Rob Roy

Výraz slepenec, který ve svém komentáři použil Pohrobek jsem měl na mysli od poloviny filmu také. Stejně jako "blábol" a "povrchnost". Náboženské dialogy a monology bez point, případně scény s křesťanskými motivy, ale beze smyslu (chlapeček u silnice se stigmaty). Stejně tak surrealistické vložky, obvykle roztomile zábavné, tentokrát spíše nudí. O jednostrannou kritkiku církve nejde nejde určitě a pokud ano, tak je spíše lacině provokativní a zjednodušená (v některých chvilkách mi Mléčná dráha připomněla film Stanleyho Kramera Kdo seje vítr). No zkrátka špatné. 50%.

Škoda, že děj filmu je jen a pouze monotónní sled životních ran jedné ženě v Japonsku 17. století. Takže v půlce můžete hádat jaká další nepříjemná epizodka se objeví, čímž se dostávám dalšímu problému - filmem projde opravdu hodně postav, ale žádná z nich se moc neohřeje. Jinak ty dlouhé propracované jízdy kamery jsou na 50. léta neuvěřitelné, když uvážíme že steadicam ještě nebyl. 70%.

Smith a 130minutová stopáž - to nejde dohromady. O půl hodiny delší než to mělo být, závěru dochází težce dech. Jinak by to byla jasná čtyřka.

Takhle debilní dialogy se jen tak nevidí. Nebyla tady snad jediná věta, co by šla přirozeně "od huby", buď dialogy pro informování diváků, nebo blbý řečnický otázky. Stejně tak upíři mluvili a vřískali na efekt, po chvíli už to bylo otravné. A proč hlavní upír vypadal jako kancelářská krysa a jeho přítelkyně spíš jako fanynka punkrockové kapely taky nechápu. Mohl to být druhý Úsvit mrtvých (brutalita, likvidování postav), ale nestalo se.

Po Divoké planetě velký sešup dolů, mnoho nerozvinutých dějových linek, příběh přliš přeskakoval. Ani výprava neoplývala zrovna velkou fantazií. A nečekaně rychlý konec. Ale pořád je to výrazně odlišné od hlavního proudu animovaných filmů.

Další ze série hororů producenta Vala Lewtona. Náznaky zla jsou tady ovšem tak umně skryty, že jsem žádné neobjevil, atmosféra si protentokrát dala dovolenou. I po vizuální stránce je Sedmá oběť zklamání (ve srovnání např. s I Walked With A Zombie). Dojem vylepší jen závěr.

Kurosawa mě zase nepřesvědčil. Připadá mi, že neumí pořádně vygradovat scénu a herci v jeho filmech spíše přehrávají. Přelomová narace a dobrý vizuál, jasně.

Stále to funguje. Příběh a dialogy jsou jedno velké klišé, ale výprava a pohádková poetika jednotlivých scén spolu se sympaťáckou mozaikou postav mě i po letech dokázala zahákovat.

Nemůžu jinak. Posledních 20 minut je emocionální masakr nebývalých rozměrů, kdy jsem bulel jako želva (až jsem se styděl, ale jen do doby, než jsem v diskuzi na imdb narazil na "Did it make you cry?" topic, kde jsem zjistil, že jsem jen jeden z mnoha). Překrásná melodramatická Herrmannova hudba, skvělá Gene Tierney, bezchybný nabručený, ale neodoloatelně charizmatický kapitán Rex Harrison. Pro mě stejná bomba jako Leave Her To Heaven. Vy, co víte, jděte do toho. P.S. Vím, že to tohle info tu má na starosti O*R*I*N, ale projednou se to nezblázní - Film, který musíte vidět, než umřete

Postavy utíkající před minulostí, sevřené prostředí, fatalismus.Další zajímavý Carné, ale škoda, že Hotel Du Nord nemá Gabina, stejně tak dialogy bez Préverta nejsou tak kvalitní. 70%.