Silas

Po absolvování koncertu jsem si zašel na film ještě jednou a musím zvednout na plný počet. Je to velmi osobní hodnocení, přesto snímek vykazuje značnou dávku autenticity a životních pravd. (+ jiskra v oku Markéty Irglové je nezanedbatelná...)

Všichni se topíme ve sračkách a prachy nám z nich pomůžou. Film s morálně podvratným tématem zločinu uvnitř rodiny se vám snaží celou dobu namluvit, že jednoduchou zápletku máte v hrsti a svým nekontinuálním dějem vás jakoby utvrzuje o nadhledu nad celým příběhem. Ovšem častokrát jsme v průběhu vyvedeni z omylu.... Celkem nenápadná režie Sydneyho Lumeta si spíše vyhrává s obrazovými kompozicemi, než že by se kamera extrémně hýbala, časové skoky zas udržují pozornost a nevodí diváka do přílišných detailů. Na situace nahlížíme různě: z pohledu bratrů - příčiny veškerých nesnází, rodičů - které to poznamenalo, či lidí, kteří s tím mají více či méně něco společného. Výrazné gradace se divák nedočká, jde o komorněji vyprávěný příběh, v němž dominují herci, Hawke psychicky slabší, Hoffman ledovější. Když pak oba poznají váhu peněz, na pokání je už pozdě....

Film, který nestaví na sentimentu či "vtipných" scénkách, ale vychází z každodenní vánoční běžnosti, v níž i evropský divák může nacházet svou dětskou minulost. Lehce ironický komentář hlavního hrdiny (famozní výkon malého Petera Billingsleyho) dodává tomuto snímku příjemnou atmosféru, která neskončí hned se závěrečnými titulky.

Nejzbytečnější film posledních let...

Skvěle natočená skoronuda. Zombie umí výborně tvořit atmosféru a slušivou vizuální stránku, to vše s podporou jednoduché hudby v pozadí, řízné při akci. Dramatické momenty vražd jsou nasnímány a sestříhány s přehledem, leč jejich počet je natolik hutný, že po třetí už přestanou být zajímavé. Z mého pohledu jde bohužel zatím o nejslabšího Zombieho.

Začátek a střed nemají absolutně žádnej tah na bránu, dialogy otravně roztáhlý a hloupý. Za zmínku stojí obrazová kompozice, občas hudba a samozřejmě ženy. Konec zážitek lehce vynahrazuje, leč poslední scéna je jak z podprůměrné akční hry. Mix 70. let se současností mi nesedí.

V podstatě nechápu místní nadšení....100 minut v jedné zkušebně mě i při sebelepší režii nemá šanci moc zaujmout - nehraje-li ovšem v pozadí Bizetova hudba či se na plátně neobjeví pěkná hlavní herečka. Trochu to na mě působilo jako parodie na Carmen. Zpočátku jakoby se vše schylovalo k velké katarzi, což by bylo vystoupení před lidmi, nakonec však jen dobelhání unaveného diváka (a tančících) k vytouženému nápisu konec.

Nejslabší díl série..ale to se dalo po dvojce čekat :-) Jedničku si zopakuju rád, zbytek už příště raději vynechám...

Images mohou být klidně reakcí na Bergmanovy ženské filmy (mj. Persona), a s trochou jízlivosti můžeme říct i předobraz posledních snímků Lynchových. Altman na malém prostoru rozkrývá zákoutí mysli "ženy v nesnázích", dost možná lapenou duševní chorobou... Na svět je nazíráno ze silně subjektivního pohledu Cathryn, z čehož těží především režisér jako neustálý překvapovač a pomalý odkrývač "pravd". Co se zdá chvíli jako skutečné, se záhy změní ve vidinu či sen a naopak. Do hry vstupují další 4 postavy, avšak snad jen o jedné z nich můžeme s určitostí tvrdit, že je výplodem hrdinčiny fantazie... Prostor domu na samotě nabízí množství velmi pěkných lákadel pro kameru, zároveň budování stísněné atmosféry (dramatické zoomy) za doprovodu báječné Williamsovy hudby a občasného voiceoveru. Prostě velmi dobrý mind-blowing, který bych zrovna od Altmana vůbec nečekal.

Jen škoda, že mu častokrát selhal hlas...ale vidět, jak nakope Johnovi 5, to je pěkné.