Silas

Nesnáším, když se postavy zcela účelně a nepravděpodobně setkávají... Zbytek je řečen pode mnou, ženy jsou zde velmi krásné. 5O%

Trochu podezírám tvůrce, že film vznikl jen proto, aby kamera, světla a herci (ale i výprava a další) mohli naplno předvést svůj um, protože jinak jde jen o další soudní případ zasazený do 19. století. Nakonec to ale celkem slušně funguje. 7O%

Zdálo by se, že se dokument vyjadřuje k jednomu historickému incidentu, avšak i o 1O let později po norském útoku je stále velmi aktuální a beze sporu bude mít co říct dalším generacím.

Pořád ten stejný problém dokola. Filmu de facto chybí předcházející dvě třetiny, vypráví příběh až od katastrofy a snaží se celou svou stopáž o katarzi. Nechci mluvit přímo o bezradné režii (či scénáři), ale to, že téměř žádná scéna nepřesahuje délku jedné minuty, je na pováženou. Sledujeme tak postavy v depresi od 10. minuty až dokonce v různých prostředích a emoce se pochopitelně nedostavují. Dochází zde opět k rozporu mezi tématem a zpracováním, tudíž se dá předpokládat, že ženy a rodiče dětí ve věku filmového syna budou zasaženi dostatečně. Slušně je zachycen rozdíl mezi otcem a matkou, kdy každý prožívá trauma trochu odlišným způsobem. Maria Bello je ve svých 44 letech stále neskutečně sexy, a to i tehdy, když jí z očí proudí vodopády slz. Nechci film zatracovat, ale některé pocity jsou zkrátka nepřenositelné a tohle téma bylo na tvůrce příliš velké sousto.

Jeden z těch, u kterých se po několika záběrech dá očekávat velký film. Doznívající osmdesátkový feeling, výtečná kamera, která využívá každou část širokého obrazu a prokreslené postavy v plnohodnotných scénách a dialozích, z nichž žádné nejsou zbytečné, poskytují nebývalý spíše "rozumový" zážitek.

Ideově jednostranné, účelové a značně zjednodušené, avšak s podnětnými postřehy. Možná se společnost začne měnit, nevím..kritika má ale smysl, pokud ukáže řešení, a toho nemohl Moore dosáhnout. S vyzněním dokumentu nesouhlasím, natočeno je to zábavně a s velkým přehledem.

Klidně bych v tom světě byl další dvě hodiny. Už dlouho jsem tolik nefandil hlavním postavám. Čistý průstřel...

V polovině dokumentu jede Fran autem přesně ve stylu Taxikáře. A je to neskutečný.

Trošku schematické, ale díky tolika hereckým polohám hlavní představitelky lehce uvěřitelné. Název sedí perfektně, o důvěru (na obě strany) tu jde především. Výchovný apel ovšem trčí až příliš okatě.

Sexy klaustrofobie se v druhé půlce přetaví do napínavé getaway jízdy s většími prvky Shutter Island;. Carpenter pořád umí (fantastické nájezdy kamery a hravý soundrack); 7O%