haní, podle mne spíše neprávem, byť k jistému posunu akcentů a motivací oproti literární předloze zřejmě došlo. Osobně považuju Juráčkovu interpretaci za působivou a uvěřitelnou a rovněž režijní a herecké pojetí snímku je v každém ohledu nadprůměrné. Ještě zajímavější perspektivu ovšem tento snímek nabízí při pohledu na další vývoj režiséra Bočana, který si to prošel od konvenčnějšího souputníka Nové vlny ke konformnímu tvůrci 70. let a rutinérovi let 80. až po téměř vzorového antikomunistu po roce 1989 (Přítelkyně z domu smutku, Bumerang). Kdepak Vávra, Bočan, to je chameleon! Ale filmy taky občas nedělá špatné...

Podle mne působivý vtip. Ne víc, ne méně. Pokud to má být šaráda, skrývající hlubší význam či šifru, tak, vzhledem k tomu, že jsem zatím nezaregistroval jediný funkční hint, tak to je jako by to vůbec nebylo.

Autor scénáře Jiří Šotola prošel docela zajímavým vývojem. Z angažovaného tvůrce socrealistické poezie se vyvinul od 2. poloviny 50. let v předního reformního komunistu, v letech 60. se jako funkcionář Svazu spisovatelů "podílel na pravicové činnosti." V roce 1969 vydal pozoruhodný historický román Tovaryšstvo Ježíšovo, aby si poté, co se strana a lid zkonsolidovaly a znormalizovaly, posypal hlavu popelem a mohl sporadicky vydat nějakou tu prózu nebo divadelní a televizní hru. Jeho tvorba v 70. a 80. letech je až na nepatrné výjimky zcela obrácena ke starší české historii, že by to nicméně od Šotoly byl nějaký způsob, jak jinotajně sdělit národu nějakou pravdu o současnosti, o tom bych si troufl pochybovat. V průběhu 70. let se objevila celá řada filmů a inscenací, které si z české historie vybíraly zajímavé příběhy a postavy, přičemž osobnost Karla IV. patříla k těm nejexploatovanějším, ostatně v roce 1978, kdy inscenace vznikla, se slavilo 600 let od smrti velkého Lucemburka. Hra je tedy zjevně příspěvkem k tomuto výročí a bohužel příspěvkem, interpretujícím historická fakta v souladu s dobovou linií, takže takřka jediná opravdu kladná postava je v celé hře jakýsi dělnický předák v podání soudruha Moučky, který v inscenaci působí jako samopal v ruce Jan Žižky. Pomalu dodýchávající Karel IV., ztvárněný Martinem Růžkem, sice je schopen matně rozpoznat sílu a moudrost Moučkova předáka, ale omezenost svého třídního původu nepřekročí, a nesmířen s materialistickou dějinnou pravdou, umře, spokojiv se s náboženským opiem.

Maratón je místy lehce nadprůměrný válečný film, se sympatickým mladičkým Hanzlíkem a krásnou Brejchovou, příběh v lecčems připomene Škvoreckého Zbabělce, z takového srovnání ovšem nevyjde s úspěchem. Obligátní oslavná úlitba Rudé armádě potom snímek dorazí docela, takže ve výsledku spíš nic moc.

Inu, film je to docela pěkný a Juliette Binoche je pro machistickou část mé mužské duše k pomilování. Jen ke knižní předloze to má hodně daleko, myslím tedy kvalitou a záběrem, samotný děj románu snímek sleduje docela věrně. Je-li Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí dost možná kýč třetí generace (rozuměj: kýč, dělaný pro intoše a snoby), tak tohle je kýč o stupeň nžší třídy. Pro hračičky, jako jsem já, určitě cenný předmět ke zkoumání, nakolik se americkým filmařům podařilo zrekonstruovat reálie místa a doby. Snaha byla, údajně dokonce štáb vyjel za železnou oponu na nákupy místního zboží a antikvit, ale ve výsledku z toho nemám moc český pocit. Spíš jako by se to odehrávalo někde v širé siré Rusi. I když té Juliette bych věřil, že je Češka. A Pavlu Iljiči Landovskému možná taky.

Možná bych dal i 5, natolik jsem se s Grantem v tomto filmu ztotožňoval. Slabším místem je asi obsazení Andie McDowell, které pro mne nemá dostatečné charisma. Prototyp romantické komedie spíše pro muže.