Rob Roy

Pane Darcy, můžu vás nakopat do prdele, abyste se tak neksichtil? Poznámka o šlápnutí do hovna je velmi, velmi trefná :) Romantika pro staré panny.

První půlka obsahuje dost nezajímavého materiálu jako jednání manažerů a poskytnutí areálu Altamont Speedway, či záběry na Stones ve studiu kde poslouchají svoje nahrávky. Druhá polovina stoprocentní. Prostupující atmosféra "takhle to nemělo být" graduje když Stones hrajou Under My Thumb poté co se pokoušeli uklidnit obecenstvo. Jaggerův zdrcený výraz v závěru písně je depresivní a smutný zážitek,který mluví za vše, chvíle kdy přímo cítit, že teď umírají hippies. P.S. Pokud se vám hudební projev Rolling Stones live v tomhle dokumentu líbil, sežeňte si úžasné live album Get Yer Ya-Ya´s Out, zásadní songy jako např. Midnight Rambler, Jumpin´Jack Flash a Sympathy For The Devil jsou zde naprosto famózní.

Komu se líbily Paraplíčka ze Cherbourgu, půjde i do i Slečinky z Rochefortu a naopak. Slčinyk mě nezasáhly tolik emocionálně, ale zato propracovaná choreografie je tu uchvacující.

Vděčné téma lásky na celý život.

Jako Černá kniha, ale mnohem lepší, protože tu fungují vazby mezi postavami (Já vím, budu v menšině, tak rovnou dopředu říkám, že mi nemusíte metat do tváře, jak jsem s Černou knihou vedle. Lidi, kteří nejspíš ani doteď nevěděli, že nějaká holandská tvorba Paula Verhoevena existovala. Dik). S Hauerovým charizmatem nelze šlápnout vedle.

Film, kde se toho navenek moc neděje, ale pod povrchem cítíte neklid. Mám VELKOU slabost pro prostředí Mexika (viz Peckinpah) a vše co je mexické, pro tamní zpomalenost, ospalost, kulturu,španělštinu, bary. Mám slabost pro charizma postav-alkoholiků, moje oblíbené filmové téma. Mexiko - země kam utíkáte před problémy nebo sami před sebou. Pozdní dílo Johna Hustona, jednoho z geniálních alko-režisérů (opět viz Peckinpah). Film přesně pro mě.

Slibný námět, ale vzešla z toho hodně utahaná a ve finále uboze vygradovaná (nebo spíš nevygradovaná) rádoby atmosférická žánrovka. Zajímavé je, jak se Edwards snaží za každou cenu o noirovou poetiku černobílého obrazu a vsazuje stárnoucího Glenna Forda do "stínových" kompozic tak usilovně až to přestává být zábava. Glenn Ford, který byl dost nevýrazný i ve svých klasických kouscích - Gildě a Velkém zátahu - je tady "mřížován" stínem a stylizován do odměřeného noir-poldy neustále. takže si vezme dlouhý kabát a klobouk i na koupaliště plné lidí v plavkách - trochu k smíchu. Je to plochá postava - neživý panák - za celý film neudělá snad jediné lidské/nepracovní gesto - nejí, nepije; pokud vede dialog, jedině o práci; nebydlí (viz pravý opak - Fincherův geniální Zodiac). Ani Lee Remick nemá moc co hrát. Pokud chcete výborného "nepanterovského" Blakea Edwardse, tak doporučuju vynikajicí alko-drama Dny vína a růží ze stejného roku.

Jeden z nejvíce fascinujících filmových závěrů, jaké jsem kdy viděl. Uf, skolilo mě to. Nemusíte to chápat, jen to nechte působit. Film o pocitu. Vanishing Point je mrtev, ať žije Two-Lane Blacktop.

Výborně zvládnuté řemeslo, ale divácky na můj vkus moc odtažité. Boj o nástupnictví ve velké společnosti. Příliš mnoho postav, žádné z nich se tak nedostane pořádného prostoru, především z té emocionální stránky. Hodně ukecané a kariéristické. A taky definitivní důkaz, že můj oblíbenec Robert Wise (přeborník na všechny žánry) měl koule. Hollywoodský biják z klasického období s velkými hvězdami ale totálně bez hudby! Kdo to kdy viděl někde jinde než u evropských novodobých artovek. Je to odvážné, ale na druhou stranu možná i to je jeden z důvodů proč Executive Suite moc nefunguje - film tak hodně ztrácí z té pohlcující tradiční hollywoodské melodramatičnosti, kterou podobné staré filmy potřebují (obzvlášť když nemůžou nabídnout vizuální exteriérovou žranici). William Holden tentokrát moc nezáří, nijak dobře napsaná ani zahraná postava.

Unikátní záležitost z jižanského "buransko-farmářského" prostředí. Minimálně dvě postavy právoplatní idioti (myšleno v původním smyslu toho slova), které by dnes umístili do ústavu pro slabomyslné. Ve filmu jsou ale brány za plnohodnotné postavy a není na ně nahlíženo jako na postižené. V dnešní době by se na podobný film nejspíě stíhala jedna žaloba za druhou pro degenerativní vylíčení jižanského venkovského prostředí. Zato Charley Grapewin jako dědkovský otec rodiny je ve své buranskosti přesvědčivý, naturální a dokonce i dojemný (Ford má herce hrající tenhle typ rolí evidentně čich, viz např. stejně úžasný otec rodiny v How Green Was My Valley) a tenhle film na něm stojí. Díky němu jsou přechody mezi komedií a lehce sentimentálním dramatem (jak je u Forda zvykem) bezproblémové. Dana Andrews a Gene Tierney jsou tu asi 5 minut, nestojí za řeč. P.S. Na film jsem narazil díky Tarantinově Death Proof, kde ženský nazvou usedlost farmáře (co vlastní ten oldschool Dodge Challenger) Tobacco Road. V ofic. titulcích v kině samozřejmě nepřeloženo.