MartinX.

Nesporně v české kinematografii naprostá špička, jeden z nemnoha velkých filmů. Argument pro spor, zda může být film vysokým uměním bez berliček pseduointelektuální, snobské nudy. V tomto případě se jedná o komplexní umělecké dílo, oproti třeba Markétě Lazarové navíc vcelku divácky stravitelné. Málo se ví, že v polovině 60. let měl Obchod na korze mnohem větší ohlas v USA, než u nás. Při prvním promítání v kinech na podzim 1965 víceméně propadl (ne u kritiky, ale u diváků) a byl nasazen do kin znovu po Oscarech na jaře 1966. Je ovšem otázka, do jaké míry se skutečně jedná o "echt" český film. Slovenský namět od Slováka Grossmana, natočeno na Slovensku ve slovenštině se slovenskými herci slovensko-českým režijním duem Kadár-Klos, přičemž zlé jazyky tvrdí, že Kadárův podíl byl v tomto případě vysoce převažující. Nicméně výrobně se jedná o český Barrandov, protože vzhledem k "protislovenskému" námětu na Kolibě nebyl o podobný film zájem. A především neuznávám pojem "československý film", který sugeruje, že se na území československého státu vyskytovala nějaká společná kultura, což je fikce. Odhlédnu-li od těchto trochu sporných momentů, zůstane úžasné drama s tragikomickými rysy, kterému vévodí chaplinovský Josef Króner a přesná Ida Kaminska. Budu-li trochu cynický, tak tento film ospravedlňuje jinak poněkud hanebnou existenci Slovenského štátu, bez té by by totiž nebyl...

Tento film, podle mne, velmi zestárl. Viděl jsem jej v roce 1988, podruhé někdy těsně po roce 1989 a poté znovu před pár lety. První shlédnutí bych odhadl na 5 hvězdiček, druhé tak na 4 a poslední s bídou na 3... Pokud to budu vnímat jako svérázný dokument doby, tak to nicméně snad svou hodnotu má.

Určitě profesionálně bezchybně natočený film, nicméně nijak mne nestrhnul. Což je škoda, protože Sean Penn je dobrý šaman a Nicole Kidmanová velká čarodějka.

Důkaz, že Jaroslav Soukup umí (či uměl) točit filmy. Je to profesionálně odvedený, solidní komerční film, jakých česká kinematografie mnoho nemá. Za zmínku stojí kromě dobrých hereckých výkonů i výborná, atmosférická hudba. Kdesi po cestě za úspěchem pan Soukup zapomněl, že komerční nemusí znamenat blbý. Tím spíš, že se pak vlastně nedostavil ani ten úspěch.

Dovoluji si upozornit na výjimečnou kvalitu textu Ferdinanda Peroutky. Jedná se, podle mne, o jednu z nejlepších divadelních her, napsaných v českém jazyce. Osobně ji řadím výš, než kterýkoliv dramatický kus Peroutkova přítele Karla Čapka. Hře zřejmě ve větším průniku do obecného povědomí zamezily jen smutné historické okolnosti po 2. světové válce. Své plné uznání ale kupodivu nenašla ani po roce 1989, což bych přičetl hodnotovému zmatku, ze kterého již asi cesta dopředu nevede. Ale k inscenaci samotné. Těžko něco podstatného namítat proti výběru herců, režijní pojetí je zřejmě také přiměřené, přesto tomu asi schází nějaká "šťastná", inspirovaná chvíle nebo snad názorem spřízněný tvůrčí a herecký soubor, těžko říci. Prostě velké dílo, důstojné (po mém soudu) velkého dramatického textu, nevzniklo. Je to dobrá, nadprůměrná televizní inscenace, ale ne více. Možná jindy nebo jinde, anebo jen v našich myslích či srdcích.

Přes spoustu nedostatků a ideologické úlitby nejlepší seriál, jaký znám. Dietl dokázal napsat několik postav tak lidsky zajímavých a oslovujících, že nelze zůstat nezúčastněným. I ta sporná politická stranka je na druhou stranu obrazem své doby a jejích omylů, či chyb.

Díky německým penězům měl pro mne (tehdy 13letého) tento seriál při své premiéře příslib nadějeplné budoucnosti. Která nenastala. Je zajímavé, oč slabší seriály pro mládež se dnes točí.

Síla Monty Pythonů spočívala mimo jiné v tom, že mnohostranné talenty protagonistů skupiny se v nejlepších momentech umocňovaly. Život Briana je asi nejkondenzovanější příklad takové synergie, doporučuji tak tři shlédnutí, aby si člověk celou parádu užil.

Klasický, v dobrém slova smyslu konzervativně natočený film, v tom je jeho síla i jistá slabina. Jako by byl natočen v době, kdy se odehrává, tedy na počátku 40. let, režisér Krejčík tady zjevně staví na svých vzpomínkách. K té "klasičnosti" jaksi patří i černobílost postav a jistá předvídatelnost děje. Uchopme toto pojetí jako svébytný žánr a vysvitne - podle mne - že se jedná o téměř dokonalé dílo, opravdový skvost.

Někdy v době prvního vysíláni tohoto seriálu se ve mně, tehdy dítěti, probouzel člověk. Proto je ve mně, včetně hudby a řady hlášek, nesmazatelně vepsaný.