MartinX.

Seriál mě bavil. Dvojice Šoposká a Krobot kupodivu fungovala. I na Hádka jsem si zvykl, i když mi v té roli zkraje neseděl. Seriálu bych vytkl zbytečné soustředění na model 1 díl = 1 celý případ. Například u atmosférického posledního dílu by bylo lepší ho roztáhnout na díly dva, aby se téma a postavy měly příležitost rozvinout. Podobně u některých dalších případů. A naopak, některé slabší, méně nosné případy vyhodit. Tak to jen tak mimochodem, kdyby se tvůrci a televize rozhodli natočil další řadu. Mně by to rozhodně nevadilo.

Postava Miroslava "Mekyho" Žbirky je pro mne jedna z těch podstatných, pokud jde o vývoj hudebního vkusu. Když se vyšvihl na nejvyšší příčky slovenské i československé populární hudby, bylo mi 11-12 let, a to se člověk začíná zásadně formovat. Žbirka je tak jedním z několika málo lidí, které sleduji prakticky neustále, a to aniž se nutně považuji za jeho fandu, spíš za angažovaného pozorovatele, a jeho písně se mi líbí jen výběrově (např. "22 dní" nicméně považuji za jednu z nejlepších písní v historii slovenské pop music). Fanouškovství máme ale s MŽ společné, protože stejně jako on mám ve velké úctě Beatles. Z předchozího plyne asi vcelku pochopitelně, že jsem se na dokument o zpěvákovi a autorovi dost těšil. A bohužel, nebyl jsem uspokojen. O Žbirkově životě a díle by bylo lépe natočit spíš sérii dokumentů, protože je živou historii (česko-)slovenské populární hudby, a každá z jednotlivých etap (konec 60. a začátek 70. let, působení u Broma a Offermanna, éra Modusu, založení Limitu a cesta na výsluní, ...atd.) by si zasloužila samostatný portrét. Takhle dokument těká od jednoho tématu k jinému, přičemž si nejsem jistý, nakolik je pro neznalého vůbec srozumitelné, o co v některých fázích vlastně šlo. A pro znalejšího je naopak zřejmé, že leccos bylo zjednodušeno a nevyčerpáno; takřka cokoliv, na co dokument narazí, je jen tak nahozeno a přejde se to spíše rozpačitými tvářemi a výjevy. Přitom zajímavých lidí sehnal režisér dost a dost, ostatně sám "objekt" vládne mluveným projevem dosti dovedně. Když se to p. Šafránkovi nepovedlo využít, nejspíš bude chyba na jeho straně. Pokud přesto dávám 4, není to kvalitou filmu jako takového (ten by si zasloužil maximálně 3), ale osobou protagonisty, silou témat a nestárnoucím půvabem písní, které v něm zaznějí.

Moc dobrý díl. Nesouhlasím s kritikou hudebního doprovodu. Tady dával některým scénám dusivé napětí, jako před výbuchem, který ne a ne přijít. Zaujala mě Lucie Źáčková v přesně vykreslené menší roli pacientky.

Na seriálu se projevuje, že ho napsalo několik scénáristů. Pro mne zatím první díl, na který se dalo dívat, i když to žádné veledílo nebylo.

Autor si pravděpodobně cucal děj z palce někde v ušáku v Praze. Je zajímavé, že ani jemu, ani ostatním tvůrcům nikdo nesdělil, že se v Ostravě a okolí uhlí netěží už 26 let. Já vím, je to chvilka, a tak chápu, že to do Prahy ještě nedoběhlo, ale přece jen, ten pohled zpožděný cca o 30 let by neměl být ve veřejnoprávní televizi normou.

Nadprůměrná série, přestože se poslední díl nepodařilo vystavět tak, aby byl klimaxem, katarzí nebo ránou mezi oči. Působil spíš rozpačitě. Ale i tak byl za poslední léta v žánru společensko-kriminálního dramatu lepší jen Rédl. Pro sebe překvapivě jsem byl schopný nejen snést, ale i s účastí sledovat Jiřího Mádla, zaujaly mne ale i přesné výkony Elišky Křenkové nebo Martina Havelky.

Chápu to tak, že tvůrci už měli série plné zuby, a tak z toho nakonec udělali crazy komedii. Nejslabší součást celé série. Nejlepší byly Modré stíny a Vodník.

Obrazem i zvukem pozoruhodný tv film. Přiznám se, že když jsem viděl před 3 lety první díl (Viktorem Taušem rovněž režírovaných) Modrých stínů, tak jsem si říkal nevěřícně, jestli jde o vtip nebo o nezvládnutý záměr. Od té doby jsem shlédl Stíny ještě jednou, s velkým požitkem. Do sledování této série jsem tedy již vstupoval s očekáváním, které nebylo obrazem zklamáno. Poslední díl jsem navíc sledoval se sluchátky na uších, a musel jsem ocenit skvělou práci režie i zvukařů. První výhrada by mohla zaznít k délce, ale kdo ví, třeba by to ve dvou dílech bylo méně působivé. Druhá výhrada, drobná, směřuje ke scéně oslavy návratu (?) spolupracovnice v podání T. Voříškové, která vyzněla velmi, velmi podivně. I když asi měla.

Z milého, snaživého poplety udělali autoři této série zoufalého debila. A tak nějak i sami ze sebe.

Nijak mimořádný film, který zachraňuje hlavně sympatická a pohledná Gabriela Marcinková. Jistá míra technofobie nevadí, ta tak nějak k žánru patří, pointa je dokonce i zajímavá. Nerad to píšu, protože mám pro všestranně talentovaného Vojtěcha Dyka slabost, ale s touhle rolí se minul. Vlastně mám problém si vzpomenout na roli, ve které by jeho výstupy nevyzněly hluše nebo dokonce falešně. Poněkud v tomto ohledu připomíná jiného krasavce českého filmu, Tomáše Hanáka. Talent a určité kouzlo osobnosti nejsou všechno, jak patrno. Někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami, dávám nakonec tři za GM a solidní atmosféru.