MartinX.

Ubuovská tématika má v českém postředí zajímavou tradici. Autorem prvního, kongeniálního překladu Jarryho textu byl Jiří Voskovec, hra se ostatně v začátcích Osvobozeného divadla (tehdy zdaleka nejen V+W) objevila v hlavní roli s Janem Werichem. Koncem 40. let vytvořil Josef Kainar zajímavou variaci na ubuovské náměty s názvem Ubu se vrací pro tehdejší Divadlo satiry, hra nicméně v roce 1949 k regulérní premiéře nedospěla a byla pro své společenské narážky jednou z příčin zrušení tohoto divadla. V polovině 60. let sestavili Miloš Macourek a Jan Grossman z několika Jarryho textů scénář pro slavnou inscenaci Divadla Na Zábradlí, která dobyla i jistého mezinárodního věhlasu. Film F. A. Brabce takto vstupuje do dobře zorané brázdy a výsledek? No, není příliš přesvědčivý. Sám o sobě by si snímek zasloužil alespoň 4 hvězdičky, nicméně s přihlédnutím k bohaté tradici a ve srovnání třeba s televizní verzí inscenace ze 60. let s Libíčkem v titulní roli, nelze Brabcovu adaptaci hodnotit jako zdařilou. Spíše se jedná o promarněnou příležitost. Těžko se někdo v dohledné době ke zfilmování tak exkluzívní záležitosti opět odhodlá...

Srovnávat tento film s telenovelou je naprosté nepochopení. Tím nechci omlouvat některé slabiny režie.

Velice kvalitní historická rekonstrukce dění v Bílém domě během karibské krize, převážně viděného očima Kennedyho politického tajemníka v podání Kevina Costnera. 145 minut stopáže uteče rychle, protože dramatičnost dějů, které přivedly svět na pokraj jaderného konfliktu, je v tomto filmu využita k výborné hře nervů a argumentů. Je samozřejmě otázka, do jaké míry je vylíčení zcela objektivní a spravedlivé k jednotlivým postavám, ale to je nevyhnutelná daň časovému odstupu a perspektivě.

Komentář tiskového tajemníka presidenta republiky Hájka: Pan president odsuzuje tuto průhlednou rádobysatiru na kupónovou tombolu. Co chtějí pánové Formanové, Papouškové, Passerové a jim podobní sdělit našemu lidu potměšilými hláškami typu: "Kdo si nenakrad, musí to brát, jako že nevyhrál"? Ano, je pravda, že se zhaslo, a následně z tomboly nezodpovědní jedinci sebrali většinu cen a když se zhaslo podruhé, byli jsme nuceni zachránit pro naše rodiny, co se dalo. To ale ještě nedává právo těm, kdo byli pomalí nebo se nestarali, aby očerňovali ty, kdo byli rychlejší, seděli v tombolovému výboru nebo se umějí lépe prát.

Dobře placenou procházku považuju za asi nejzdařilejší semaforský film. Mírnou slabinou jsou dva představitelé hlavních rolí mladých manželů. Eva Pilarová je skvělá jazzová zpěvačka, ale jako herečka na mne nevyzařuje pozitivní energii a René Gabzdyl teměř žádné charisma pro změnu nemá. Naopak, oba semaforští protagonisté jsou v inscenaci velmi dobří, i když Šlitrovu výkonu asi chybí zpětná divácká vazba, a tak sem tam něco vyzní hluše. Hudba, texty, autorský vklad S+Š a obou režisérů = 85%.

Co k tomuto muzikálu říci? Určitě promarněná příležitost. Semafor v roce 1964 sice už většinu svých původních pěveckých hvězd na divadelní scéně neměl, ale ve filmu učinkují všichni. Zároveň v té době již byl semaforský styl a repertoár vybroušený a bohatý, takže přeci mohl vzniknout Ten Muzikál, který by ojedinělý fenomén generačního divadla zúročil. Stalo se? No, nestalo, ostatně ani od Osvobozených nemáme žádný film, který by byl na 90-100%. Takhle se ve snímku proplétá zábavný, ale nepříliš silný motiv proměny zbraní na hudební nástroje s přípravou televizní šou a celý děj vyznívá jako záminka pro pěvecká vystoupení. Jakožto antimilitární satira je nesmírně krotký, srovnejme si to třeba s Dr. Divnoláskou, který byl natočen ve stejné době. A tak vznikla místo muzikálu spíš solidní estráda s rámcovým příběhem. Naštěstí ty písníčky jsou pořád pěkné a zpěváci jsou ve filmu mladí a jiskřiví, takže na celek se rozhodně stojí za to koukat. 74% je docela přiměřených.

Dávám jen dvě hvězdičky, protože mi film místy přišel být hodně trapný, až hloupý. Trošku je na tom celém ovšem divný skvělý výkon Jana Dolanského, takže jednu hvězdu za film a tak nejméně čtyři Dolanskému...

Tento dokument není zcela zdařilý, ale některé komentáře, které tady čtu, vyznívají, jako že Sedláček selhal, neboť neodhalil Zemana jako škůdce lidu. Tyto jedince musím jemně upozornit, že umělecký dokumentární portrét není spis prokurátora. Zeman má ve snímku dost času ukázat své silné stránky i své slabiny. A tak zaznamenáme jeho samolibost i relativní skromnost, jemnost i záblesky vulgarity, vtip i snahu se prezentovat jako "vzdělanec." Ať už si o Zemanovi myslíme cokoliv, děje v této zemi v uplynulých letech ovlivňoval sakra významně ,a takový intimní portrét člověka - významného expolitka - s jeho chybami i půvaby, je proto velice cenný. Co bychom dnes za to dali, kdybychom měli něco podobného v případě Masaryka, Beneše nebo třeba Švehly? Sedláček se spolehl na to, že se "předmět" vyjeví sám, a v tom je opravdu jistý nedostatek filmu, možná by větší režisersko-autorský vklad nebo dokonce banální připravenost nezaškodila.

Kvalitní, nicméně poněkud přeceněný snímek. A to mám Damona velmi rád, ostatně je jen o 14 dní starší než já.

Dal bych Holzmanovi klidně 5 hvězdiček, ale to by to taky mohlo dopadnout tak, že by se jeho skeče staly nejlepším dílem v dějinách světové kinematografie podle mínění uživatelů csfd (k 13. 1. 2008 mají Humoriády FH 97%). A to mi přeci jen přijde být trošku přehnané.